Recenze: Chlapectví/Boyhood - Milník kinematografické historie

Jestli mi odteď kdokoliv řekne, že Linklater bere do ruky kameru, začnu se těšit na něco neokázale epického. Po geniálním, scenáristicky i vizuálně vypilovaném A Scanner Darkly, troufalé a svým způsobem zcela přelomové trilogii Před úsvitem/soumrakem/půlnocí by bylo nůďo natočit něco mainstreamového a tak vzniknul neobyčejně obyčejný snímek Boyhood.

Boyhood zcela nepopiratelně překopává historii kinematografie – svým způsobem ho lze přirovnat ke zcela revolučním Lucasovým Star Wars. Linklater začal s natáčením v roce 2002, kdy bylo hlavnímu představiteli Masona (Ellar Coltrane) pouhých sedm let, což je do dnešního dne neuvěřitelných dvanáct let. Pomalým natáčením scén, které mapovaly vždy jen malou část každého roku Masonova života, vznikl tříhodinový, zcela pozoruhodný snímek. Pokud jste stejně jako já narození na začátku devadesátých let, zamáčknete slzu nad tím, jak moc Boyhood připomene vaše vlastní dětství a jeho nejzásadnější okamžiky, jako bylo čekání na nový výtisk Harryho Pottera, premiéra Nolanova Temného rytíře, první láska i rozchod, maturita nebo vstup na vysokou. Linklater nesází na velká životní dramata, své místo ve filmu mají veselé i nešťastné okamžiky, náhody i omyly. 

Odvážné a zcela jedinečné

Ač má Linklater úžasný smysl pro detail, který celé dílo nesmírně pozvedává, největší pozitivum celého filmu jsou herecké výkony a samotné obsazení. Odvážný výběr Ellara Coltranea, nezkušeného dětského herce do role Masona se ukázal být trefou do černého a během snímku můžete sledovat nejen jeho proměnu v teenagera a dospělého člověka, ale také to, jak Coltrane postupně herecky dozrává. Do role Masonova otce Linklater vybral dlouhodobě osvědčeného úsvitového/soumrakového/půlnočního Ethana Hawkea, který tu působí i jako komediální, odlehčující prvek, což ale nijak neshazuje jeho důležitost. Hawkeovi sekunduje Patricia Arquette jako Masonova matka a Linklaterova dcera Lorelei v roli Masonovy starší sestry. Jakkoli se koncept filmu může zdá pochybný, díky bezvadné režii i scénáři šlape naprosto výborně, ani vám nepřijde, že v kině sedíte tři hodiny (Michael Bay by se mohl učit).

Geniální ve všech detailech

Linklater zvládá v jednotlivých „okamžicích“ zabrousit i do podstatně hlubších a závažnějších aspektů života – nešťastného manželství, rodinných problémů, smiřování se s odchodem potomků z domova – čímž je snímek reflexí nejen bezstarostného dětství, ale také mnohdy ne zrovna šťastné dospělosti a rodičovství. Svůj podíl na genialitě snímku má naprosto bezvadně napsaný scénář, který si drží neuvěřitelně vysokou a konzistentní úroveň, ať už se sedmiletý Mason dohaduje se sestrou nebo jeho o deset let starší já řeší filosofické problémy nebo kritiku moderních technologií a společnosti. Přestože jsou dramatické chvíle jakýmsi katalyzátorem, to nejpodstatnější leží v těch nejobyčejnějších a zdánlivě výplňových scénách, jako je táboření s otcem, obyčejné rozhovory a drobné radosti i starosti. 

Sečteno podtrženo

Boyhood je úžasným portrétem života jednoho obyčejného kluka. A právě v tom tkví jeho největší síla –dojme svojí bezprostředností, precizností i hereckými výkony, nejvíc ale staví na lidskosti a naprosto banálních a nevýznamných momentech života. Pro mě osobně jde o absolutního vítěze o nejambicióznější a současně nejlepší snímek letošního MFF KV, roku 2014 a pravděpodobně i následujících několika let.

HODNOCENÍ: 10/10