Sobotu bez mrknutí oka ovládl film Babobřesky Zdeňka Trošky, když přilákal k obrazovkám takřka 1,83 milionů diváků. A přitom jde o projekt, který se na ČSFD "chlubí" hodnocením 25 %. Zdeněk Troška je prostě tvůrcem, který dostává od "fundovaných diváků" a novinářů pořádně za uši. Zaslouženě?
Jestliže se objeví nový film Zdeňka Trošky, jsou jisté dvě věci. Zaprvé, lidé se do kin poženou ve velkém. Zadruhé, objeví se spousta těch, kteří budou nad jeho prací ohrnovat nos a budou velmi hlasitě dávat najevo, že podobný styl lidové zábavy pro ně není dost dobrý a nechápou, co na něm ostatní vidí.
Nebudeme si nic nalhávat, jestliže chcete ukázat, že máte vkus, tak "musíte" jakoukoliv podívanou s nálepkou "Made by Troška" strhat, jak nejvíce to jen bude možné. Otázkou je, zda je to opravdu fér. Tak na to zkusme najít odpověď.
Je jasné, že Troška není někdo, kdo by natáčel filmy "oscarových" kvalit. A ani se o to nesnaží. Jeho specializací jsou komedie a pohádky. To je ostatně zřejmé od počátku jeho kariéry. Už jeho první film Bota jménem Melichar (1983) spadá do komediálního žánru a nutno poznamenat, že se projekt povedl (hodnocení ČSFD 68 %). Film ze základní školy byl protknut fungujícím humorem, ale nechyběl trošku vážnější morální nádech, který neotravoval. Bota jménem Melichar patří bezpochyby k tomu lepšímu, pokud mluvíme o žánru komedií pro/s mládeží a ukázal, že když chce, tak Troška prostě umí.
Ve stejném roce vznikl první díl z Troškovy veleproslulé trilogie Slunce, seno. Asi jen málokdo neviděl Slunce, seno, jahody. Ne každého "agro humor" oslovuje, ale je na místě prohlásit, že přestože jde o podívanou, která je místy přitažená za vlasy, tak gagy mají často základ v reálných situacích a filmu se daří s nadhledem zachytit "vesnický život". A bez studu a hany se přiznáme k tomu, že kdykoliv film v televizi běží, podíváme se. Humor je odlehčený a stále nás umí pobavit.
V roce 1984 natočil Troška Poklad hraběte Chamaré, historické drama, které překvapilo svou temnou atmosférou a ukázalo, že Bota jménem Melichar nebyla náhoda, ale že Troška talent má. A potvrdil to i následný projekt, vynikající pohádka o Princezna Jasněnce a létajícím ševci (1987).
A tu si klidně dovolíme označit za jednu z nejlepších českých pohádek. Je vtipná, je zábavná, je hřejivá i lehce strašidelná. Má vše, co by podobná podívaná mít měla a pasuje na ni označení "nestárnoucí".
Tlačíme na pilu
Dalším filmem bylo pokračování Slunce, seno, jahody, tentokrát s přídomkem a pár facek (1989). Pro nás nejzábavnější díl trilogie, který je prošpikován nezapomenutelnými hláškami a úsměvnými momenty. Ale současně jde také o film, ve kterým byl silně cítit náznak toho, že Troška míří do vod přepálenosti a absurdity (farář a elektrický plot, finální bitka...).
V roce 1990 si dal režisér pauzu od komedií a natočil Zkouškové období. To bylo přijato rozporuplně. Někdo mu na chuť přišel, někdo ne. Řekněme, že jde o slušné drama zaměřující se na studenty v roce 1989, které má určitou výpovědní hodnotu, ale trpí několika nešvary.
O rok později jsme se vrátili do Hoštic se Slunce, seno, erotika. Film, který už tlačil na pilu až moc a "groteskní" humor ho pro nás výrazně zkazil. Docela často jsme se dostali za hranici snesitelné absurdity. Na jedné straně se nám líbilo, jak si Troška uměl vystřelit z chování Čechů u moře (řízky z domova), jak trefně si utahoval ze snahy dohonit západ (každý přece musí mít ten "kompůjtr"), ale zápletky s "mafiány" a podobné ptákoviny byly naprosto zbytečné a filmu spíše uškodily, než aby ho udělaly vtipnějším.
