Nemožný den přichází
Hned v úvodu dnešní recenze by se asi slušelo zmínit něco o ději speciálního dílu seriálu, jehož oslavy byly v sobotu konečně završeny. Tak tedy, Doktor je mimozemšťan pocházející z rasy Pánů času. Ti mají dvě srdce a před svou smrtí prochází procesem zvaným regenerace, kdy změní celé své tělo i chování. Zároveň jsou enormně inteligentí a vynikající. Jenomže se dostali do válečného konfliktu s nepřátelskou rasou zabijáků - s Daleky. Dlouhá a krutá Časová válka některé Pány času změnila, což jsme ostatně mohli vidět v epizodě Konec času (ta shodou okolností běží dnes od 17:40 na Dvojce). Ostatní však nadále srdnatě bojovali, i když věděli, že prohrávají a že se blíží konec. Oním koncem je právě Doktor (John Hurt) a jeho hrůzný čin, při kterém má zahubit všechny Pány času, ale přitom s nimi vezme do pekel i Daleky a další ohavná monstra terorizující celý trpící vesmír.
NÁSLEDUJÍCÍ ODSTAVEC PROZRAZUJE NĚKTERÁ PŘEKVAPENÍ Z EPIZODY!
Aby mohl Doktor vykonat genocidu hned několika ras najednou, ukradne ničivou zbraň, jenž je tak strašlivá, že má vlastní svědomí. A ono svědomí s tváří oblíbené Rose Tylerové či Zlého vlka (Billie Piper) se rozhodne Doktorovi ukázat, co s ním rozhodnutí toho strašlivého dne na samotném konci Časové války učiní. V tu chvíli se do hry zapojují dva nejpopulárnější Doktoři nové éry - Desítka (David Tennant) a Jedenáctka (Matt Smith). A aby toho nebylo málo, v Anglii roku 1562 číhá veliké nebezpečí.
KONEC SPOILERŮ!
Tohle je ve zkratce námět speciální epizody The Day of the Doctor, z jejíhož děje nechci prozrazovat o moc více, protože s Doctorem se to má následovně - všechno je propojené se vším. Stačí prozradit jednu jedinou malou informaci a můžete tím ostatním zkazit mnoho překvapení. Proto se raději vrhnu na hodnocení.
Timey-wimey. Kde tyhle blbosti bere?
V první řadě se sluší poznamenat, že Steven Moffat a jeho tým odvedli vynikající práci. Na rozpočet, který měli, zvládli připravit neuvěřitelně dobrou a efektní podívanou, jakou jsme snad zatím za celou éru Doctora Who ještě ani neviděli. Když pominu ztvárnění Zygonů, které už bylo předem dané, tak zejména sekvence z Časové války byly velice zdařilé. S tím má dozajista co dělat i distribuce do kin. Přece jenom bylo třeba dát speciální epizodě filmový vzhled.
Efekty jsou významným Doktorovýým společníkem, ale rozhodně nejsou nejdůležitější. Daleko větší váhu má příběh a jak skalní fanoušci vědí, Steven Moffat vymýšlet skvělé příběhy umí. Problém má však v jejich dotažení. A tento problém se mu nevyhnul ani v této důležité epizodě.
Mluvím teď hlavně o dějové lince se Zygony, která posloužila jako zpestření dílu, vyplnění hluchých míst a jako místo setkání všech tří Doktorů. V těchto aspektech to funguje dobře. Zygonové pak plní i funkci strašidel, protože Doctor Who byl vždy také o vyvolávání strachu a o naskakování husí kůže. Malér přichází až ve chvíli, kdy zjistíme, že Moffatovi uniklo nějaké završení celé té zygonovské příběhové linky. Jak dopadlo to, co bylo nakousnuto? To se možná nikdy ani nedozvíme a je škoda, že to ve speciálu už nebylo zmíněno. Stačila jen jedna věta, ale nebylo nic.
