RECENZE: Vraždy v kruhu - Ivan Trojan v průměrné detektivce

Jak dopadla premiéra nového českého seriálu?

Jestli něco musím České televizi za poslední dva roky uznat, tak je to snaha přinést na náš trh co nejvíce kvalitních televizních filmů i seriálů. V pondělí 5. ledna se na obrazovky dostal další výtvor s nálepkou České televize.

Ivan Trojan v nezvyklé roli

Nemá cenu kolem toho tančit jako baletka v Labutím jezeře, Ivan Trojan je hlavní hvězdou nové psychologické kriminálky. Po dlouhé době ho tak vidíme v lehce nezvyklé roli životem ostříleného kriminalisty, který často dává na svoje tušení. Ačkoli mi nevadí věčně vnitřně roztrhaní kriminalisté, musím uznat, že Trojanův major Holina, jenž netrpí žádnými démony a nelibuje si v psychologických vnitřních monolozích o podstatě vlastního bytí, je vlastně vcelku příjemná změna. Navíc si Trojan udržuje svou lehkou ironii, kterou praktikoval téměř v každém svém filmu či seriálu.

Velice dobře Trojan funguje i v kontrastu s nažehleným a v saku chodícím Markem Němcem, který svou roli policejního nováčka zatím hraje velice dobře. Ostatně kdyby scenáristka Iva Procházková zůstala jen u těchto dvou hlavních postav, bylo by to asi mnohem lepší, jelikož tato dvojice spolu funguje a ukazuje příslib do budoucna.


Jenomže u těchto dvou kriminalistů to nekončí, a tak se musíme potýkat s naprosto zbytečnými postavami v podání kriminalisty-invalidy Richarda Krajča a specialistky na horoskopy a zvěrokruh v podání Hany Vagnerové. Zatímco Vagnerová by se coby ženský element ještě dala překousnout, Krajčo je minimálně v první epizodě naprosto zbytečný a zřejmě poslouží jen k vytváření dusna v milostném trojúhelníku Trojan-Vagnerová-Krajčo.

Vražda, která neurazí ani nenadchne

Celá první epizoda ve své kriminalistické lince staví na docela solidním případu, který Iva Procházková zvládla obstojně scenáristicky ukočírovat. Vyšetřování není příliš zběsilé, spíše se tak trochu vleče a tím nastavuje tón celého dílu. Pro milovníky akce tedy Vraždy v kruhu rozhodně nejsou, ti by se ukousali nudou. A abych se přiznal, dlouhá stopáž a pomalé tempo (cca 90 minut) i mně dělaly drobné problémy v udržení pozornosti. Rozhodně by neškodilo dát příběhu víc dynamiky a pár scén vyškrtat.

O to si koledují všechny scény společné se zvěrokruhem a horoskopy. Tohle plácání do větru je naprosto zbytečné, seriál to protahuje a navíc to působí jaksi navíc,  jako bonus, o který ale nikdo nestojí. Kdyby se jednalo o případ jediného vraha páchajícího rituální vraždy podle znamení, tak neřeknu, ale profilace podle horoskopů je přitažená za vlasy a seriálu škodí.

Zato režisérské přednosti Ivana Pokorného se upřít nedají. Zamlžené flashbacky ději dodávají na ponurosti, prolnutí vzpomínky s obličejem Marka Němce se také povedlo. Jen by to opravdu chtělo zkrátit a zrychlit.

Verdikt

Vraždy v kruhu nejsou perfektní detektivkou. Své přednosti mají především v ústřední kriminalistické dvojici, kameře, v nebazírování na vnitřně roztrhaných hrdinech, režijních nápadech postavených na budování dusné atmosféry a v ironických poznámkách Ivana Trojana. Jasnými negativy jsou zápletka s horoskopy a nezáživná postava Richarda Krajča. Pro náročnější diváky a fanoušky staré české kriminalistické školy ideální, ačkoli nic převratného.

Hodnocení: 6/10

Líbil se vám první díl Vražd v kruhu?

Foto: Česká televize