Rozhovor: Martin „Pyco“ Rausch se rozpovídal pro Gorillu

Už v neděli se diváci dočkají prvního dílu pěvecké show X Factor, která poběží na Primě a na TV JOJ a protože jsme hodní chlapci a hlavně, protože je hodný chlapec moderátor Martin „Pyco“ Rausch, který si na nás udělal čas, přinášíme vám s ním rozhovor.


Pokud se nemýlím (a že se mi to občas stává), k moderování ses dostal v nějakých patnácti letech, jak člověka napadne vrhnout se na takovou kariéru?

Já jsem se nikdy nezamýšlel nad tím, co je to vlastně kariéra. Jako teenager jsem měl za totality šanci poslouchat každý den rakouská rádia a televizi, takže jsem se aktivně zajímal o hitparády a pop music. Po revoluci jsem věděl, že mým snem je pracovat jako redaktor a dramaturg v rádiu. Byla to jediná pozice, o které jsem byl přesvědčený, že o ni stojím, měl jsem vůli učit se a ambici objevovat nové hity a věnovat se recenzování v době, kdy internet vlastně pořádně nefungoval. A tak jsem se jako patnáctiletý přišel ukázat do rádia. Dodnes nevím, kde jsem sebral tu odvahu nebo možná drzost, ale v tom věku mi to přišlo jako ta nejpřirozenější věc, kterou musím udělat.

A co na to rodiče? Je běžné, že rodiče chtějí mít z dětí právníky, lékaře, kariéra v médiích je docela nestálá, i tak tě podporovali?

Pocházím ze čtyř sourozenců, učilo se mi snadno a měl jsem výborný prospěch, takže mě rodiče v ničem neomezovali. Sice pro ně nebylo snadné, když jsem ve třeťáku na střední škole kvůli práci v rádiu požádal o individuální studium, ale za to riziko to stálo. Pochopili, že sportovec nebo lékař ze mě nebude a že cizí jazyky a hudba zůstanou mojí vášní na celý život. V rádiu jsem prvních pár let pracoval dobrovolně, zadarmo.

Je zjevné, že svou práci miluješ, což je z obrazovky cítit, ale i když se to může tak zdát, není to často snadné, natáčí se třeba 16 hodin denně, nemáš toho někdy plné zuby a neříkáš si, že by ti bylo lépe někdy v teplé kanceláři?

To, co dnes dělám, vnímám jako dárek nebo odměnu za práci, které jsem věnoval celé dospívání. A nikdy jsem toho nelitoval. Televizní natáčení je vyčerpávající jen nárazově. Když jsem doma a sleduji to s odstupem času, vše bych udělal jinak, ale na placu, kde někdy nemáš čas se za celý den ani pořádně najíst, prostě přepneš do jiného režimu. Proto dělám jen jeden projekt za rok. Na konci se vždy cítím psychicky vyčerpaný a natáčet dvě sezóny za sebou jsem se odhodlal za posledních deset let jen dvakrát.

Moderoval jsi hromadu zajímavých pořadů, ale přesto se zeptám, máš nějaký moderátorský sen, Olymp, který bys chtěl zdolat?

Ironií osudu je, že jsem vlastně nechtěl být moderátorem. I v rádiu jsem pracoval jako redaktor, který psal hudební zprávy, recenze, analyzoval žebříčky a podobně. Ale k mikrofonu mě dotlačili až jako moderujícího redaktora s autorskými pořady. Nemám tak žádný sen ani dnes, pokud se bavíme o moderování. Po velkých projektech by mi ale udělala radost nabídka něčeho zážitkového, kde se kombinuje napětí, hra a adrenalin. Svého času jsem jednal o slovenské verzi formátu The Phone, nakonec z toho ale kvůli takřka filmovému rozpočtu, který je nutný s ohledem na velké akční scény, sešlo. Ale například se rád podívám na Pevnost Boyard, to je něco, co by mě bavilo moderovat. Mám rád společenské a kolektivní hry s prvkem napětí. 

Tví fanoušci by byli jistě rádi, kdybys moderoval do důchodového věku, ale pokud by to náhodou nevyšlo, na co by ses vrhnul, co by ti vyhovovalo?

Já poslední roky vstupuji do každého projektu s tím, že by mohl být můj poslední. Už během moderování v rádiu, které už pro mě dnes ztratilo své kouzlo a dokonce i informativní smysl, jsem se chtěl věnovat studiu cizích jazyků, turismu a gastronomii. Tomu věnuji všech volný čas, i když mě to neživí. Zatím.

V současné době se řadíš k moderátorské špičce, takže kdyby se tě někdo zeptal, co je potřeba pro to, aby byl člověk dobrým moderátorem, co odpovíš?

Já nevím, protože sám sebe nepovažuji za výjimečný talent. A neříkám to proto, abych působil skromně. Na sestřihy pořadů se vždy podívám a pokaždé vidím slabá místa a chyby, které se postupně snažím odstraňovat. Proto beru nabídky, kde působí moderátor na pozici průvodce a dodává pořadu dynamiku. Vlastní show bych nezvládl, neprofiluji se ani jako humorista, ani jako ten, kdo čte texty, takže pokud chci být, co nejvíce přirozený a pohotový, tak mi vyhovuje poloha, kterou jsem předvedl v dosavadních pořadech.

A vyhovuje ti spíše moderovat sám nebo ve dvojici? S Adelou Banášovou nebo s Jakubem Prachařem vám to fungovalo skvěle, ale stejně tak ses dočkal chvály za pořady, které si moderoval sám. Co je pro tebe lepší?

