čtvrtek 16. ledna 2014

TV Recenze: Hostages – Seriál o atentátu na prezidenta není špatný, ale k dokonalosti má daleko

 
Projekt inspirovaný izraelskou předlohou má zajímavou zápletku, ze které by se dalo vytěžit mnoho. Američtí tvůrci ale potenciál nevyužívají naplno. Přestože stojí seriál za zkoušku.

Televizní stanice v USA už se nevypůjčují seriálové projekty jen z Velké Británie, ale často i z jiných zemí. Námět pro Hostages vzniknul v Izraeli a sleduje osudy rodiny lékařky Ellen Sanders (Toni Collette), která má operovat prezidenta USA (James Naughton). Ovšem toho využije skupina vedená mužem jménem Duncan Carlisle (Dylan McDermott), která zajme Ellen a její rodinu a vyžadují, aby Ellen během chirurgického zákroku zabila hlavu Spojených států amerických nebo její manžel (Tate Donovan) a dvě děti (Quinn Shephard a Mateus Ward) zemřou.
 
Jde o slibnou zápletku, která se také během poměrně netradičního počtu patnácti dílů vyvíjí zajímavým směrem. Trošku očekávatelně se začne ukazovat, že ne vše je černobílé a prezident není tak nevinný, jak se snaží působit, současně Duncan zase není takový zloduch, jak se na první pohled zdá, scenáristé se snaží pracovat s postavami, aby neměly jen jednu vrstvu, ale jejich psychologie a motivy byly hlubší.

Zbytečně přitažené za vlasy

Většina z hlavních hrdinů/záporáků dostane prostor a často se dozvíme, že jejich osudy skrývají mnohem více než by se mohlo zdát, čehož si rozhodně ceníme. Ne vždy se ale tvůrcům daří prezentovat dané osoby tak, aby to bylo zajímavé, některé postranní linie jsou trošku zbytečné a nezáživné, případně je jim věnována jen chvilková pozornost a jsou ukončeny poměrně rychle.
 
Zajímavé je zpracována hra na kočku a myš v podání Duncana a Ellen, kdy si své role často prohazují. Chvíli je „na koni“ Duncan, poté zase Ellen, která není žádná křehká květinka a nechce si nechat líbit to, že někdo vyhrožuje její rodině. Vztah Ellen a Duncana se mnohokrát vydává zajímavým směrem, někdy sice sporným, ale určitě nestagnuje.
 
Ale jak v případě této dvojice, tak u spousty jiných postav je někdy až absurdní, jak rychle mění názory. Například Ellen se nejdříve rozhodne prezidenta nezabít, pak zase ano, pak ne… Dalším příkladem je členka Duncanova týmu Sandrine (Sandrine Holt), která mění strany snad v každé druhé epizodě.
 

Zvraty za každou cenu

Je pěkné, že se nás tvůrci snaží udržet v napětí, ale jde to i jinak než jen tím, že někdo každých dvacet minut bojuje za někoho jiného a plány ústředních hrdinů/záporáků se mění jako na běžícím páse.
Docela příjemné je politikaření, když se postupně ukazuje, že se za atentátem skrývá velký komplot, ve kterém figuruje hromada lidí, ale opět scenáristé někdy zbytečně tlačí na pilu a snad každý druhý se ukáže být nějak zapojen do daného plánu, takže po chvíli už snad žádného diváka nepřekvapí, když nám seriál s velkou pompou odhalí, že ten či ta se v pokusu o zavraždění prezidenta figurují.
 
Je zřejmé, že tvůrci nechtěli, aby byl seriál nudný, protože roztáhnout působivou, ale poměrně přímočarou zápletku do patnácti epizod, by mohlo skončit až příliš líným tempem, ovšem nebylo úplně nutné snažit se náš neustále něčím šokovat. Mnohem vhodnější by bylo nabídnout jen pár zvratů, ale pořádně propracovaných a promyšlených.
 
Není moc chvályhodné, když autoři ve snaze zaskočit diváka (někdy dost neúspěšně) využívají dost okaté a do děje násilně vtlačené „náhody“.
Byť naše předchozí slova znějí dost kriticky, dá se říct, že ústřední linie sama o sobě funguje, přestože jsou na ni navázány někdy dost zbytečné vedlejší zápletky a je protknuta často zbytečnými zvraty. Chyby tu jsou, není jich málo, ale Hostages umějí být napínaví.
 
K čemu nemáme výhrady, to jsou herecké výkony, především pak Toni Collette a Dylana McDermotta, oba podávají skvělý výkon, ale nejsou sami, i většina představitelů dalších rolí se snaží. Někdy jim sice příliš nepomáhá scénář, který z některých dělá hodně nesnesitelné bytosti, ale herecké výkony jako takové si ocenění zaslouží.

Verdikt:

Hostages nedopadli zle, jejich slabinou je snaha tvůrců neustále překvapovat, což se občas zvrtne a pár dějových linií je absurdních či zbytečných, vůbec by nebylo od věci, kdyby scenáristé trošku ubrali na plynu a spíše se soustředili na kvalitu zvratů než na jejich kvantitu. Silnou stránkou seriálu je ale obsazení v čele s Dylanem McDermottem a Toni Collette. Hostages jsou slušným seriálem, který se ale snadno ztratí v konkurenci.  

Hodnocení: 6/10

0 komentářů:

Okomentovat

Děkujeme za Váš názor.