Jak zaručeně zkazit filmovou adaptaci povedené předlohy?

Nedávno jsme se dozvěděli, že filmová verze hitového románu Padesát odstínů šedi bude podstatně méně odvážná než předloha, která ovšem proslula právě díky pikantnosti. A tak se pojďme trošku pobavit o tom, jaký je nejlepší způsob, jak "zmršit" filmovou adaptaci knižní/komiksové/videoherní předlohy.

Natočit film podle předlohy, kterou fanoušci zbožňují, je riskantní krok, tvůrci by se tak měli, co nejvíce snažit, aby se jejich dítko povedlo a publikum nemělo příliš důvodů peskovat. O to překvapivější je, jakých prohřešků se filmaři často dopouštějí. A není jich málo.

Chyba č. 1: Změňte charakteristické prvky ústředních postav

Asi není pro nikoho šokem, že jedním z nejpodstatnějších aspektů úspěšné adaptace, jsou kvalitně převedené ústřední (a často i vedlejší) postavy. Samozřejmě, nejsou od věci nějaké menší úpravy, ty nejsou ničím, co bychom nepřekousli, ale vlasy se nám ježí ve chvíli, kdy filmaři buďto ignorují základní rysy daného hrdiny či záporáka. Příkladem budiž například film Catwoman (2004), ve kterém Halle Berry ztvárnila legendární komiksovou antihrdinku Selinu Kyle/Catwoman. V předloze jde o femme fatale, svůdnou, nebezpečnou a rozpolcenou postavu. Což například pochopil Tim Burton a Michelle Pfeiffer v Batman se vrací (1992) v podstatě nabídla to, co bychom od hrané podoby Catwoman čekali. V sólovce této postavy se ale ze Seliny stala ženština, která by spíše pasovala do S/M pornofilmu. Oblečená v pár kožených páscích, švihající bičem na všechny strany a kroutící prdelkou jako by si chtěla vykloubit pánev. Catwoman je sexy charakterem, ale tvůrci filmu z roku 2004 mají dojem, že když hlavní hrdinka vypadá tak trošku jako "šlápota", je to to pravé ořechové. A dle nás opravdu není. Podobné chyby se ale filmaři dopouštějí často, stačí zmínit například adaptaci videohry Tekken (2010), u které muselo ronit slzy plno milovníků předlohy, protože tvůrci z mnoha bojovníků udělali spíše parodii sama sebe.

Chyba č. 2: Když nevíte kudy kam, udělejte z toho šílenou taškařici

Nic proti srandě, máme ji rádi, ale ne každý má smysl pro humor a když se někdo, kdo neví, co je k smíchu, rozhodne obohatit svůj snímek o nadsázku, obvykle to nevyjde. Bohužel jde o jakousi záchrannou síť, kterou filmaři často volí, když se ocitnou v koncích a neví, jak adaptovanou látku uchopit. Stačí připomenout například projekt Dvojitý drak (1994). Z původně akční videohry se stalo něco, co mělo být asi komedií, ale těžko říct, spíše jsme si ťukali prstem na čelo než, abychom se smáli. A podobně šíleně dopadla i další adaptace videohry Street Fighter (1994). Předloha je vtipná, úsměvná a rozjuchaná, ale výrazně odlišným stylem než film, který je hodně, ale hodně "Over The Top". Ostatně, tvůrce Dvojitého draka a Street Fighter mohla poučit o rok starší podívaná Super Mario Bros., která také naprosto selhala ve snaze zachytit tón videoherní předlohy. Ovšem zřejmě nejzářnějším příkladem chyby č. 3 je film Batman a Robin (1997). Režisér Joel Schumacher měl nelehký úkol, navázat na Tima Burtona, který Batmana ve svých filmech zkušeně zkombinoval temnou atmosféru i groteskní nádech. Schumacher to ale nezvládl a z Batmana a Robina se vyklubala pestrobarevná podivnost, ve které měl kostým hlavního hrdiny bradavky. To snad ani nepotřebuje komentář.

