Vladimír Michálek svého času patřil společně s Janem Svěrákem a Janem Hřebejkem k nejnadanějším a nejrespektovanějším českým režisérům. A vlastně mezi ně patří pořád, i když poslední oceňovaný film natočil v roce 2007 (skoro před 10 lety). Jeho Posel z roku 2012, ke kterému napsal scénář Marek Epstein, byl průšvih. Přesto s Epsteinem spojil síly i tentokrát a výsledek není o moc lepší.
Příběh chlapíka, který žije dva životy se dvěma různými ženami, zní slibně a vznikl podle knihy Báry Nesvadbové. A po řemeslné stránce se vlastně filmu nic moc vytknout nedá. Kamera i režie jsou precizní, herecké výkony dle očekávání na vysoké úrovni. Jiří Macháček v hlavní roli chlapíka, který si prostě neumí pomoct a svůj život postavil na lžích i Aňa Geislerová jako jedna z jeho dvou partnerek, které miluje, jedou ve stylu, který z nich udělal hvězdy. Nejdou ovšem mimo svoji ,,komfort zone" a tak si zvláštní zmínku zaslouží Eva Herzigová. Díky Michálkově vedení podává nečekaně přesvědčivý herecký výkon, který je na celém filmu jediným příjemný překvapením a dává mu vlastně smyl. Čtvrtým výrazným hráčem je pak Matěj Hádek coby rozvedený policista, který pátrá po totožnosti utopeného muže a má podezření, že by jím mohl být právě Macháčkův ,,pohádkář". Celý film je totiž sestavený z flashbacků a vyprávění postav, které Hádkův policista vyslýchá.
Co to mělo být?
A v tom je největší háček. Pohádkář není ani moderní, ani love story. Má kriminální rámec, ale není to kriminálka - a v knižní předloze ani kriminálkou není, jde o Epsteinovo ,,vylepšení". Ke konci film dokonce nabývá lehce surreálně-lynchovských rozměrů, kdy se postavy pohádkáře a policisty začínají prolínat, ale Epstein ani Michálek nemají koule na to, aby nás dovedli ke skutečné haluzoidnímu twistu. Pohádkář je zkrátka žánrově neukotvený. Neví čím chce být. Love story, která vás nechytne za city není dobrá love story. Kriminálka, která vás nedokáže udržet v napětí není kriminálka. Pohádkář vlastně ani neví, kdo je jeho hlavní postava, protože mnohem víc se ztotožňujeme s postavami okolo pohádkáře než s ním. Policistovi je věnována spousta času, je to ale jen další uchlastaný rozervaný polda, jakých jsme viděli spoustu. A zdaleka ne nejzajímavější (navíc bydlí v bytě, který svojí rozlohou a vybaveností má daleko k věrohodnosti).Ve filmu se také opakovaně objevuje motiv elektronické komunikace - smsky, čipové karty, počítače, skype. Nakonec ale tento motiv nedá vůbec nic, je pouze důkazem, že se příběh odehrává v současnosti, kdy se tyto technologie používají. A že Michálek nevěděl, zda má točit žánrovku nebo něco víc.
Pohádkář mohl být zajímavý film. Mohl být příběhem ženy, která prožívá úžasnou romanci a pak zjistí, že všechno bylo jinak. Mohl to být krásný twist, jenže tvůrci měli zřejmě pocit, že to nestačí. A tak místo aby se drželi hesla ,,keep it simple" film zbytečně zkomplikovali. Mohl být fascinující studií muže, který se nedokázal rozhodnout a zamotal se do svých lží. A konečně mohla to být kriminálka postavená na tom, že každá postava trochu lže. Dokonce to možná mohl být i thriller, ve kterém by se životy dvou postav bizarně prolnuly a slily v jeden. Ale ani to se nestalo a tak dostáváme jen technicky bezchybný, ale jinak v podstatě další český nefunkční a zbytečný film spadající do škatulky zmetek. Škoda.
NesvaDbová
OdpovědětVymazat