RECENZE: Život a doba soudce A. K. - Zákonodárce s depkou

A rozšiřuje ji i na diváky.


Česká televize se v poslední době pustila do výroby bezpočet ambiciózních projektů, jaké český divák nemá příležitost jen tak vidět. A ačkoli se některé vydařily, objevily se i takové, které si ukously příliš velké sousto. Život a doba soudce A. K. se řadí k té druhé skupině.

Příliš velká deprese

Už od první scény je jasné, jakým směrem se seriál bude ubírat. Depresivní záběry v depresivně osvětlené depresivní kanceláři s depresivním Davidem Švehlíkem vysílá jasnou depresivní zprávu všem divákům: "U nás se nepobavíte. My vás budeme mučit." A stejná ponurá a depresivní atmosféra se line celou epizodou. Scény u soudu jsou depresivní, scény z osobního života mladého soudce jsou rovněž depresivní. Téměř jako by Česká televize chtěla, aby si divák sledující tento kousek hodil mašli. 

Je pochopitelné, že se ČT chce námětově dotknout i nepříliš populárních témat, na která si předtím málokdo troufl. A světový trend mluví ve prospěch právnických dramat. Například Kravaťáci jsou oceňováni a soudní scény z různých seriálů jsou populární. Ale to má velice jednoduchý důvod. Napsali je lidé, kteří umí napsat pořádné televizní drama. Televizní soudní scény jsou přitažené za vlasy, plné šokujících zvratů, rozhodnutí, obvinění a hysterie. A to převážně proto, že soudní procesy jsou ve skutečném životě většinou učiněným nudafestem. A problém veřejnoprávní novinky je fakt, že tvůrci ten nudafest ještě podporují. Jinak nechápu, jak může vzniknout bezmála patnáctiminutová scéna ze soudní síně, kde se jenom plká a plká a plká. A celé to zabíjí depresivní Švehlíkův voiceover, jehož filozofické úvahy jsou zajímavé a vzhledem k situaci patřičné asi jako úvaha hladové kočky nad účelem větrného mlýnu.

Soudní scény nejsou jediné, které trpí naprosto nezáživným scénářem. Trpí tím celý seriál. Soudní scény jsou odosobněné, chladné, přetažené a nezajímavé. Scény s Adamovými rodiči také nejsou žádné terno. Scény u psycholožky trpí tím samým. Chladná atmosféra, nesympatické charaktery a rádoby cool vnitřní hlas hlavního hrdiny. To není dobře napsaný seriál. To je moje osobní představa pekla.

A přesto se zdá, že si scenárista je plně vědom všech negativ vypsaných výše, a proto se pokouší diváka udržet u obrazovky nahozením jakési mytologie se záhadnými vzkazy. Jenomže ten seriál je tak depresivní a hlavní hrdina krajně nesympatický, že je vám úplně jedno, co se s ním stane a kdo mu vyhrožuje. Přílišná deprese a chlad čišící z každé scény spojily své síly a kously tvůrce do zadnice, protože se obrátily proti nim. 

Tři režiséři nedělají dobrotu

Ačkoli na seriálu pracují hned tři režiséři, kteří si rozdělili jednotlivé tematické scény (soud, osobní život atd.), výsledný dojem je jednotný - negativní. Seriál až příliš tlačí na pilu a prohlubuje depresi z už tak prohnilého světa. Ano, lidé jsou takoví. Tyhle případy se skutečně dějí a není to hezké. Ale na veřejnoprávní pondělní večer to chce něco jiného než těžkotonážní depkoidní nálož. Silný moment po uzavření prvního případu pak ještě více prohloubil už tak špatný pocit ze sledování, protože diváka zahltil dalšími negativními emocemi hnusného života. Jestli je tohle vzkaz, který tvůrci seriálu chtějí předat českým divákům, pak ho jakožto nezdolný optimista s radostí odmítám.

Verdikt

Z celé recenze jasně vyplývá, že mně osobně se nový seriál ze soudního prostředí vůbec nelíbí. Ale protože musím při finálním hodnocení zůstat objektivní, musím tomu přizpůsobit i bodový příděl. Po filmařské stránce není prvnímu dílu co vytknout. Kamera je dobrá, herci neurazí, exteriéry nevypadají zle, interiéry jsou pěkné a vkusné. Scénář ale povážlivě pokulhává. Čichání soudce civilního soudu k oblečení bývalé přítelkyně a mailové a smskové výhrůžky působí úplně mimo, jako by je někdo vyňal z jiného seriálu a násilím je narouboval do tohoto projektu. Zoufale pomalé tempo a neoriginalita scénáře seriálu výrazně ubližuje. Robert Sedláček by si měl uvědomit, že tohle není České století, kde se dlouhé scény vzhledem ke skvěle napsaným dialogům hodí. Celkově depresivní atmosféra a chladně vyprofilovaná ústřední postava také nepůsobí jako něco, na co by se někdo chtěl dobrovolně podívat. Sledování pilotu je totiž pouhopouhé nudné utrpení zanechávající trpkou pachuť na jazyku.

Hodnocení: 5/10

Líbil se nový seriál České televize alespoň vám? Souhlasíte s recenzí? Nebo se vám epizoda Osamělost sledovala lehce a bez problémů?    

Foto: Česká televize