Téma: Dvanáct největších filmových klišé - Tak tomuto už by se tvůrci mohli vyhnout

Dnes není snadné přijít s něčím originálním. Rozhodně ne v televizním nebo filmovém světě. Téměř vše už tu prostě bylo. Ovšem i tak by se tvůrci občas mohli vyvarovat některých klišé, které se objevují až příliš často. Tyhle trknou do oka nás.

Holka, dávej bacha, kam šlapeš

Nejsme zrovna fanoušci toho, když někdo kritizuje chování postav v hororech. Pokud se za vámi žene dvoumetrový zabiják s motorovou pilou či nějakou jinou roztomilou zbraní, není asi snadné dělat racionální rozhodnutí. Ovšem, co nám přijde trošku úsměvné je, že pokud se v hororu vyskytne scéna (a že se ve většině slasherů objeví), kdy nějaká vyvinutá slečna prchá před vrahounem, často v minimu oblečení (nebo toho má na sobě dost, ale během úprku se jí oděv stejně roztrhá, aby bylo odhaleno, co nejvíce kůže), je na 99 % jisté, že dívka o něco zakopne. Může to být jediný předmět široko daleko, ale ona o něj stejně zavadí a flákne se sebou na zem.
Obvykle se podobné momenty odehrávají v lesích, protože tam se vyskytuje dost překážek, o které se dá zavadit, ale i tak je překvapivé, že většina slečen je tak nešikovná, že nevydrží bez nehody běžet deset metrů v kuse.

Drž to pořádně nebo ti jednu fláknu

Dalším klasickým momentem v hororech a thrillerech je snaha o nastartování auta. Pokud se některé postavě s trochou štěstí podaří získat před zabijákem náskok a dostat se k autu, tak ještě zdaleka nemá vyhráno. On je totiž docela problém trefit se klíčem do zapalování a hlavně udržet klíče v ruce. Ty běžně danému hrdinovi skoro zákonitě padnou k nohám a než se mu je podaří najít, často se objeví zabiják. A pokud se přece jen poštěstí a slečna (či méně často pán) klíče udrží a dokonce najdete ten správný, tak najednou nejde nastartovat.

Hraješ si na rebela, tak tady to máš

Ještě chvíli zůstaneme v hororovém žánru, který je líhní různých klišé. A jedním z nich je to, že pokud některá postava řekne jiné něco ve stylu "Počkej tady", tak z nějakého podivného důvodu to oslovený člověk neudělá a často někam vyrazí. Netřeba připomínat, že se to většinou nevyplatí a skončí to nepěkným skonem dané osoby. V danou chvíli je na místě pronést: "Já to říkal", ale jelikož neposlušná postava už stejně leží mrtvá v tratolišti krve, nemělo by to asi moc poučný účinek.

Kulka do hlavy nebo její useknutí, jinak to nepůjde

Tohle je problém hororového a akčního žánru. Nějakých 90 minut se vedlejší i hlavní hrdinové snaží zbavit ústředního zloducha, často se ve finále dočkáme dlouhotrvajícího souboje, ve kterém se zdá, že ten "hodný" nezvítězí, ale situace se nakonec obrátí a záporák je poražen. Ovšem ústřední hrdina se prostě skoro nikdy neujistí, že je protivník skutečně mrtvý, takže za moment (nebo v dalším dílu) se zloduch vzpamatuje a vše začne nanovo. Takže příště vpálit kulku mezi oči nebo rovnou oddělit hlavu od těla. Jistota je jistota.

Ukecaní umírající

Filmoví a televizní hrdinové to nemají snadné. Často se dostanou do situace, kdy jim v náručí umírá nějaká blízká osoba. Ale zase osud není tak krutý, takže daná postava má ještě dostatek času, aby měla slušně dlouhý proslov, případně alespoň stačila vyznat lásku nebo mít nějakou motivační řeč. A jestliže umírá někdo, kdo má nějakou důležitou informaci, tak také stihne něco prozradit, i když obvykle ne všechno a tu nejdůležitější informaci si vezme se sebou do hrobu. Něco ve stylu: "Ten disk s informacemi, které zachrání celý svět je ukrytý..." a konec.

Důležité je to správně načasovat

Jestliže se ve filmu/seriálu vyskytne zápletka s tím, že je někde ukryta časovaná bomba, je to napínavé jak kšandy. I když je pravda, že záporáci jsou často docela tolerantní a dají hrdinům dostatek času na zneškodnění výbušniny. Obvykle v řádu hodin. Jenže osud tomu chce, že i když se hlavní postavy snaží, seč jen mohou, tak neobjeví bombu ani hodinu před explozí, ani patnáct minut před explozí, ale v tom lepším případě mají pár minut, v tom horším několik vteřin. Naštěstí se výbušninu obvykle podaří deaktivovat, ale většinou se odpočítávání zastaví na čase pod pět vteřin.



