TV RECENZE: Banshee 2 – První řada nás hodně mile překvapila, co druhá?

 

Drsná podívaná bodující díky zajímavé atmosféře, preciznímu řemeslnému zpracování, vynikajícím bitkám a příjemnému obsazení, si rychle získala velkou oblibu. První řada byla opravdu působivá, což je pro diváka dobře, ale pro tvůrce to znamená výzvu, protože očekávání od dalších sérií jsou vysoká. Byla naplněna?     

Druhá řada časově navazuje těsně na konec první, kdy Lucas Hood (Antony Starr) a Carrie (Ivana Milicevic) přežili útok na Rabbita (BenCross), o kterém se (samozřejmě mylně) domnívají, že je mrtvý. Ale podobná akce samozřejmě nezůstane bez povšimnutí a má své následky.

Do města dorazí agent FBI Racine (Zeljko Ivanek), který už jde roky po Rabbitovi a v minulosti se setkal i s Hoodem (tedy všichni víme, že skutečné jméno hlavního hrdiny není Lucas Hood, ale jeho pravá identita je nám zatím neznámá). Jelikož Racinovým cílem je především Rabbit, nesnaží se za každou cenu zatopit Hoodovi a Carrie, ale když mu odmítnout pomoci, skončí Carrie na měsíc ve vězení.

Děj se rozvíjí různými směry, ale nosnou linií zůstává to, že Rabbit je naživu a samozřejmě není zrovna nadšený z toho, že se ho jeho dcera a její (ex)milenec pokusili zabít. Přestože je ukrajinský mafián důstojný a zajímavý protivník, působí už trošku recyklovaně. Byl ústředním záporákem v první řadě, nebylo asi potřeba, aby se této pozice ujal i ve druhé.

Naštěstí, ne všechny díly se ho týkají, velká pozornost je věnována samozřejmě i Proctorovi (Ulrich Thomsen), který má s Hoodem zvláštní vztah. Někdy jsou nepřátelé, někdy „přátelé“ z donucení, ale jelikož Proctor je zločinec, který má pod palcem většinu nelegálních aktivit v Banshee a Hood se snaží působit jako šerif a navíc má s Proctorem nevyřízené účty, jejich cesty se kříží velmi často. Je to jako na houpačce, chvíli si pomáhají a jindy proti sobě vedou válku. A to je docela zajímavé.

Už se na ni vyprdni

Podstatně méně lákavé je pouto Carrie a Hooda. Nic proti, ano, všichni už víme, že Carrie je Hoodova životní láska, ale je více než jasné, že jim to prostě fungovat nebude (nebo možná bude, ale s nepříjemnými následky pro ně i lidem kolem nich) a tak by prostě bylo nejlepší se na to vyprdnout a jít dál. Ale toho není schopen ani takový drsňák jako Hood. Je sice pravda, že epizoda, která je celá věnována jen jim dvěma a tomu, jaké by to asi mohlo být, kdyby spolu žili, je sice pomalá, ale současně svým způsobem okouzlující a působivá, ovšem musíme se přiznat k tomu, že ve většině případů nás už tahle milostná zápletka docela nudila.  

Co se nám naopak líbilo hodně, bylo to, že některým vedlejším postavám bylo věnováno více prostoru. Užijeme si tak pořádnou porci Joba (Hoon Lee) a naštěstí nedošlo k tomu, že by s větším množstvím stopáže ztratil na údernosti a zajímavosti. Hláškuje jako o život a když se zapojí do akce, také to stojí za to.

Určitě oceníme i to, že Rebecca (Lili Simmons) stráví na obrazovce více času a její zvláštní přerod z lehce zlobivé, ale stále relativně nezkažené dívky v ženu, která umí být bezcitná a jít si tvrdě za svým, je intenzivní. Tvůrci si sice mohli odpustit jakýsi incestní vztah s Proctorem, to nám připadá spíše jako hraní na efekt, ale jinak jsme s tím, kam směřuje Rebecca spokojení.

Obecně se nám líbí práce s ženskými postavami, na scénu vstoupí i indiánská divoška Nola (Odette Annable), která se umí skvěle ohánět a zadivočí si i zástupkyně šerifa Siobhan (Trieste Kelly Dunn), pro kterou začíná mít Hood slabost a to nám vyhovuje.

Ale musíme upozornit na to, že scenáristé občas utnout dějovou linku vedlejších postav rychle (příkladem je právě Nola), což zamrzí, protože nakousnou jejich příběh, dají mu zajímavý směr a pak ho ukončí rychleji, než je nutné.

To se stalo i v případě sporu mezi indiánskou a amišskou komunitou. Několik epizod sledujeme vzrůstající napětí mezi těmi dvěma skupinami, ale pak se pozornost obrátí jiným směrem a divák zůstane trošku neuspokojen.

Ale například u postavy Devy (Ryann Shane) nám vůbec nevadí, že si jí moc neužijeme. Je to otravná puberťačka, kterou je skoro nemožné si oblíbit.

Akce pořád slušná, ale už je tu méně dechberoucích momentů

V deseti epizodách druhé řady je dostatek akčních moment. Automobilových honiček, přestřelek i pěstních soubojů. Ovšem zatímco v první sérii jsme viděli několik naprosto kulervoucích soubojů, tady jich je o něco méně. Holt nás tvůrci až příliš rozmlsali, abychom se spokojili s čímkoliv méně, než pořádnou porcí skvěle zvládnutých akčních momentů. Nechápejte nás špatně, většina je velmi dobře zvládnuta a je tu pár hodně drsných rvaček, ale nebylo šlápnuto na plyn tak, jak jsme doufali. Pořád je ale Banshee vysoce nad průměrem pokud jde o akci.

Nadále ale dokonale funguje ona bezvýchodná atmosféra, kdy v podstatě není pro nikoho možné, aby se alespoň trošku „neušpinil“. Není tu téměř žádná postava, která by se nedopustila něčeho morálně sporného a pokud takové jsou, tak často nedopadnou dobře. Scenáristům se ale daří to, že přestože určité osoby páchají ne úplně pěkné věci, tak neztrácí nic ze své sympatičnosti.

Opět je velice dobře načrtnut svět, který svou prohnilostí nakazí skoro každého a pohybovat se v něm s čistým štítem je úkol téměř nadlidský. Právě to je hlavním zdroje zvláštní temné atmosféry, která je podpořena zajímavými hudebními motivy.

Verdikt:

Druhé řadě Banshee se téměř podařilo přiblížit laťce, kterou nastavila první série (a to hodně vysoko). Chybí nám více působivých soubojů, které by se zaryly do paměti, je tu pár nelogičností a některé dějové linie by si zasloužily více propracovat nebo naopak zbytečně neprotahovat, ale Banshee je stále onou skvělou akční podívanou, ze které prýští testosteron a dusivá atmosféra. Antony Starr a spol. mají očividně stále co nabídnout.

Hodnocení: 8/10

Líbila se vám druhá řada?