Jedna slušná pohádka, ale pak už to nebylo ono
V následujících letech se Troška vrhl hlavně na pohádky. Nejlepší byla hned ta první Princezna ze mlejna (1994), která byla více než slušnou podívanou pro celou rodinu, která uměla být milá i zábavná. Hodně tomu napomohla Yvetta Blanarovičová v roli čerta. Film O princezně Jasněnce a létajícím ševci zůstal nepřekonán, ale Princezna ze mlejna je jednou z nejlepších pohádek devadesátých let minulého století.
To už se ale o bohužel nedá říct o Z pekla štěstí (1999), která sice nabídla obrazově lákavé podání, především pokud jde o kostýmy, ale také velkou dávku přeplácanosti a kýčovitosti, která možná dětem nevadila, ale dospělým ano. Zatímco u Princezny ze mlejna a O princezně Jasněnce a létajícím ševci se dobře pobavili i starší diváci, Z pekla štěstí oslovila jen ty nejmenší.
Následovalo pokračování Princezny ze mlejna, ale jak to tak u dvojek bývá, kvalitou se původnímu filmu nepřiblížila. Bylo to hlasité a pestrobarevné, ale forma zvítězila nad obsahem. A v tomto trendu Troškova tvorba pokračovala dál.
Jak film Z pekla štěstí (2001), tak historické drama Andělská tvář (2001) nabízely skvělé kostýmy a další obrazové cukrbliky, ale také nepovedený scénář, kýčovitost a toporné herecké výkony.
Nenáviděné Kameňáky
A pak to přišlo. Rok 2003 a první díl z další trilogie, která nese název Kameňák. Ovšem tentokrát nebyly inspirací zážitky Zdeňka Trošky z dětství, jako v případě Slunce, seno..., ale scénář byl vystavěn na hodně chatrných základech v podobě vtipů. Troškovi se musí nechat, že měl odvahu (nebo to možná byl záblesk šílenství), aby natočil titul s takovým námětem. A film má (hodně velké uvozovky) dokonce něco jako příběh. Jenže hrozný příběh. Jednoduše samotný koncept není úplně to pravé ořechové. Některé vtipy už jsou moc profkláklé, jiné nejsou zábavné a když funguje maximálně jeden z deseti, je to docela problém. I když ne pro všechny, film uspěl. Stejně tak pokračování z roku 2004 a třetí díl z roku 2005, který měl už něco, co by se dalo nazvat (občas) logickým dějem. I když stále to rozhodně nebylo na Českého lva za scénář.
V následujících letech vzniklo několik průměrných pohádek (Nejkrásnější hádanka, Čertova nevěsta) a komedie Doktor od jezera hrochů (2010). Ani to nebyla žádná bomba, rejža se nám opět utrhl ze řetězu, takže to bylo uřvané, pestrobarevné, ale vtipy tedy žádná sláva (uříznutý zadek? Opravdu?). Opět se ukázalo, že když to Troška tlačí do absurdit, tak to prostě nefunguje, ale když se drží relativně při zemi, tak umí rozesmát. Ve filmu bylo pár umírněnějších momentů, které paradoxně pobavily lépe, než ty extrémně přitažené za vlasy.
A pořádně přehnané byly Babobřesky (2013), které následovaly. Než se film objevil, tak jsme doufali, že se vrátíme ke stylu Slunce, seno, ale bohužel jsme zůstali u nezábavných šíleností a kolotočového stylu. V podstatě se to dá popsat jako komik, který má připravené úděsné vtipy, ale myslí si, že publikum pobaví, když je bude vyřvávat, co nejvíc nahlas. O moc lépe na tom nebyl ani druhý díl z roku 2014 a pochybujeme, že se něco změní u trojky, která se objeví příští rok.
