RECENZE: Hobit: Bitva pěti armád - Epické a hooodně přepálené finále fantasy ságy

Trilogie na motivy knihy Hobit dává sbohem fanouškům. Rozloučení je to bezesporu velkolepé. Někdy až moc.


Není žádným tajemstvím, že k předchozím dílům ze série (recenze) jsem měl několik výhrad. Jednou z těch hlavních byla dějová prázdnota a hodně kolísavá dynamika. Stručně řečeno, často se ve filmech nic nedělo (nebo alespoň nic zajímavé).

Toho se v případě třetího a finálního dílu s podtitulem Bitva pěti armád rozhodně bát nemusíte. Pokud jde o akci, tak s ní nešetří a stejně jako Společenstvo prstenu a Dvě věže zametaly cestičku pro strhující Návrat krále, Neočekávaná cesta a Šmakova dračí poušť připravují půdu pro vyvrcholení (nejde o dvojsmysl) v podobě Bitvy pěti armád.

Není třeba si nic nalhávat, film je opět dějově docela plochý. To se ostatně dalo předpokládat, když relativně krátkou knihu a poznámky k ní roztáhnete do tří dlouhých filmů. Ale upřímně řečeno, od Bitvy pěti armád se dalo čekat, že bude hlavně o tom, co obsahuje v názvu - o bitvě pěti armád. A na pořádnou válečnou vřavu dojde. Vlastně tvoří podstatnou část stopáže.

Třetí díl navazuje na konec (který mě pěkně naštval, protože utnout film zrovna v takové chvíli, to bylo k vzteku) Šmakovy dračí pouště. Hned od prvních minut nabere Bitva pěti armád rychlý spád a málokdy poleví.

Čas od času se sice pozornost věnuje některým postavám, ale málokdy jde o scény, které by šly více do hloubky. Z mého pohledu se Peterovi Jacksonovi ani ve finálním dílu nepodařilo nabídnout zajímavěji propracované charaktery většiny hrdinů.

Samozřejmě, jsou tu čestné výjimky. Například Bilbo (Martin Freeman) nebo Thorin (Richard Armitage), u kterého je jako jediného je patrnější určitý psychologický vývoj, ale jinak nám většina trpaslíků splývala (až na Fíliho a Kíliho). Ani ve třetím dílu se hromadě z nich nedostalo dost prostoru, aby se více zapsali do povědomí diváka.

V knize nebyla, ale nevadí

Paradoxní je, že jednou z nejvíce zapamatovatelných hrdinů je Tauriel (Evangeline Lilly), která nemá předobraz v knize, ale byla vytvořena pro účely filmu. Někteří fandové psané předlohy byli kvůli tomu nesví, ale nám její účast na plátně vůbec nevadila. Vlastně naopak. Jinak by to byla docela "sausage party". Více stopáže dostal k dispozici také Bard v podání Lukea Evanse a rozhodně to nebylo od věci, jde o charismatickou postavu, která měla na dění výrazný vliv.

SOUVISEJÍCÍ: KRÁSKA TÝDNE: EVANGELINE LILLY - NEJKRÁSNĚJŠÍ ZE ZTRACENÝCH

Další věcí, která potěší, je, že v určitých momentech, kdy jde postavám o život (samozřejmě hlavně těm, které si člověk pamatuje), máte obavy o jejich osud a tiše doufáte, že se jim vyhne konec v podobě skřetího ostří zabořeného do hrudi. A pokud k nějakému úmrtí dojde, tak nenechá publikum emocionálně chladné.

Chladným mě nenechala ani finální bitva, která je opravdu monumentální. Jackson se rozšoupl. Ale není tu řeč pouze o davových střetech elfů, trpaslíků, skřetů a lidí, ale také skromnějších soubojích "jeden na jednoho", kdy hlavní hrdinové poměřují síly s těmi největšími záporáky.

Jak komorní, tak skupinové bitvy jsou nejen efektní a choreograficky zvládnuté, ale především jsou přehledné a za to si Jackson zaslouží pochvalu (i když si mohl pohlídat, aby některé souboje nevypadaly tak "počítačově).

Jenže někdy režisér přitlačí až moc na pilu a hraje se příliš na efekt. Co si budeme povídat, není to poprvé, co se Jackson utrhl ze řetězu, všichni si asi vybavujeme kousky, které předváděl Legolas v původní trilogii. A ani tentokrát nebudeme ochuzeni o výjevy jako je běhání po padajících kamenech a další akrobatické zběsilosti, které by nezvládl ani trojnásobný olympijský vítěz ve sportovní gymnastice. Je možné, že podobné scény někoho potěší, ale nám celkový dojem z akčních momentů kazily.

Já na tebe mečem, ty na mě kamenem

Stejně tak jsem musel kroutit hlavou, ve chvílích, kdy Bilbo házel po masitých skřetech malé kameny a oni padali k zemi jako mouchy. Takové "WTF" okamžiky si tvůrci mohli ušetřit. Film by bez nich nebyl o nic méně působivý.

Ono se tak několikrát stane, že v oné záplavě přepáleností a digitálních efektů se ztrácejí příběhy jednotlivých hrdinů. A člověk někdy skoro zapomene, že jde hlavně o dobrodružství skupiny trpaslíků a hobita, kteří jdou vstříc svému osudu.

To se naštěstí ke konci změní a rozuzlení příběhů některých postav je uspokojivé. Jedním dechem ale musím dodat, že u některých není ani pořádně naznačeno, kterým směrem se budou jejich životy ubírat.

Ale řekněme, že konec není zklamáním, navíc, když (očekávatelně) mrká na fandy Pána prstenů. To ostatně dělá film často. Ovšem, má to i jeden nechtěný efekt a to, že si mnozí uvědomí, že Hobit se bohužel Pánovi prstenů nemůže rovnat. Snaží se, ale chybí mu duše, kterou nás Pán prstenů tak okouzlil.

Verdikt:

Závěrečný díl "hobití" trilogie je přehlídkou digitálních orgií, které několikrát překročí hranice přepálenosti. Naštěstí trikové šílenství je vyváženo sympatickým hereckým obsazením a několika osudovými okamžiky, které nenechají diváky chladnými. Pokud jste čekali monumentální zakončení fantasy ságy, dostane se vám ho. Jestliže jste doufali v monumentální zakončení fantasy ságy, které se do historie zapíše stejně výrazným písmem jako Pán prstenů: Návrat krále, tak vás čeká zklamání.

Hodnocení: 7/10