Trosečník: Jaký byl 2. díl?

Na druhý díl Trosečníka jsem čekal snad s ještě větším napětím než na první. Podaří se Primě aspoň něco zlepšit? Nebo si pojede spokojeně dál po svém? Až do souboje o odměnu všechno vypadalo nadějně.
Ve znělce se objevila jména, v sestřihu přibyl průvodní komentář (což jsem nečekal ani v těch nejoptimističtějších snech), ubylo agresivní hudby, na začátku byli ještě znovu představeni všichni soutěžící. Pak se ovšem na scéně objevil Marek Vašut a s ním souboj a banánovník. Proč jsou souboje o odměnu formou individuálních soubojů nechápu, dost možná je to licencí (originál švédskou Expedici Robinson jsem nikdy neviděl). Budiž. Horší je, že i tentokrát byl celý souboj bez napětí, necitlivě sestříhaný a navzdory pokusu o vysvětlení pravidel znovu nepřehledný. Od tohoto okamžiku nastal pád. Ještě bych bral, že intenzivně promovaná situace se psem nakonec nedala téměř nic (ani žádný z toho vyplývající konflikt) a v podstatě vyšuměla, banánovník a všechno kolem něj už ale rozdýchat nedokážu. Nepoživatelné banány, které si soutěžící musí odnést i se stromem? To vymyslel kdo?

Na druhém dílu bylo vidět, že štáb se snaží některé věci vylepšit – ale taky, že kde nic není, ani smrt nebere. Souboj o imunitu tak sice měl oproti minulému dílu vysvětlená pravidla, chtělo by to ale ,,projít si přitom s kamerou a figuranty trať“. Něco takového ale štáb očividně neudělal, protože jinak by to použil. Chyba, stejně jako to, že průběh souboje byl znovu bez komentáře a místy bylo hodně těžké orientovat se v tom, co se děje. Může to vypadat jako maličkost, když ale nevíte, co se děje a jaký je stav, nemůžete prožívat napětí.

Přidejme k tomu poleno imunity, na které vždy znovu nevěřícně zírám, nepatřičnou hlášku Marka Vašuta o tom, že raději by dával imunitu modrým (WTF?!) a fakt, že ani při designu tohoto souboje se Švédové nenadřeli, a výsledek je jasný – v jádru dobrá a drsná zkouška nakonec nic strhujícího nepřinesla. Celou tragédii pak dorazila kmenová rada, na níž Marek Vašut dost necitlivě rozebral Reného a ve finiši lovil v urně neexistující hlasovací lístek.

Kde je zakopaný pes?

Je to hromada větších a často i menších věcí, které český štáb nezvládl a které Trosečníkovi škodí. Čím dál hůř se jeví hlavně Marek Vašut. Dokud není na obrazovce a funguje pouze na dopisech jako podpis, všechno šlape. Jakmile se ale objeví, atmosféra se poroučí a s lopatou v podpaží se odchází zahrabat. Nemluvě o tom, co předvádí na kmenových radách.

Vypadá to, že selhaly také štáby přímo na ostrovech (kameramani a redaktoři). V sestřihu chybí spousta věcí, které tam mohly být. Kdyby se štáb ptal každý den, koho by kdo vyhodil, musí mít natočené, jak Lukáš říká, že by vyhodil Andreu (a proč) a taky že si to rozmyslel a bude hlasovat pro Reného.  Stejně tak by měl natočeného Ottu jak říká, proč bude s Reném držet. Výsledek by byl dynamičtější a měli bychom i lepší představu o charakterech. Nevěřím ani tomu, že když šel někdo na ryby nebo do lesa, že se nebavil o druhých a oni zase o něm. Představa, že se štáb každý den neptal soutěžících, koho se bojí a koho by sami vyhodili, mi přijde neuvěřitelná stejně jako představa, že to natočené je a někdo to vědomě nepoužije.

Znám hodně lidí, kterým se Trosečník nelíbí, znám i hodně lidí, kterým přijde bezva (přičemž v první skupině jsou většinou ti, co viděli Survivora a v druhé ti, kteří reality show objevili až s VV a Trosečník je pro ně jen o přežití, nikoli o takticko-strategické hře). Pro mě osobně je Trosečník po dvou dílech velké zklamání. Nečekal jsem nářez ve stylu amerického Survivora, nečekal jsem ale ani, že se budu nudit. A upoutávka na příští díl, v níž nás čeká další strhující souboj s držením karet na čele, navíc dává tušit, že lepší už to nebude.