Špatný filmař? Zřejmě ne. Točí špatné filmy? Bezesporu
Zatímco Kameňáky jsme tak nějak dokoukali, Babovřesky už jsme prostě nedali. Bylo by tak nasnadě říct, že odpověď na to, zda je Troška špatný režisér, je jednoznačná. Ano. Jenže tak snadné to není. Když totiž chce, tak umí. Respektive, když se neutrhne ze řetězu, tak dovede stvořit více než koukatelné kousky. Přece jen, kdyby byl takový neumětel, tak by ho asi nenechali režírovat operu Don Carlos v Národním divadle. A kromě toho, v jeho filmografii prostě najdeme povedené kousky. Problém tak vidíme v tom, že jeho práce je čím dál více ztřeštěná a to ji na zábavnosti nepřidává, ale naopak ubírá.
Přepálený humor je nebezpečná disciplína. Může fungovat, ale spíše se obvykle ocitáme v rovině trapnosti. A to je bohužel případ Troškových posledních filmů. Jenže mu nemůže vyčítat, že na podobný styl sází, když to vychází. Očividně si to český divák žádá. A můžeme se tu rozčilovat, že jde o primitivní a nesofistikovaný humor, ale Troška točí filmy pro lidi a těch se do kin žene na jeho projekty obrovské množství a úspěšné jsou i na obrazovkách.
Není jeho vina, že publikum na podobný styl slyší. Jen jim dává to, co chtějí. Můžeme moralizovat o tom, že sice jeho filmy vydělávají, ale nemají žádnou uměleckou hodnotu. Jenže ta vám náklady na natočení nezaplatí. Troška není někdo, kdo točí malé nezávislé filmy, které bodují na festivalech, ale jeho doménou je komerční tvorba.
Problém tak není v tom, že by byl úděsný režisér. Je šikovný, pokud se krotí, ale především ví, co si majorita žádá a s tím operuje. A to mu sice můžeme zazlívat, ale nemůžeme se divit tomu, že jen dělá, to co si trh žádá. Nás tedy štve, že si žádá, z našeho pohledu trapný humor, ale to není Troškova vina.
Jste odpůrci Troškovy práce nebo vám to přijde trošku úsměvné, jak se po něm ostatní vozí?
Bohužel naprostý souhlas s verdiktem. Musím se ztotožnit s výrokem, že je mi rovněž líto, že si filmový trh žádá trapný humor, ale není to Troškova vina. Předpokládáme-li, že své "řemeslo" dělá, aby se uživil, pak ho dělá dobře, protože je evidentně výdělečný. A to je důvod proč v jeho filmech vídáme herce s výkony nad kterými kroutíme hlavou.
OdpovědětVymazatJa mam jeho filmy hrozne rad,samozrejme ne vsechny stejne. Ale treba Slunce,seno povazuji za klasiku ceske kinematografie a podivam se na ni treba vice nez na Vratne lahve a treba Akumtulatora. S Babovreskama uz je to horsi,ale pohadky a Bota Melichar sou moc fajn. Myslim si,ze Troska na sebe muze pysny,toci pro ceske lidi,kterym je tady ten humor blizky. Jeho hlasky z filmu uz zlidovely. Ve stari si rekne,ze se mu to povedlo ;-) A co si myslim je, ze by mel dostat Ceskeho lva aspon za celozivotni prinos kinematografii. Tot vse.
OdpovědětVymazatNaprostý souhlas
VymazatChtel jsem napsat reakci, ale byla by podobna te tvoji, taktez souhlas. A treba zminene vratne lahve a akumulatora nepotrebuji videt znova a znova :)
VymazatK té sledovanosti Babovřesek teď v sobotu - v televizi bylo naprosté HO*NO. Sedla jsem k ní, unavená, že si vypnu hlavu, a ejhle: žádný normální film v dosahu? Animák na Cinemě, charita na Jedničce, souboj pohlaví na Primě...tak jsem v podstatě proti své vůli kus těch Babovřesek viděla. A je to blbé. Jako vtip typu "jmenuju se Šoustalová", tomu se nikdo dospělý smát nemůže, ne? Přišlo mi to jako vykrádačka Slunce, seno... Ohledně Trošky jako takového - taky si nemyslím, že je neumětel, jen má hodně zkreslenou představu o tom, co je vtipné. Jahody a Facky jsou dobré, Erotika naprosto otřesná (můj první penis jsem viděla právě tady, když jsem se na to dívala s babičkou a tetou, fuj). Pohádky od něj nemusím, jsou moc kýčovité, čančané a kašírované. Kameňák jsem neviděla ani jeden a Doktor od jezera hrochů je slabý už hlavní postavou, taky to byla vykrádačka sama sebe. Je smutné, že je to "lidový" filmař, ale takový Magnusek je ještě horší, ne?