To je ale asi také jediná výrazná věc, kterou mohu Stevenu Moffatovi vyčítat. Se zbytkem dílu si totiž poradil s grácií. Nejvíce si vážím toho, že dostál svému slibu a neudělal ze speciálu pouze přehlídku starých Doktorů a odkazů na "zašlou slávu". Steven se pokusil vdechnout Doktorovi nový šmrnc, nový cíl a novou energii. Brilantně tak svázal starou éru s tou novou prostřednictvím události, o níž jsme pouze slyšeli, ale až do teď neviděli. Teprve až teď bylo možné vcítit se do všeho toho hněvu, který v Doktorovi dřímá. Do hněvu a výčitek. Tedy ale samozřejmě jenom do doby, než... SPOILERS, SWEETIE!
Tři Doktoři na jedné hromadě
Kromě příběhu a efektů je dlouhodobě třetím nosníkem seriálu herecké obsazení. To bývá téměř vždy naprosto senzační a platí to i tentokrát. Matt Smith coby jedenáctý Doktor divákům znovu naservíroval přesně namixovaný koktejl šílenosti a deprese z důsledků jeho činů. David Tennant pak platil za playboye, kterým jeho Doktor vždy tak trochu byl. Interakce mezi těmito dvěma pány byla neuvěřitelně fantastická. Oba na sebe výborně reagovali, koordinované pohyby byly geniální a díky neustálému popichování rychle ubíhala i hluchá dějová místa.
Třetí stranou do doktorovského trojúhelníku se stal legendární britský herec John Hurt, jenž působil jako protipól k mladické šílenosti a rozjařenosti Desítky a Jedenáctky. Když byli společně před kamerou Matt s Davidem, tak to bylo famózní, ale ve chvíli, kdy se před kamerou objevili všichni tři naráz, nenacházím pro tyto scény lepší slovo než grandiózní.
Abyste si ale zase nemysleli, že je to jenom samý vtípek a gumové příšery, musím dodat, že Moffat umě bruslí mezi humorem a téměř až dojemným příběhem velké oběti, kterou musí Doktor učinit. Připravte se, že se na vás asi tak už od dvacáté minuty epizody povalí jedna emoce za druhou. Nejdříve se budete smát, pak divit, pak zase smát, pak nastoupí smutek okamžitě vystřídaný hudebním podkresem vyburcovanou nadějí a radostí, aby zase hned přišel pád na zem a slzy. Pro emociálně nevyrovnaného člověka to může být doslova peklo.
Nakonec z obsazení vyzdvihnu ještě Jennu Louise-Coleman, která dokázala, že patří mezi nejlepší Doktorovy společnice. Jasně, Billie Piper je s přibývajícím věkem ještě více sexy než kdysi (Jenna je samozřejmě také potěcha pro oči), ale těžko si teď ze všech společnic a společníků umím představit někoho lepšího po boku všech tří Doktorů, než je právě Clara Oswald. Svým způsobem se dá říci, že je téměř jako Doktor. Občas brilantní a občas s hlubokým smutkem v očích. Vždy je ale inspirací a nadějí pro ostatní.
Verdikt
Je jasné, že ne všichni budou vždycky se vším spokojeni, ale já tentokrát spokojen jsem. Steven Moffat na nás valí již osvědčenou kombinaci zdánlivě komplikovaného příběhu, skvělé hudby, brilantního herectví a šíleností v podobě časových vírů a fezů. Jako již tradičně se nevyhýbá některým přešlapům a logickým nedostatkům, které ale v konečném důsledku dokážeme přejít mávnutím ruky, protože celkový výsledek za to stojí. Ze sledování Doctora Who se čím dál tím více přestává stávat záležitost geeků a nerdů. Začíná se z toho totiž stávat hodina, která dokáže sblížit rodinu, navodit pozitivní atmosféru a zanechat v člověku tolik dojmů, že se jich nejméně půl roku nezbaví. A to nás ještě letos čeká Trenzalore, pád Jedenáctky a příchod Petera Capaldiho jako nového Doktora. Máme se na o těšit.
Hodnocení: 9/10
Viděli jste speciální epizodu The Day of the Doctor? Líbila se vám? A co nejvíc?
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Děkujeme za Váš názor.