Parodie na Survivora, to je asi nejvýstižnější stručná charakterizace toho, co jsme ve čtvrtek viděli. Nevím, jestli si to štáb Trosečníka uvědomuje, ale ono už to opravdu není ani vtipné. Sice jsme tentokrát dostali slušně sestříhaný díl, ve kterém hrála hudba častěji, než jsme byli zvyklí, obraz byl ostřejší, barvy sytější a takový odjezd Ivety byl dokonce působivý (k diskusi by byla jen míra patosu), jádro bylo ale prohnilé skrz na skrz.
Ano, mám na mysli samozřejmě tahání sirek, které určilo, kdo vypadne ze soutěže. Ať už k této vypečené hře vedly štáb jakékoli důvody, tahání sirek prokázalo hned dvě věci: naprosté nepochopení celého formátu a nulovou fantazii.
Trosečník/Survivor/Expedice Robinson je show založená na tom, že její účastníci se tu musí spolehnout na své vlastní síly. Nic tu nedostanou zadarmo, všechno si musí vybojovat – ať už fyzicky nebo vytvářením aliancí. Vyřadit principem náhody je tudíž to naprosto nejhorší řešení, jaké může být. Tahání sirek je pro soutěžící, jejichž ,,život“ je najednou vhozen do losovacího osudí se slovy ,,sorry, ubyly nám natáčecí dny“ (nebo nějakým podobným produkčním vtipem), ponižující. Je to v podstatě základní porušení principu hry. Iveta nemohla po měsíci udělat vůbec nic pro to, aby přežila. Jak řekla Ingrid, je to prostě ,,blbost“. Když už chtěl štáb udělat rychlý rozstřel, měl dát soutěžícím alespoň tipovací soutěž, kde přece jen alespoň trošku záleží na soutěžících a jejich úvaze a znalostech. Nebylo by to sice ideální, ale lepší než losování.
Ve srovnání s taháním sirek už jsou všechny další věci jen k smíchu. Z Trosečníka se nám kupříkladu definitivně stala pohádka, kterou vypráví Marek Vašut. Voicover je fajn věc a v tomto formátu funguje, vyprávět by ale měli hlavně soutěžící a věci, o kterých mluví, by bylo dobré alespoň občas ukázat přímo. Místo toho nám moderátor k obrázkům říkal, co se odehrává, co si dotyční říkají, co cítí. Díky za informaci, ale my bychom to příště raději viděli. Takhle se totiž Marek ocitá v nevděčné roli amatérského hypnotizéra, který se nám prostřednictvím mizerně napsaného komentáře snaží podsouvat, že soutěž je opravdu těžká.
Marek se také snaží být trapný. Možná to tak nemyslí, možná to ani nebyl jeho nápad, nic to ale nemění na tom, že dávat si džusíček před unavenými soutěžícími vůbec není vtipné a zavání to ubohostí, jakou jsme viděli už když si Marek otvíral pivo u souboje o rýži. Trocha respektu k soutěžícím by v situaci, kdy bojují o finále, OPRAVDU nevadila.
Nepovedl se ani souboj mezi Rácou a Vlaďkou. Tady měl štáb smůlu, protože vývoj souboje mu nehrál do karet. A pokud tohle točili Švédi, pak tomu taky nepomohli, protože pomalé nájezdy a švenky kamerou nejsou zrovna ideální materiál pro dramatický sestřih. Zbytek pokazil český štáb na místě a ve střižně.
Hudba k souboji místy vůbec nehrála a citelně scházela, zbytek hudby nebyl zrovna vhodně vybraný, střih měl do dramatičnosti a údernosti daleko. Výsledek? Celý souboj byl stejně ospalý a rozpačitý jako tomu zřejmě bylo i ve skutečnosti. Nemůžu se zbavit ani dojmu, že tohle byla původně soutěž určená pro týmovou štafetu. Ráca se v posledním úseku mezi stolečky a truhličkami doslova ztrácel, atmosféra byla nulová.
Z otázek, které luštil, jsme neměli vůbec nic. Za sebe přiznávám, že jsem nepochopil, v čem přesně byla náročnost této části. Lebka měla podle mého soudu stejný efekt jako černý šátek, protože když Ráca odpověděl špatně, prostě přepálil další provázek. Zdržení pár sekund. Dokonalá ukázka toho, jak by to nemělo vypadat.
Ale abych jen nekritizoval, musím zopakovat začátek. Na to, jaká tohle byla po dramaturgické stránce zoufalost, byl celý díl docela slušně odprezentovaný (bohužel s výjimkou posledního souboje). Sice jsem se často smál a klepal si na čelo, ale nenudil jsem se. A jedna dobrá zpráva nakonec. Máme to za sebou! Čeká nás závěrečné vyhlášení a pak se uleví nám i štábu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za Váš názor.