OdpovědětVymazatJeštěže existuje taková vymoženost, které se říká internet (ty ji evidentně znáš taky, když píšeš na Gorilu), díky které nemusí lidi proti své vůli koukat na Babovřesky ale mohou si stáhnout film podle svého gusta nebo třeba nějaký kvalitní americký seriál, kterých je v poslední době čím dál víc. Neber si to osobně - jen mě pobavila ta logika "musela jsem proti své vůli koukat na Babovřesky, protože nikde jinde nebylo nic lepšího". :-)
VymazatNesouhlasím, že nebylo na co koukat, třeba Hercule Poirot je celkem koukatelná klasika. Na druhou stranu, stále ještě žijí lidé (mladí), kteří ctí autora a filmy a hudbu nestahují, není jim lít utratit korunu a koupit si DVD či CD. Ač je to pro 95% mládeže (osob do 40 let) nepochopitelné...
VymazatKoukat se podle mě dá na Slunce, sena.., Jasněnku, Princeznu ze mlejna (první) a dost mě překvapila Nejkrásnější hádanka (tam nesouhlasím s tou průměrností...ale proč sakra už v další pohádce spadl zase níž??? - Čertova nevěsta)...
OdpovědětVymazatZe začátku jsem si myslel,že s článkem určitě souhlasit nebudu a že mi stopro zvedne tlak jak Babovřesky,ale je to hezky napsané. Slunce sena mám rád a dobře se pobavím i u třetího dílu, ale Kameňáky a Babovřesky...to se už prostě nedá. Ale lid to žádá,tak proč to netočit...Fakt je,že naprosto nechápu jak to někoho pobaví,ale je to tak. A to se nepovažuji za "intelektuála" se zvednutým nosem, mám rád jednoduchej humor a mnohdy hodně hloupé filmy. Intelektuála jsem zmínil,protože kritik Babovřesk nebo Kameňáku bývá fanoušky často nazván "intelektuálem", čímž se myslí, týpek bez smyslu pro "obyčejný" humor a zapšklou nenávistí k "letním komediím"...:)
OdpovědětVymazatJe prostě faktem, že někteří jsou až okatě kritičtí k podobnému typu filmů, jen proto, aby ostatní viděli, že oni mají vybraný vkus a jen tak něco je neuspokojí. Rozhodně ne ten "primitivní" humor :)).
VymazatVždycky se musím smát pokrytectví lidí, tuhle jsem četl rozhovor s mladým neeznámým hercem, který teď hrál u Svěráka třetího z bratrů - zatím naprostá nula- a zarazilo mě, že tenhle nýmandek měl zapotřebí se otřít o Babovřesky, snad se to v okolí Svěráka musí...Narážím na Svěrákovu trapnou roli ve zrušení diváckého lva.. No, dělat humor na divadle i ve filmu - je absolutně nejtěžší disciplína. Ne každého zajímá ten tzv. Moudrý humor, tj. ten jediný, který berou naši intelektuálové a jejich pseudonásledníci bez fantazie a vlastního názoru - jiný má prostě rád řachandu. Tj. ten druh humoru, který je v Babovřeskách. Je to samostatný žánr. Vyžaduje ochotu se mu poddat a pak se člověk směje a je mu dobře. Komu se nechce, v pořádku, proboha, je tolik TV stanic, tolik filmů a jiných věcí na světě... Je směšné, že lidi pořád řeší českou úspěšnou řachandu, místo aby řešili důležitější věci. Ale Zdeněk Troška ví dobře, co dělá. Jen úplně nechápe úlohu lásky a její důležitost ve filmech , víc se soustřeďuje na ty báby a přitom lidi samozřejmě chtějí lásku a drží palce mladé dvojici.. To měl posílit a ne zeslabit.Taky proto jsou další díly slabší, si myslím.
OdpovědětVymazat