Doctor Who: Rok jedna Petera Capaldiho

Jak hodnotíme první rok nového Pána času?

Začátek éry Petera Capaldiho, jakožto mimozemšťana cestujícího časem a prostorem, jsem tu již recenzoval. Teď jeho první řada (celkově osmá v rámci obnoveného seriálu) skončila a já se rozhodl, že si zaslouží souhrnné hodnocení. V tomto článku ohodnotím jednotlivé epizody osmé řady, tedy z Capaldiho "zajížděcí série".

ČLÁNEK OBSAHUJE SPOILERY

Mizerné epizody (hodnocení 0 - 3/10)

In The Forrest of The Night: Základní premisa zněla slibně. Londýn a vlastně celá Země je přes noc zarostlá stromy. Jenomže premisa není všechno. A ačkoli epizoda je produkčně zvládnutá na jedničku, scenáristicky selhává. V dílu se nic neděje, Doktor je tam zbytečný, děcka na palubě TARDIS jsou nesmírně otravná a ta jedna cool scéna s tygrem to nevytrhne. Vina padá na hlavu scenáristy Franka Cottrella Boyce.

Průměrné epizody (hodnocení 4 - 6/10)

Time Heist: S tímhle dílem mám problém zejména proto, že mi zkrátka nepasuje do stylu osmé řady. Daleko více mi provedením i příběhem připomíná nepovedenou sedmou řadu, ve které se tvůrci snažili epizody stylizovat jako filmy různých žánrů. Time Heist je jasnou parafrází různých Dannyho parťáků atd., což mi k Doctorovi Who nesedí. Díl sice měl dobré nápady, ale dostatečně je nevyužil.

Kill The Moon: Narozdíl od některých kritiků mi ani tak nevadí větší pozornost na Claru, ba naopak. Její nucené rozhodnutí i myšlení lidské rasy v době krize mi přišlo jako skvělý nápad. I vyhrocení vztahu mezi Doktorem a Clarou se mi líbilo. Konečně máme společnici, která se proti Doktorovi vzbouřila a nekoukala na něj jako poslušné, zamilované štěňátko, i když ji Doktor dotlačil až do krajností. Celý děj ale srážela otravná a naprosto zbytečná problémová žačka a také poměrně příhodný konec s okamžitým nahrazením Měsíce.

Into The Dalek: Další skvělá premisa, která nakonec nedostála očekáváním. V Deep Breath jsem ještě nového Doktora přijal, ačkoli bylo velice těžké si na něj zvyknout. Čekal jsem, že druhý díl už Petera jako titulní postavu upevní, ale opak je pravdou. Jeho Doktorovi se těžko přivyká. Nudný díl jako tento mu bohužel také nepomohl. Nahlédnutí do Doktorovy duše a Dalekova nitra sice patří k tomu nejlepšímu z dílu, zbytek zůstává průměrnou nudou.

The Caretaker: Jedním z největších problémů letošní řady pro mě byla postava Dannyho Pinka. Nakonec chápu, proč byl napsaný tak, jak byl, ale větší charisma má i napůl snědené kuře. Jeho přítomnost v takřka celém dílu mě iritovala, zachraňovaly to jen Doktorovy poznámky na jeho adresu. Příšera týdne nebyla zle vymyšlená, ale ani nepatří k tomu nejlepšímu. A tak dílu vévodí především Peter Capaldi a jeho sarkasmus.

Nadprůměrné epizody (hodnocení 7 - 8 /10)

 Robot of Sherwood: Po dvou ponurých dílech, kdy byl Capaldiho Doktor vykreslen až příliš temně, konečně přišlo nutné komické uvolnění. Neustálé pošťuchování Robina Hooda s Doktorem bylo vynikající a hlavně nám odhalilo druh humoru, který bude psán Capaldimu na tělo. Skvělý byl i koncept polemiky nad tím, kdo se dá definovat jako hrdina. Nakonec to byl právě tento komediálnější díl, díky kterému jsem si na Petera konečně zvyknul.

Mummy On The Orient Express: Pěkné kulisy, dobrý příběh, výborně zpracovaná mumie, brilantní Capaldi a poprvé jasně výrazný hudební motiv dvanáctky. Jamie Mathieson se jako scenárista Doctora Who uvedl vskutku výtečně.

Dark Water: Opět se asi budu názorově lišit od ostatních, ale laškování Missy s Doktorem se mi líbí. Michelle Gomez odvedla fantastický výkon jako Vládce. Její odhalení bylo výborně vygradované. Jen ten střih působil, jako by bylo finále násilně rozstřiženo na dvě poloviny. A efekt odhalení Kyberlidí taky neměl takový účinek, protože i sama BBC propálila, že tam Kyberlidé budou.

Death in Heaven: Tady jsem rozpolcený. Na jednu stranu bylo tohle finále od Stevena Moffata asi to nejlepší, protože nebylo příliš komplikované, ale také obsahovalo spoustu logických nedostatků. Smrt Vládce je neuspokojující, ačkoli i sám Moffat nepřímo potvrdil, že se Vládce vrátí. Kontroverzní smrt Osgoodové ale beru, protože někdo to schytat musel a také se muselo jednat o oblíbenou postavu, aby to Missy přidalo na vražednosti a nebezpečnosti. Závěr s Dannym nebyl ani dobrý ani špatný. Hrdinné sebeobětování se mi nelíbilo a jsem rád, že aspoň na chvíli od něj máme pokoj. Ale setření Doktora na hřbitově nemělo chybu. Kvůli nepříjemnému tématu posmrtného života a hutné atmosféře je toto finále úplně jiné od ostatních, je více temné a depresivní. Přesto se k tomuto tónu osmé řady hodí. 

Deep Breath: Vše už bylo řečeno v recenzi. První poregenerační díl je těžký zejména pro představitele hlavní role, ale Peter se toho zhostil bravurně. Vylepšila se i dějová linka pro Claru a byly položeny základy pro osmou řadu.

Skvostné epizody (hodnocení 9 - 10/10)

Flatline: Nejlepší vizuální humor v obnoveném seriálu, děsivá a originální nová monstra, spousta vtipů, konečně pořádný doktorovský proslov a Capaldiho taneček. Mathieson ukazuje potenciál a jednou by z něj mohl být nový hlavní scenárista.

Listen: Jenom Steven Moffat má kou*e na to, aby celou epizodu vystavěl kolem děsivého strachu malého vyděšeného Pána času. K tomu se nedá nic napsat, to se musí vidět. Ale nejprve si pusťte speciál The Day of The Doctor.

Hodnocení série: 8/10

Líbil se vám úvodní Capaldiho rok? Které epizody jste si oblíbili? A které se vám naopak nelíbily?