Téma: Sedm dokumentů, u kterých vás bude mrazit

Nic nemůže být tak děsivé jako pravda. Žádný fiktivní příběh nikdy nebude tak působivý jako realita. Člověka prostě bude vždy více mrazit ve chvíli, kdy si uvědomí, že to, co sleduje je autentické. Dokument je žánr, který se dokáže divákovi hodně zarýt pod kůži. Tady je pětice těch, které nejvíce zapůsobily na nás.

Jen pro informaci, jednotlivé projekty jsme nevybírali na základě objektivity, neřešili jsme to, zda jsou vyvážené a dávají stejný prostor všem zúčastněným stranám. Hlavním faktorem bylo, aby na nás dokument skutečně zapůsobil.

Bůh miluje Ugandu (2013)

Nic proti víře. Ovšem, není žádným tajemstvím, že všeho moc škodí. Něco podobného potvrzuje i dokument z roku 2013 Rogera Rosse Williamse. Ten se zaměřuje na vliv evangelické církve ze Severní Ameriky na život v Ugandě. Výrazným tématem je také to, zda američtí evangelíci nestojí za antihomosexuálním zákonem, který může mít za následek popravy gayů a lesbiček. Inspirací pro dokument se stala smrt bojovníka za lidská práva Davida Kata v roce 2011. Ten oficiálně zemřel během loupeže, ale je téměř jisté, že šlo jen zástěrku pro zločin z nenávisti (Kato se přiznal k homosexuální orientaci). A je upřímně děsivé sledovat osoby, které se zaštiťují tím, že šíří lásku, jak v nevzdělaných afrických obyvatelích probouzí netoleranci a jaké šílenosti jim vtloukají do hlavy.


Zátoka (2009)

Na Oscarem oceněném dokumentu  se podílel i muž, u kterého byste to asi nečekali. Ric O´Barry. Ten se původně živil jako trenér delfínů. Byl to právě on, který trénoval delfíny pro seriál Můj přítel delfín (1964). Jenže, jeden z jeho svěřenců mu zemřel v náručí (Ric věří, že spáchal sebevraždu). A od té chvíle se jeho pohled na chov delfínů úplně změnil a začal intenzivně bojovat za to, aby nebyli drženi v zajetí . Duchovním otcem projektu je ale Louie Psihoyos, který natáčí a fotí především pro National Geographic. Dokument Zátoka se zaměřuje především na to, jak Japonci zacházejí s delfíny. Projekt není za každou cenu neutrální, ale na druhou stranu, nic zbytečně nedramatizuje, prostě ukazuje to, že se Japonci dopouštějí brutálního likvidování delfínů, přestože jejich maso nemohou konzumovat (je plné rtuti). Zátoka dané momenty natočené skrytou kamerou prezentuje přímo, žádné náznaky, takže jestli nemáte žaludek na velmi krvavé momenty, obrňte se.


Los Maníacos del martillo (2010)

Měsíc, dva devatenáctiletí Ukrajinci Viktor Sayenko a Igor Suprunyuck a 21 extrémně brutálních vražd. Tím se zabývá čilský dokument Los Maníacos del martillos. Oba mladíci (v případu měl figurovat ještě třetí člověk, Alexander Hanzha, který byl ale obviněn "jen" ze dvou ozbrojených přepadení) nejen, že své oběti vraždili velmi násilným způsobem, ale ještě si to nahrávali na mobilní telefon a jeden takový záznam se dostal i na internet. Oběti zřejmě neměly nic společného, kromě toho, že šlo většinou o lidi, kteří se nemohli příliš bránit (děti, staří lidé nebo těhotná žena). Pachatelé také neměli problém s tím, své oběti mučit, některým ještě, když byly živé, vydloubnuli oči a těhotné ženě dokonce vyřízli plod z těla (spekulovalo se i o tom, že pachatelé se do svého řádění pustili proto, aby natočili takzvaný snuff film, tedy projekt, který zachycuje skutečnou vraždu). V dokumentu kromě výpovědí příbuzných vrahů, ale také obětí a vyšetřovatelů, uvidíte dosud nezveřejněné video a obrazové materiály z řádění dvojice mladíků, plus přiznání jednoho z nich. Oba vrazi byli odsouzeni na doživotí, Hanzha dostal devět let. POZOR, VIDEO OBSAHUJE DRASTICKÉ ZÁBĚRY.


