Recenze: Na hraně zítřka: Tom Cruise, Emily Blunt a sci-fi nářez pro náročné

Tom Cruise má na zajímavé projekty prostě čuch. Správně akční sci-fi Na hraně zítřka bude rozhodně patřit k tomu lepšímu, co kdy natočil.

Když na zemi zaútočí kolonie vesmírných potvor „mimiků“, je podplukovník Bill Cage (Tom Cruise) bez jakéhokoliv výcviku poslán do přední bojové linie. Po pár minutách se mu sice podaří zneškodnit jednoho vetřelce, ale v boji umírá. Tím se dostává do nekonečné časové smyčky, kdy je nucen prožívat stejný den stále dokola. S každou další prožitou bitvou a pod dozorem fešné členky speciálních jednotek Rity Vrataski (Emily Blunt) se mu daří se postupně zlepšovat a najít způsob, jak invazi mimiků zastavit.

Na hromnice o zítřek více

Nelze zastírat, že už tenhle popis připomíná hned několik více či méně úspěšných filmů, namátkou Hromnice, Zdrojový kód, Vetřelce nebo vojína Ryana. Filmu to ale nijak neubírá a při sledování si podobností ani nemáte čas všimnout, protože režisér Doug Liman nám servíruje tak nabušenou akci, že na jakákoliv hluchá místa prostě nezbývá prostor. Po představovacím začátku se rozjíždí správně akční sci-fi nářez, který je příjemně okořeněný dávkou humoru – nešikovný a stokrát jinak umírající Tom Cruise pobaví nejednoho cynika. 

Tom Cruise je v roli zbabělého podplukovníka i nechtěného hrdiny skvělý – s jednou jedinou výjimkou. Toho patetického, zmučeného hrdinného chudáka si mohl nechat na další pokračování Mission: Impossible. Naštěstí je to jen takové drobné zaškobrtnutí, které se v náloži akčních scén rychle ztratí. Velmi příjemným překvapením je Emily Blunt, které tahle role badass hrdinky, co jen tak mimochodem nakopává mimozemské zadky, prostě sedla. S Cruisem tvoří charismatickou dvojici, mezi kterou to správně jiskří, aniž by se sklouzávalo do romantického patosu. V menších rolích potěší Brendan Gleeson, Bill Paxton a Jeremy Piven.

Žít, zemřít, začít znovu

Děj, který staví na předloze Hiroši Sakurazaky, je chytře namontovaný tak, že nic nezůstává nevysvětleno a nestíhá nudit – kdykoliv se děj stává byť jen trochu očekávatelným, rychle se přeladí na osobnější nebo temnější linku, jiskří to tam, kde má a hlášky i sarkastické vtipy potenciálně nudné sekvence správně odlehčí. Proměnlivá, neokoukaná a nutno podotknout, že také chytře vystavěná akce provází celým snímkem, stejně jako vizuálně působivé zpracování jak samotných mimiků, tak i válečných scén - celá sekvence vylodění na pláži nutně zarazí každého akčního fanouška do sedačky. Slabé místo přichází až v závěru, který jakoby spěchal k rychlému zakončení – postrádá lehkost, s jakou se scény dosud servírovaly. Na úkor akce a vizuálu tu mizí i chytře vystavěný děj - závěrečné sekvence včetně výběru lokace jsou trochu wtf, do boje se vydává ta nejmíň pravděpodobná partička šílenců a zamrzí i poněkud předvídatelný (a až povážlivě hladký), v rámci žánru lehce nelogický konec. 

Sečteno podtrženo

Drobné chybičky na kráse nemění nic na tom, že Na hraně zítřka je skvěle obsazená, pořádně akční sci-fi jízda, okořeněná sarkastickým humorem a doplněná o výborný soundtrack z dílny Christophe Becka, která vás přiměje hltat každou minutu a ani na chvilku nedá vydechnout. Mezi letošní záplavou popcornových blockbusterů je tohle jasný adept na návštěvu kina. 

HODNOCENÍ: 8/10