Trosečník se lepší s každým dílem a to je pro nás, kteří vydrželi, dobrá zpráva. I tentokrát Prima nabídla konzistentní fungující díl, v němž nechala události dýchat. Kvalitnímu materiálu (Martinův návrat) dala tolik prostoru o kolik si řekl, soutěže, které nebyly nijak zvlášť strhující zkrátila. Boj o odměnu možná urychlila až moc, ale to je v tomhle případě jen detail, při kterém už se ingredience měří na laboratorních váhách.
Až na krátký návrat hudebního motivu z M:I Prima tentokrát zaslouží opravdu velkou pochvalu za práci s hudbou – a to především ve scénách netýkajících se bojů o odměnu a imunitu. Doby, kdy bude hrát hudba takřka pod celým dílem jsou daleko, ale celý závěr dílu se v tomhle směru podařil. Hudba začala hrát už před bojem o imunitu a dostala nás do nálady, nemluvě o tom, že hrála (a přitom neřvala) i po boji o imunitu, kdy jsme sledovali dění v táboře. Vůbec poprvé jsme se přitom dočkali většího počtu výpovědí o tom, jak a proč budou trosečníci hlasovat – a fungovalo to! Je strašná škoda, že práci s hudbou a situaci před hlasováním se alespoň takhle Prima nevěnovala dřív. Tohle už byl opravdu poctivě zpracovaný materiál, žádný hrubě poskládaný sestřih ve stylu dokumentu, kde je místo hudby slyšet pravidelné šumění moře.
Podařilo se vystříhat i všechny ,,divné“ projevy Marka Vašuta. Kupodivu mi nevadil ani ten na pláži před bojem o imunitu, jediné zaváhání přišlo v okamžiku, kdy se Marek dost neopatrně přiklonil k Martinovi a sám označil na kmenové radě Hančino jednání za zradu. Stačilo přitom dotaz jen jinak formulovat a slovo zrada z jeho úst klidně mohlo zaznít. Je ale zřejmé, že Marek by nebyl tak úplně nepoužitelný, kdyby měl při natáčení pevnější dramaturgické vedení (nebo aspoň přísný dozor ve střižně:-) Otázkou samozřejmě je, jestli prostě nebyl na ostrovech náladový a dobré rady odmítal, v mých očích ale vystupuje v Trosečníkovi na povrch čím dál víc chybná dramaturgie.
Původně jsem si myslel, že za ,,kvalitu“ Trosečníka může hlavně režisér Tomáš Medek, který ho prostě společně se střihačem špatně stříhal a ozvučoval, v posledních dílech se ale ukazuje, že dramaturgyně Simona Matásková si Trosečníka spletla s VyVolenými (na kterých dělala) a na natáčení odjela nepřipravená. Jen si to spočítejme. Mizerné texty na začátcích bojů o imunitu (bylo to patrné hlavně u tahání děl), dětinské dopisy podepsané Marek, odchody moderátora z kmenové rady, divně načasované boje o imunitu (střílení na terč těsně po sloučení kmenů), nezachycené klíčové rozhovory, které se prokazatelně neodehrávaly v noci (rozhovory Martina a Berta při lovení krabů) a jedním slovem tragické odměny v čele s banánovníkem, hamakou (kterou si v tomto dílu pro sebe zabral Martin, i když ji nevyhrál:-) a tentokrát pro změnu s večeří, kterou museli Martin a Ráca absolvovat v naprosto šíleném počasí, které se naprosto protivilo smyslu odměny. To všechno jsou laciné chyby, které jdou přímo či nepřímo na vrub dramaturgické části štábu. A výčet tím nekončí.
Dramaturgie projela i šanci s testem, ze kterého udělala ryze znalostní záležitost. Kdyby měla Survivora nakoukaného, nic by jí asi nebránilo udělat test mnohem rafinovanější, v němž soutěžící nejprve vyplní malý dotazník týkající se jejich náhledu na ostatní trosečníky a pak odpovídají ANO-NE nikoliv podle toho, co sami napsali, ale co si myslí, že je dominantní názor celé skupiny. Když se pak soutěžící dozví, že jsou podle ostatních vnímaní jako nejlínější nebo nejotravnější, málokdy to přispěje k idylce v kmeni a leckdy to vztahy v pevných aliancích zamíchá.
Spornou otázkou zůstává i černý šátek. Tam se opravdu těším, až se dozvím, zda byl i v jihoafrické verzi (a tudíž přikázaný Švédy), nebo zda jde o ryze český pokus o zdramatizování situace. Osobně bych to viděl na druhou variantu. Černý šátek je úplně o ničem, do hry nic nepřináší a jeho funkce končí v okamžiku, kdy ho Marek jednomu ze soutěžících přiváže okolo ruky.
Největší chyba celého desátého Trosečníka byla ale mnohem větší. Celou situaci kolem Bertova odchodu jsme totiž viděli osekanou a zprostředkovanou jen pomocí výpovědí jako by to byla jedna velká pohádka na dobrou noc, kde se jen střídají vypravěči. Prima znovu nedovyprávěla motiv, když jsme neviděli jediný záběr z rána, kde by Bert říkal o svém stavu a odstoupení ostatním Trosečníkům, neviděli jsme dokonce ani jeho loučení s nimi a jeho odjezd. Prostě NIC. A to je naprosto zásadní chyba, protože pokud jedna z hlavních postav opouští hru, rozhodně si v sestřihu zaslouží loučení a odjezd na člunu do dálky. Trochu to zavání tím, že štáb tuhle situaci naprosto nezvládl už při natáčení. Nechápu.
Jediné, co v téhle situaci hraje pro Trosečníka, je fakt, že i když řada důležitých dílků ve skládačce chybí, to pozitivní jejich absenci nebo nekvalitu dokáže s docela slušným přehledem zakrýt. Pořád je sice co zlepšovat, od prvního dílu ale Trosečník ušel velký kus cesty. Doufejme, že nastavený kurs udrží a do cíle dopluje sice s hodně poničenými plachtami a stožáry, ale bez větších děr v trupu. Byla by škoda, aby ho těsně před cílem posádka potopila.
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Děkujeme za Váš názor.