Chyba č. 3: Obsaďte do hlavní role někoho, kdo do ní vůbec, ale vůbec nepasuje

Někdy si člověk musí u sledováni filmu říkat, co za matroš si dali ti, kteří vybírali herecké představitele. Navíc, když v případě adaptací mají často usnadněnou roli, protože je k dispozici dostatek indicií jaká by měla daná postava zhruba být. Kromě toho by nebylo od věci si občas přečíst, koho navrhují fandové předlohy v diskusích na internetu. Není neobvykle, že jsou jejich doporučení docela dobrá. Možná by poté nemuselo tak často docházet k přešlapům jako bylo obsazení Matthew Brodericka do hlavní role komedie Inspektor Gadget (1999) nebo Samathy Mumby do Stroje času (2002). Samatha je sice velmi pohledná slečna, ale do filmu nám prostě nepasovala.

Chyba č. 4: Ignorujte to, čím zaujala předloha

Zářným příkladem budiž zmíněných Padesát odstínů šedi. Zhruba 60 milionů výtisků se prodalo hlavně proto, že jde o knihu s erotickým nádechem a pro pruderní Američany je to něco vzrušujícího a divokého. Ovšem, pokud je pravda, že erotično bude ve filmu utlumeno, tak je to minimálně hodně podivný krok. Ale není to poprvé (a bohužel ani naposledy), kdy se něco podobného stalo. Zmínit můžeme například fantasy Zlatý kompas (2007). Zatímco knižní předloha vcelku provokativně řeší náboženská témata, tak film téměř vůbec nešťourá pod povrchem a sází hlavně na relativně opulentní vizuální hrátky. Zrovna věrnou adaptací není ani sci-fi projekt Adrew - člen naší rodiny (1999). Film není špatný, je to miloučká rodinná podívaná, jenže pochybujeme, že autor předlohy Isaac Asimov o něco takového stál. Jako vizionář vědeckofantastického žánru by asi nebyl nadšený z toho, že jeho sci-fi práce kladoucí zajímavé filozofické otázky, byla přetvořena do sentimentální podívané pro maminku, tatínka a jejich ratolesti. Je na místě zmínit také film Světová válka Z (2013), který sice patří k nejúspěšnějším projektům minulého roku a jde o zábavný snímek, ovšem ze své předlohy si vypůjčuje jen minimum prvků a na rozdíl od knihy nevěnuje příliš pozornosti politickým tématům. V podstatě se jedná o rodinné drama na pozadí zombie apokalypsy.

Chyba č. 5: Držte se zuby nehty předlohy

Jedním extrémem je to, když filmaři "vykuchnou" typické znaky předlohy, na druhé straně spektra je přístup, kdy se tvůrci nehodlají odklonit od původního materiálu ani o píď. A to není vždy také tím nejlepším krokem. To, co funguje na stránkách knihy, komiksu nebo ve videohře nemusí zákonitě fungovat na stříbrném plátně. Podívejme se například na Mortal Kombat 2: Vyhlazení. Filmaři se chtěli, co nejvíce přiblížit hře a přebrali i typické údery pro dané postavy, ale ani to nepomohlo a z filmu se vyklubal naprostý škvár. Naopak, někdy se vyplatí jít na to trošku z jiného úhlu pohledu (ale ne úplně "zradit" předlohu), což ukázal například Kevin Tancharoen se svým Mortal Kombat: Legacy (2011). "Doslovný" přepis vždy není ideální cestou.

Chyba č. 6: Svěřte režii Uwe Bollovi

Nechat Uwe Bolla, aby se postavil za kameru, to je zřejmě nejlepší recept na to, jak zmařit veškeré naděje na vznik povedené adaptace. Tento německý "specialista" na filmové verze videoher, prostě a jednoduše není zrovna nadaným filmařem a podařilo se mu natočit hromadu nepovedených projektů. Pár jich nebylo až tak bolestných (Ve jménu krále), ale drtivá většina byla na úrovni fanouškovského filmu, který natočilo pár kamarádů v lese za vesnicí na svůj mobilní telefon (a to Bollovi ještě lichotíme). Bollovi se podařilo najít skulinku v zákoně, takže i když jeho filmy prodělávaly, mohl natáčet další a další filmy, ale zákon se nakonec dočkal úprav, takže teď už má smůlu. A to asi mnoha lidem nevadí.

Jaká je dle vás největší chyba, které se tvůrci dopouštějí v případě filmových adaptací?