RECENZE: Velká šestka/Big Hero 6 - Jaký je nový animák od Disneyho?

Jsou chvalozpěvy zahraničních recenzentů na místě?


Disney udělal v roce 1984 velkou chybu, když se lekl nových trendů a propustil Johna Lassetera, talentovaného animátora, který tenkrát experimentoval s kombinací klasické a 3D animace. Ten však s odpadlíky z Lucasfilmu a penězi od Steva Jobse založil Pixar a připravil tak Disneymu koncem devadesátých let a začátkem nového tisíciletí velmi těžké období. Pixar, konkurenční DreamWorks a pár menších studií tenkrát změnili svět celovečerních animovaných filmů a o klasické Disneyovky přestával být zájem. Vše vyvrcholilo v roce 2006, kdy Disney Pixar koupil a jmenoval jeho vrchní hlavy (Catmull, Lasseter) vedením nově přejmenovaného "Walt Disney Animation studios". Díky tomu se studiu opět zadařilo a začaly vznikat filmy jako Bolt - pes pro každý případ, Na vlásku, Raubíř Ralf, či extrémně úspěšné Ledové království. Aktuálně v kinech běží film Velká šestka režisérů Dona Halla a Chrise Williamse. Disney v něm využil akvizice Marvelu a adaptoval jednu z jeho mnoha komiksových značek.

Rodinné starosti

Film sleduje příběh mladého Hira Hamady, nadmíru inteligentního chlapce, který staví roboty a baví se jejich nasazováním v nelegálních pouličních soutěžích. Hirův starší bratr Tadashi ho jednoho dne přivede do své školy, aby tak vštípil bráškovi nějaké ty ideály. Ta je plná nadaných geeků a známých profesorů, kteří se společně snaží změnit svět vývojem nových technologií. Hiro si najde nové přátele a seznámí se s Tadashiho mírumilovným pečovatelským robotem Baymaxem. Následuje Hirova urputná snaha dostat se na onu prestižní školu, která je ke konci přerušena rodinnou katastrofou. Hiro neváhá, využije svého talentu, vyrobí Baymaxovi v podstatě Iron Manův oblek a společně s novými přáteli jdou zjistit, kdo za tragédií stojí.

Taková cool budoucnost

Komiks, který stál filmu předlohou, je silně inspirován japonskou kulturou a adaptace pro stříbrné plátno je na tom podobně. Nejde však o kompletní stylizaci s moderními prvky ve stylu Kung Fu Pandy. Autoři si vtipně hrají s ideou globalizace. Díky tomu je skupinka hlavních hrdinů vyloženě multikulturní. Samotné prostředí, ač představované jako kombinace San Francisca a Tokia, je v podstatě takovým moderním "generickým" velkoměstem z období, které vypadá jako jakási blízká budoucnost. Těžko říci, zda jde o oslavu moderního propojeného světa, či snahu zavděčit se všem. Vizuálně to však funguje a nic nikde neruší (s čestnou výjimkou prapodivně pojaponštěného mostu Golden Gate). Sci-fi stylizace filmu si pak půjčuje hlavně v marvelovském universu, ale i mimo něj. Kromě již zmiňovaného Iron Mana se dají ve filmu zahlédnout vlivy ze Strážců Galaxie, Spider-Mana, Avengerů, nebo třeba i z Úžasňákových či Hvězdné brány.

S kým se sžít?

Ještě více moderním dojmem působí postavy. Hiro je příjemně při zemi a kudy chodí, tudy trousí aktuální výrazivo globální kulturou vychované mládeže. Tadashi je vyobrazením těch správných ideálů, jakousi Hirovou náhradou za mužský vzor a zároveň jeho nejlepším přítelem. Vrcholným charakterem filmu je však objemnější, vzduchem plněný, vinylový robot Baymax. Od jeho prvního spuštění je jasné, že proměnu v superhrdinu nebude mít nijak lehkou. Je totiž hodný. Extrémně hodný. Jeho primárním úkolem je pomáhat, léčit, rozveselit, zahřát a zařídit prostě cokoliv, co udělá pacientovi lépe. Zbytek týmu funguje zprvu jen jako psychická podpora, později však přidají ruku k dílu. Scénáristé se tady snažili a každému z nich vtiskli výborný jedinečný charakter. Zejména Fredovi.

