Finále je za námi, Ingrid si užívá své zasloužené miliony, v podstatě už není co řešit. Tedy až na to, že finále se stalo posledním aktem tragédie jménem Trosečník. Chtěl bych být milý, chtěl bych chválit a věřím, že většina lidí ze štábu Trosečníka se snažila, faktem ale je, že lidé, kteří měli na podobu Trosečníka hlavní vliv, odvedli svoji práci špatně. Nejspíš proto, že vůbec nic nepochopili.
Jen tak se mohlo stát, že o vítězi rozhodoval sudý počet soutěžících a Marek Vašut se tvářil, jako by bylo reálné, že v případě plichty si finalisté cenu rozdělí (!). Skoro si říkám, že je škoda, že k tomu nedošlo, zajímalo by mě, jak by si štáb s remízou poradil.
Vašut mluvil, soutěžící mlčeli
Nepochopení formátu nejspíš stálo i za tím, že jsme celou první polovinu finálového večera museli poslouchat z úst Marka Vašuta převyprávěný a sestříhaný příběh Trosečníka, přičemž sestřih i Marek se nás snažili přesvědčit o tom, že jsme ty tři měsíce sledovali strhující drama, při kterém jsme si všichni ohlodali končetiny. Chápu, nedá se přijít a říct: My víme, že to byl průšvih, tak to uděláme na 10 minut a jdeme domů. Vzpomínat se dá ale různě. Mít pohromadě všechny trosečníky před kamerou a místo rozhovorů z nich udělat křoví přesunující se z lavice na lavici, to už je skoro umění.
Jsem Indiana Jones
Tak jako vždy, samostatný prostor si zaslouží Marek Vašut. Obzvlášť v první polovině večera předvedl většinu svých slabin. Snažil se nám vyprávět pohádku, dělal silácká gesta (odhození vlajek) a místo toho, aby navázal s Trosečníky normální rozhovor, v podstatě jen exhiboval způsobem, jaký převedli v Panamě.
Finále s truhlou se mu ale podařilo. Situace s klíči od truhly s hlasy (,,Kdo odemkne první zámek, vyhrál!“), byla sice zvláštní, ale aspoň jsem měl pocit, že vidím skutečného Marka Vašuta. Trochu svérázného a rozporného, ale uvolněného a svým způsobem zábavného. Totéž se týká i jeho hry na Indianu Jonese. Něco mi ovšem říká, že spousta lidí bude přesně tyhle závěrečné minuty Markova moderování vidět jinak a podstatně kritičtěji.
Milým překvapením byla i poslední kmenová rada. Marek Vašut na byl ní přirozenější, příjemnější, civilnější. Škoda, že takhle nemoderoval předcházející kmenové rady.
Pochvalu zaslouží ještě úvodní ohňová show, tím ale výčet pozitiv končí. Chladná a přehnaně modrá scéna zaplněná hromadou obrazovek vypadala jak parodie na scénu ze SuperStar, kdo čekal domorodý styl jako v americké verzi, nedočkal se. Závěr celé show se Primě také moc nepovedl. Ingrid se nedostala k tomu, aby objala svého manžela, i když podle všeho na nic jiného nemyslela. A když do závěrečné emoce vypadla skupina Škwor, bylo vymalováno. Začít v tom nejlepším a ještě nechat pány muzikanty, aby zacláněli, to nebyl dvakrát dobrý nápad.
Malé ohlédnutí
Prima završila svoje takřka čtyřměsíční tažení s Trosečníkem tak, jak ho začala. Nudně, těžkopádně, chtělo by se říct až amatérsky; jako by i po tvrdé srážce s realitou měla pocit, že to celou dobu dělala dobře. Ve skutečnosti se pohybovala na hraně parodie. Příští týden nás čeká pohled do zákulisí a chybět údajně nebudou ani nevydařené záběry. Nejsem si jistý, jestli oproti dosavadním 13 dílům poznáme nějaký rozdíl.
0 komentářů:
Okomentovat
Děkujeme za Váš názor.