Šoa (1985)

Na rozdíl od mnoha jiných dokumentů, které využívají reálné záběry, aby podpořily svou působivost, Šoa zvolil jinou cestu. Přestože se Šoa zaměřuje na palčivé téma holokaustu a z tohoto období existuje dost různých materiálů, 585 minut dlouhý dokument Šoa je poskládán pouze z výpovědí těch, kteří vše zažili/viděli na vlastní oči. Jsou tu rozhovory s těmi, kteří byli v táborech drženi, svědků, ale také německých pachatelů. A jak se ukázalo, i bez záběrů konkrétních událostí se dá natočit projekt, u kterého člověka mrazí. Samozřejmě, stopáž je hodně dlouhá, takže to asi spousta lidí nedá na jeden zátah, ale pokud vás tato tématika zajímá, tak byste si dokument Šoa neměli nechat ujít.


Cropsey (2009)

Dokument Cropsey tvůrců Joshuy Zemana a Barbary Brancaccio se zaměřuje na jednu takzvanou městskou legendu (znáte to, krokodýlové v kanalizaci atd.). Konkrétně na "strašidlo" známé jako Cropsey, které má v New Yorku unášet děti. Pozornost je ale později věnována skutečnému zločinci, který byl usvědčen z únosů dětí na Staten Island a jmenuje se Andre Randa. Přestože byl Randa odsouzen "pouze" za únosy a dostal 50 let, věří se také tomu, že je sériový vrah. Původně se tvůrci projektu dohodli s Randem, že jim poskytne interview, ale nakonec se rozmyslel. I tak je ale dokument strašidelnou podívanou, u které vám rozhodně nebude příjemně.


Most (2007)

Přiznáme se, že obvykle nemám rádi dokumenty, které divákovi prezentují hlavně brutální záběry zranění a smrtí, protože je jasné, že často je jejich hlavním účelem šokovat a ne mít nějakou výpovědní hodnotu. A přestože v Mostu jsou scény se skutečně umírajícími lidmi, nejde jen o to vyrazit dech. Most mapuje osudy těch, kteří se rozhodli ukončit svůj život skokem z legendárního mostu Golden Gate v San Franciscu. Dočkáme se výpovědí rodinných příslušníků sebevrahů, částí dopisů těch, kteří se vzdali života i vyjádření osob, které nakonec své rozhodnutí nedotáhly do konce. Ale i přesto, že je projekt působivý, mnozí si stěžují na to, že by mohl být kratší (má cca 93 minut).


Super Size Me (2004)

Na první pohled není na dokumentu Super Size Me nic děsivého. Žádné vraždy, žádné historické tragédie, ale i tak jde o projekt, jehož pointa je mrazivá. Autor a režisér dokumentu Morgan Spurlock se rozhodl, že zjistí, zda opravdu jídlo z rychlých občerstvení zhuntuje tělo tak, jak varují odborníci a tak se celý měsíc ládoval (zhruba třikrát denně) jen tím, co měl v nabídce McDonald. Experiment nespočíval v tom, že by se přehnaně cpal, prostě se stravoval jen tím, co nabízí proslulý řetězec fast foodů, příliš necvičil, jednoduše se choval jako spousta lidí. A brzy se to začalo projevovat, kromě nárůstu váhy o 11,1 kilogramu, se mu zvedl cholesterol v krvi, začal trpět sexuální dysfunkcí, výkyvy nálad a objevily se i další problémy (a trvalo mu pěkně dlouho, než se zase dal "do kupy"). Dokument se zaměřil i na to, že velké korporace prodávají nutričně málo hodnotné jídlo, aby dosáhly, co nejvyššího zisku. Projekt si odnesl nominaci na Oscara. Tak co, máte chuť na šťavnatý cheesburger?


Který dokument nejvíce zapůsobil na vás?