Stephen King to ještě úplně není...

Co se týče dějové linky, na začátku se rozvine velmi slibně. Všechno funguje, seznámíte se s charaktery, se vztahy mezi nimi a s jejich jednotlivými sny a motivacemi. Z ničeho nic se pak film přehoupne do smutnější, vážnější polohy, která funguje snad ještě lépe. Pár minut na to však přichází hlavní slabina děje. Bez nijak velkého snažení vás napadnou zhruba tři různá zakončení, načež jedno z nich se nakonec opravdu vyplní. Naštěstí je ale v průběhu filmu neustále na co koukat. Zejména humorná stránka příběhu nemá chybu. Baymax se snaží za každých okolností pomáhat. To velmi často ústí v trefné sebeironizující gagy, které tak vtipně rýpají do faktu, že bezbřehá ochota pomoci může být občas i na škodu. Hlavní hrdina kromě zvládání Baymaxe řeší navíc i několik vlastních existenčních dilemat a fakt, že ne vždy se všechno povede na první pokus. Ke konci vše vyústí v obligátní akční sekvenci, kterou však hrdinové opět vyřeší trošku jinak, vtipněji, než je zvykem. Závěr filmu má pak takový ten příjemný hořkosladký "téměř-happyend".

Kdo umí, ten umí...

Po řemeslné stránce nelze filmu vytknout vůbec nic. Animace je na úrovni toho nejlepšího od Pixaru, troufnu si říci, že je občas i o chloupek lepší. Velmi příjemná je práce s kamerou. Kromě různých hravých přeletů a průletů je znát, že si animátoři od Disneyho moc rádi hrají se všemi třemi osami. To jak při pohybu, tak při "parkování" kamery do zajímavých kompozic. Tvůrci se chvílemi inspirovali i u asijských předloh. Zejména postava úhlavního nepřítele vizuálně evokuje (neznalému oku) takové ty neporazitelné padouchy z různých anime. Technologicky mě kromě dobré práce se světlem zaujaly hlavně špičkové vlasové a částicové simulace.

Jak to zní?

Příběh sám pro sebe je hudba. Dostal ji na starosti Henry Jackman. Člověk, který začínal u Hanse Zimmera jako pomocná síla. Od čištění MIDI stop u Pirátů z Karibiku 2 se postupně propracoval do tvůrčího týmu, který tou dobou pracoval na Kung Fu Pandě. Dnes je z něj velmi úspěšný skladatel, který má na kontě například posledního Kapitána Ameriku. Osobně mi jeho styl velmi sedí. Inspiroval se u Zimmera a rád experimentuje s fúzí elektroniky a orchestrálních kompozic. V jeho podání je však všechno civilnější a líbivější. Třešničkou na dortu je pak ústřední píseň Immortals od skupiny Fall Out Boy. Skalní fanoušci by asi nesouhlasili, ale je vážně dobrá. Do filmu se hodí. Jeden bod z hodnocení proto patří vyloženě jen hudbě.

Verdikt:

Velká šestka se prostě povedla. Půjčuje si výpravnost komiksu od Marvelu a míchá ji s disneyovskou dobrosrdečností. Přidává styl, oblíbitelné charaktery a téměř nostalgickou inspiraci ve všech možných filmech a seriálech. Po příběhové stránce je to sice jednodušší film, ale po celou dobu nijak nenudí a všechno v něm funguje na výbornou. V mnoha ohledech mi připomíná původní pixarovky. Je neotřelý, svěží a od srdce.

Hodnocení : 9/10