Náhradní náboje? Netřeba

V akčních filmech se bez přestřelek neobejdete. Střílí se často a střílí se hodně. Naštěstí hrdinové mají velké štěstí, protože mají zbraně, které očividně nepotřebují nabíjet, zásobníky jsou zřejmě neomezené. I když má ústřední postava k dispozici například zbraň, která má zásobník na devět nábojů, tak jich klidně vypálí dvacet a nikoho to netrápí. V lepším případě hrdinové občas znovu nabijí (i když po vypálení mnohem více kulek, než je v zásobníků), v tom horším prostě pálí, pálí a pálí a nezdržují se nabíjením. To je přece pro močky.

Poskoci jako křoví

Je běžným jevem, že ústřední záporák má skupinu poskoků. Ti běžně splňují několik aspektů. Za a) většina z nich nikdy nepromluví. Za b) sice nemluví, ale zase se tváří hrozně drsně a často jim na děsivém výrazu přidává například slušivá jizva. Za c) zřejmě trpí nepříjemnými očními vadami, protože, i když se snaží sebevíce, tak prostě ne a ne zasáhnout cíl. Pokud se někdo trefí do hrdiny, tak obvykle hlavní zloduch, případně jeho pravá ruka. Ale poskoci, ti nemají šanci, jsou holt slepí jako patrony.

Na obyčejného kamaráda nenarazíš

Samozřejmě i v komediích se vyskytuje nespočet klišé. Jedním z nich je to, že hlavní hrdina má obvykle dost podivného kamaráda, kterého byste do společnosti asi příliš často nebrali a hlavní hrdinka má také bezva kámošku, která je buďto nepříjemná jako osina v řiti, případně je dost sexuálně zvrácená. Ne neobvyklé je i to, že se ústřední ženská postava kamarádi s gayem. Ale ne běžným gayem, ale "vykrouceným". Piští, chodí s ní nakupovat kabelky a 95 % společného času tráví pomlouváním mužské populace a přitom jim někdo dělá pedikúru.

Už je trošku pozdě na stud

Hodně nás baví chování některých ženských hrdinek poté, co si s někým užijí. Je zvykem, že po milostné scéně se najednou slečna extrémně stydí a dělá vše, co může, aby byla vidět maximálně její hlava nebo, pokud je odvážnější, tak ramínko a kotníček. Jestliže se ihned po probuzení neshání po oblečení, tak si určitě vytáhne přikrývku až k bradě. Jasně, jasně, filmaři nechtějí divákům odhalit vše z hereččina těla, ale není nutné, aby se "zachumlala" jako by se hodlala vydat na polární expedici.

To už jsme někde slyšeli

Samostatnou kapitolou jsou některé fráze, které uslyšíte snad v každém druhém filmu. My jsme si vybrali tři, které trhají uši nám, ale vy jistě budete mít své favority. Hodně vtipná nám přijde otázka, která zaznívá v mnoha hororech/thrillerech. Obvykle ji z úst vypouští slečna, která ví, že se někde prohání vrah, uslyší nějaký hluk z potemnělé části domu, samozřejmě nefunguje světlo a daná hrdinka tam nakoukne a zeptá se: "Je tam někdo?". Další hláška je z akčních filmů. Zazní často v situaci, kdy poměřují síly ústřední záporák a hrdina, řežou se hlava nehlava, jeden z nich už je skoro v kómatu, ale stejně položí svému sokovi dotaz: "Nic lepšího neumíš?". A pak tu máme standardní dotaz, kdy se starostlivý kamarád/ka zeptají někoho, kdo si prošel nepříjemnou událostí: "Jsi v pořádku?" a nezazní nic jiného, než: "Už bylo líp".

Zakruť tím volantem pořádně

Upřímně řečeno nejsme nikterak excelentní řidiči, ale i tak nás zarazí momenty, kdy některé filmové postavy sedí za volantem a zběsile s ním kroutí ze strany na stranu, přestože jejich auto jede po rovné silnici bez zatáček a vozidlo se ani nepohybuje z pruhu do pruhu. Pokud si matně vybavujeme naše chvilky na sedadle řidiče, tak není nutné rázně točit volantem, pokud jedeme po rovném úseku. Ale asi to vypadá stylově.

Které klišé nejvíce baví/rozčiluje vás?