TV RECENZE: True Blood: Pravá krev 7 - Jak se ze skvělého seriálu stala pěkná srajda

Ne, že by nás překvapilo, že nějaký seriál začal jako vynikající podívaná a časem šla kvalita dolů. Ale takový šešup, jaký zažila Pravá krev, se tedy jen tak nevidí.


Když se v roce 2008 objevil na HBO seriál True Blood: Pravá krev inspirovaný knihami Charlaine Harris, získal si hodně rychle velkou oblibu a zaslouženě. Nádherně ujeté příběhy ze světa, kde spolu koexistují lidé a upíři, byl plný bizarních momentů, černého humoru, nebál se ani docela odvážných erotických scén a násilí, byla to jednoduše hodně zábavná záležitost, která se s ničím nepárala.

Následující řady se rozhodně neměly za co stydět, kvalita šla dokonce v některých případech nahoru. Docela nemile překvapeni jsme ovšem byli u šesté sezóny, která občas pokulhávala na obě nohy. Dívat se na to dalo, ale nemohli jsme si pomoci, měli jsme pocit, že ona "jiskra" nebo snad "kouzlo" předchozích sezón bylo pryč. Možná (nebo spíše skoro jistě) na tom mělo zásluhu to, že jde o první řadu, která se primárně neinspiruje u jedné knihy, ale přebírá aspekty z několika z nich a také duchovního otce série Alana Balla na pozici showrunnera (člověk dohlížející na natáčení) nahradil Brian Buckner.

SOUVISEJÍCÍ: ŠEST SERIÁLŮ, KTERÉ ZAČALY NADĚJNĚ, ALE POSTUPEM ČASU ŠLY DO KOPRU

Můžeme říct jen to, že jsme sice šestou řadu dokoukali, ale spíše ze zvyku, než abychom se nemohli dočkat každého nového dílu. A díky tomu jsme nebyli zrovna nedočkaví, jak dopadne sedmá a současně finální. Naše obavy se bohužel naplnily, ta rozhodně není uspokojivým ukončením kultovního seriálu.

Zápletka žádná sláva

Problémem už je samotná hlavní dějová linie, která se zaměřuje na to, že upírské populaci hrozí vymření díky tomu, že se mezi ně rozšířil uměle vytvořený virus hepatitis V. To nezní úplně jako špatný nápad, alespoň na papíře, ale jeho převedení do hrané podoby se tedy zrovna nepovedlo.

Nepřekvapivě se nemocí nakazí několik hlavních postav a tak se zoufale hledá lék. Ale bez ohledu na to, že některým hrdinům hrozí pravá smrt, dění chybí dramatičnost. Scenáristům se nedaří podat zápletku tak, aby byl divák napjatý, jak to dopadne.

Je pravda, že se tvůrci nebojí nechat zemřít i oblíbené postavy, ale ani tak se o nakažené příliš neobáváte, protože za a) je jasné, že zrovna tihle hrdinové se nedočkají konce nebo za b) je vám to jedno, protože daná postava stejně není moc sympatická.

Navíc chybí pořádný ústřední záporák, který by ohrožoval divácké favority. Neviditelný virus prostě nefunguje tak dobře, jako zákeřný zloduch, na které jsme byli v minulých řadách zvyklí. A moc nepomáhá, ani to, že děj se zrovna extra zajímavě nevyvíjí a někdy přešlapuje na místě.

Přivítejte staré známé

Ale alespoň za to, že byly na scénu přizváni staří známí, jsme scenáristům vděční. Vrátí se (nebo získá více prostoru) několik našich oblíbenců (třeba zjistíme více o upištění Ginger v podání Tary Buck).

Ale zřejmě, abychom se neradovali moc, tak tvůrci s některými dalšími postavami zacházejí dost zvláštně a jejich chování je minimálně hodně podivné, ale spíše na hlavu. A stále pokračuje problém, jehož náznaky už jsme viděli v minulosti - Sookie (Anna Paquin) je otravnější a otravnější a je stále těžší jí fandit. Skáče z náruče do náruče, hraje si na hrdinku, i když tím většinou situaci ještě více zkomplikuje, chová se tak, že je dost odvážné chtít po publiku, aby jí drželo palce. O Billovi (Stephen Moyer) není asi ani třeba příliš mluvit, k tomu je hodně obtížné najít si cestu a nic moc se na tom nezlepšilo, ani ve finální řadě.

Naštěstí tu ale máme trio Eric (Alexander Skarsgard), Pam (Kristin Bauer van Straten) a Lafayette (Nelsan Ellis), kteří jsou hlavními důvody, proč se na sedmou sezónu dalo dívat a občas se u ní i docela bavit. O to více nás namíchlo, že v závěrečné epizodě byl Lafayette asi deset vteřin a nepronesl jediné slovo. To se nám rozdýchávalo hodně těžko. Takhle se zachází s někým, kdo má lví podíl na zábavnosti celého seriálu?

Celkově nás poslední díl pěkně zklamal. Byla to hlavně sentimentální slaďárna, ve které se pozornost věnovala jen pár událostem a několik postav tak nakonec nemělo skoro žádný prostor. To, jakým směrem se vyvíjely jejich příběhy, bylo ponecháno na představivosti diváka a to v tomto případě není míněno jako pochvala.

Abychom jen nebuzerovali, tak časový skok o tři roky do budoucnosti byl vcelku fajn nápad, ale jelikož jsem v dané době strávili jen pár minut, tak jsme se dozvěděli nové informace jen o několika málo hrdinech.

Dá se tak říct, že poslední díl byl symbolickou nepovedenou tečkou ze nepovedenou řadou. Očividně nebylo moudré rozhodnutí, aby se šestá a sedmá řada neinspirovaly u konkrétní knížky a Alan Ball svým odchodem z pozice showrunnera, také seriálu službu neprokázal.

Verdikt:

Sedmá a finální řada rozhodně není zakončením, které bychom si představovali. Původně skvělý seriál zažil během předposlední sezóny výrazný kvalitativní pád a to pokračovalo i v řadě následující. Hlavní dějová zápletka není příliš zajímavá a mohla by určitě mnohem více gradovat, chování pár postav nás zaskočilo a ne v dobrém a chyběl nám pořádný záporák. Chuť nám nespravila ani finální epizoda, kterou bychom důstojným zakončením rozhodně nenazvali. Ještě, že má seriál trojici Eric, Pam a Lafayette, protože to byly bez přehánění hlavní důvody, kvůli kterým jsme sedmou řadu dokoukali.

Hodnocení: 4/10