Zvládnu se přizpůsobit situaci. Ve dvojici se cítím spíše jako „nahrávač“, ale pokud moderuji sám, například teď X Factor, vnímám to jako respondent. Tedy, každých pět minut jiná emoce. Sólová jízda je pro mě stručnější a dynamičtější. Ale s Jakubem bych ještě velmi rád spolupracoval, protože přestože nás seznámili až před tím, než padla první klapka, věřím, že se nám podařilo najít a zformovat kamarádskou chemii a bylo by mi líto, kdybychom v tom nemohli pokračovat.

Teď trošku z jiného soudku. Objevuješ se často před kamerou, takže je jasné, že člověk nemůže vypadat jako Quasimodo. Vím, že jsi vegetarián, ale udržuješ se ve formě ještě jiným způsobem?

V rámci možností dobře jím, spím a snažím se prostě dobře žít. Ale co to přesně znamená, zjistíme všichni snad až během soudného dne.

I když jsem se snažil, tak se mi nepovedlo najít nikoho, kdo by o tobě řekl špatného slova. Většinou tě hodnotí jako milého, přátelského a skromného člověka. Vysvětli mi prosím tě, jak je možné, že jsi neustále v tak dobré náladě.

To asi bude televizní dojem. Já jsem poměrně dumavá, pomalá a melancholická povaha, ale to není zrovna vhodné pro zábavné pořady. Například během natáčení X Factoru jsem měl po jedenácti hodinách na placu křeče v nohách nebo mě zradila záda, jenže je to nutné potlačit a vytvořit dobrou atmosféru pro vystresované a unavené zpěváky. Je to moje práce. A potom se doma dva týdny léčím a doufám, že jsem nezkomplikoval práci střihačům. Takže ti nechci brát iluze, ale klidně dál šiř, že mám stále dobrou náladu (smích).

Za pár dnů se na tebe můžeme těšit v X Factoru, sledoval si zahraniční verze pořadu?

Zhlédl jsem několik epizod z americké verze a také počáteční epizodu z britské mutace. V zahraničí ale mají moderátoři v sestřizích minimální prostor a v živém vysílání téměř vždy předčítají text ze čtečky, což je u nás nepřijatelné.

Co se ti vůbec na formátu X Factoru líbí nejvíce?

Autor fotografie: Zuzana Šulajová

Je to nejsofistikovanější z dosavadních verzí pěveckých soutěží. Líbí se mi kostra programu, čtyři porotci a týmy dle věku nebo pohlaví, za které později přebírá zodpovědnost mentor. Přitom do poloviny pořadu všichni čtyři hodnotí bez toho, aniž by tušili, za který tým budou mít zodpovědnost. Velkým zpestřením jsou například skupiny. A na naší verzi mi velmi imponuje porota, která je po několika letech podobných formátů celkem nová a čerstvá. Jsem opravdu nadšený z toho, jak fungovala během castingů. Co mě docela baví, je pseudohodnocení lidí, kteří teoretizují podle jmen v porotě a vlastních předsudků. Jsem zvědavý, jaké budou první reakce, protože i když si je po dvou dílech začnete škatulkovat, vzápětí každý porotce překvapí, ve chvíli, kdy to budete nejméně čekat. Tak si to pamatuji já. A v neposlední řadě je to značka. Bez ohledu na to, že mnozí velkým formátům předpovídají únavu, nic nemá v našich končinách takový lesk jako X Factor.

Sleduješ pravidelně nějaké jiné televizní pořady? Už si naznačil, že tě baví Pevnost Boyard, co další show?

Neoznačil bych se za pravidelného diváka zahraničních soutěžních formátů. Ale ze seriálů mám rád starší Heroes/Hrdinové, aktuálně American Horror Story a nejraději mám The Walking Dead/Živí mrtví (Pyco má vkus, to se mu musí nechat, pozn. redakce).

A co filmy? Které jsou tvé oblíbené?

Já se obvykle snažím neuvádět nejoblíbenější film nebo album, protože půl hodiny poté, co odpovím, mě napadne něco mnohem lepšího. Tak zkusím něco aktuálního, oscarového, líbily se mi Blue Jasmin/Jasmíniny slzy hlavně kvůli výkonu Cate Blanchett.

A co hudba? Dle tvých stránek (www.facebook.com/MRPYCO), kde každé pondělí uveřejňuješ „SONG OF THE WEEK“ je jasné, že máš o aktuální hudbě přehled, ale co je tvému srdci (nebo spíše uším) nejbližší?

To by bylo nadlouho. Mám rád vše od reggae, přes electro, jazz, soul, ska, punk, rock až po world music.

Už jsme nakousli tvé koníčky, jde především o cizí jazyky a vaření, čemu se dál ve volném čase věnuješ?

Píší knihu. Jednu s recepty už jsem vydal v roce 2012 a momentálně vařím, píši a fotím její pokračování. „MOJE JEDLO 2“ vyjde na konci tohoto roku. To je nejlepší „džob“, který jsem v životě dostal. Sám od sebe.

Teď jedna trošku nepříjemná otázka. V posledních letech jsi extrémně populární, což se sebou nese zvýšený zájem médií a také bulváru. Už sis na to zvyknul nebo ti to občas leze na nervy?

Vyjma moderování se na večírcích skoro nevyskytuji, ale jelikož jsem sám léta pracoval jako hudební novinář, mám pro to určité pochopení. Účelově nikoho „nekrmím“ a jestliže někdo napíše nějaký blud, tak je lepší ho nechat to vyšumět.

X Factor startuje v neděli ve 20:15 na Primě a na TV JOJ.