Trosečník: Jaký byl 9. díl?

Změna na vedoucím postu se podle všeho promítla i do Trosečníka.


Vypadá to, že odchod Petra Nezvala a nástup Rostislava Uhera zasáhl i Trosečníka. Rostislav Uher se sice podepsal pod první i druhou SuperStar, taky ale pod Výměnu manželek. A změny, které se objevily v Trosečníkovi po jeho příchodu, asi nejsou náhodou – a hlavně, jsou to změny k lepšímu. Tentokrát to došlo tak daleko, že jsem v jednu chvíli uvažoval o tom, že samostatné hodnocení dílu už ani nestojí kvůli těm pár poznámkám za to. Ale chválit je taky třeba a navíc – pár kiksů se zase našlo:-)

Marek Vašut opravuje Marka Vašuta

Začnu svým oblíbencem Markem Vašutem, který se ukázal mnohem klíčovější osobou pro celou show, než by si leckdo myslel. Už minule chyběl jeho výstup před kmenovou radou – a chyběl i tentokrát, takže doufejme, že se už nevrátí. Znovu bylo i dostatek voiceoverů. Tam, kde se nepodařilo mít dostatečně výmluvné situace, nám Marek aspoň popsal, co asi trosečníci cítí, co se jim honí hlavou. Je to taková klička, ale funguje. Štáb dokonce poprvé sebral odvahu a nechal moderátora okomentovat dodatečně i situaci, kterou nejspíš ne moc dobře okomentoval ve skutečnosti. Tak se stalo, že jsme vůbec neslyšeli, co říká Marek při vyhlašování vítěze boje o imunitu a všechno šlo pěkně přes voiceover. Stejně tak dodatečně namluvil o něco jako komentář průběhu boje. Nebylo to ideální, ale lepší než kdybychom slyšeli další várku nesmyslů, siláckých řečí a nebo naopak v průběhu boje neslyšeli nic.

Hudba hraje!

Snad vůbec poprvé jsme se dočkali regulérního a rozumného pokusu o kreativní práci se soutěžemi ve střižně. Jasně, nebylo to tak dobré, jak to mají Američani, ale bylo to o dost lepší než všechno předtím. A hlavně se ukázalo, že to prostě jde. Jinak hodně laciný boj o odměnu se tak podařilo slušně prodat. Tam kde soutěžící čekali na start hudba tepala, po startu se naopak rozduněla. Boj o imunitu šel pak ještě dál. Podařilo se v něm hudbu vygradovat! Takže zázraky se dějí! A nejspíš to ani moc nebolelo.

Bohužel, hrátky s hudbou se taky trošku vymkly kontrole. Objímání stromů a k tomu dojímavá hudba (která patřila spíš do jiného žánru) trvalo příliš dlouho a měl jsem v tu chvíli pocit, že sleduji Ordinaci v růžové zahradě. Ale vzhledem k tomu, že velkou část diváků reality show tvoří ženy, tak to dokážu aspoň rozumově pochopit (i když s tím nesouhlasím a byl to pro mě hodně laciný kýč).

Zapackání s hamakou

Dvakrát devátý díl Trosečníka povážlivě zaskřípal. Poprvé, když štáb nutil Hanku, aby použila houpací síť, kterou vyhrála v boji o odměnu. Tady jsem znovu nevěřil vlastním očím, jako bych byl najednou někde u VyVolených, kde se za trest přehazují polena. Pro české reality show je tohle chování štábu typické a pramení zřejmě ze zoufalství dramaturgů, kteří dávno ztratili cit pro hru a zapomněli, že proti sobě nemají loutky, ale myslící bytosti, které leckterý záměr produkce dokáží odhadnout a tu a tam jsou dokonce chytřejší. Celá ta situace byla zkrátka nesmyslná a zbytečná a připomínala vztekání malého děcka (nebo spíš zoufalého rodiče), které chce, aby bylo po jeho. Bylo chybou štábu, že dal hráčům s prominutím dementní odměnu (stejně jako u banánovníku) – a ne chybou hráčů, že dementní odměnu neocenili. Jak jsem už psal, tady by měli soutěžící dostávat hlavně jídlo, to ale za devět dílů v podstatě nedostali (naposledy bonbóny)! Co takhle steak? Hamburgery! Pizzu! Kafe!  Největší záhadou ale je, proč se tahle situace dostala do sestřihu. Že by proto, aby se dohrál motiv a dověděli jsme se, co s houpací sítí bylo?

Vašut se vymknul kontrole!

Druhé zaskřípání přišlo, když se Marek Vašut pustil na kmenové radě na tenký led a skončil tím, že ještě před hlasováním oznámil mužské části, že má pocit, že to prokaučovala a ženy se chopily moci. Tady prostě veškeré moje pokusy o pochopení tohoto chování selhávají. Nechápu, jak mohl Marek  kmenové rady takhle vést, opakovaně se navážet do soutěžících bez základního odstupu a jak ho dramaturgyně Simona Matásková a režisér Tomáš Medek mohli nechat devět dílů takhle pracovat.

Nebýt těchhle dvou až tří větších zaváhání, není už v podstatě co Trosečníkovi vytknout a nebavíme se tu o tom, jaké elementární a základní chyby nedělat, ale o tom, jestli to dobré může být ještě o něco lepší. Buďme ale rádi alespoň za to, že nás snad čeká obsahově i formálně solidní finále. Trosečník  je v tuhle chvíli rozjetý stejně jako leckterá americká řada (obzvlášť Vanuatu), takže kdo se dívá, určitě už tolik nelituje. Jenže... ve vzduchu pořád zůstává poslední vážný otazník, ke kterému se vrátíme v nejbližších dnech ve speciálním článku. Jak to bude s určením vítěze?