TV RECENZE: American Horror Story: Freak Show - Po rozpačité třetí řadě nabralo AHS druhý dech

Vítejte na přehlídce zrůd.

Skončila čtvrtá řada American Horror Story. Ta předchozí nazvaná Coven (recenze) mnohé zaskočila, jednoduše proto, že nebyla taková jak se doufalo. Neustále oživování postav, zmatený a překombinovaný příběh a několik dalších aspektů podráželo seriálu nohy. Aktuální řada Freak Show byla šancí na vykoupení. A povedlo se.

I když ne všichni s tím asi budou souhlasit. Je nutné si nejdříve ujasnit to, že seriál už dávno není věrný svému jménu, minimálně termínu "Horror". Strašidelný nádech se čím dál více vytrácí a AHS je tak spíše přehlídkou nekompromisní brutality a bizarnosti.

A právě Freak Show je ideální živnou půdou pro tyto dva aspekty. Děj se odehrává padesátých let minulého století, kdy se Elsa Mars (Jessica Lange) snaží udržet při životě svůj "kabinet zrůd". Přehlídku lidí s různými fyzickými deformacemi, kteří kdysi platili za hvězdy, ale nyní už jsou jen na okraji zájmu společnosti, která jimi pohrdá a odmítá je vnímat jako sobě rovné.

V určité míře jde samozřejmě o snahu donutit diváka zamyslet se nad tím, jak těžkou existenci mají ti, kteří se vymykají definici "normálního", ale nikdo po vás nechce, abyste nad tím hloubali a filozofovali. Seriál téma diskriminace a strachu z jinakosti místy nadhodí, ale necpe vám ho neustále pod nos.

Pokud to hodně zjednoduším, tak AHS: Freak Show je vlastně takovou mozaikou složenou ze střípků v podobě osudů jednotlivých "zrůd". Je tu samozřejmě hlavní dějová linie, ale ta není extrémně zajímavě rozvíjena, mnohem lákavější jsou vedlejší příběhové odbočky, které se věnují hlavním i vedlejším postavám.

Je jich tu docela dost, ale málokterá hraje "druhé housle", o většině zjistíme něco více. A jejich osudy jsou obvykle lákavě nastíněny. I když pravda, že ztvárnění Elsy je trošku zklamání. Ne snad, že by Jessica Lange odvedla špatnou práci, naopak je opět vynikající, ale už je to trošku okoukané, protože opět hraje egoistickou divu, která prahne po obdivu. Tak doufám, že v příští řadě dostane na starost typově odlišnou hrdinku.

Úplně unesený jsem také nebyl z postavy jménem Maggie (Emma Roberts), která byla většinu času otravná a pro děj neměla zase tak velký význam (alespoň ne většinu času).  A mám ještě jednu výtku, tentokrát k trikovému zpracování siamských dvojčat Bette a Dot (Sarah Paulson). V některých momentech byly speciální efekty fajn, ale především během záběrů zezadu bylo očividné, že má Sarah k tělu přilepené něco, co mi připomínalo zrzavý mop. To trošku přeháním, ale bylo to prostě rušivé, když se herečce na rameni pohupovalo něco, co stěží připomínalo lidskou hlavu.

Skutečné "zrůdy"

Jak už jsme si zvykli, tak se vrátí spousta herců z předchozích řad, byť v jiných rolích. I když tentokrát je divák poprvé svědkem toho, že jedna z postav se stane pojítkem mezi dvěma řadami. Přibylo také pár nováčků a většina z nich je docela zajímavá. Aby ne, když se jich ujali například Matt Bomer nebo Neil Patrick Harris.

Nejvíce prostoru z neokoukaných tváří dostane Finn Wittrock v roli záporáka Dandyho a je jako rozmazlený maniakální zbohatlík, který si myslí, že mu projde vše, dokonale slizký a není vůbec těžké ho nenávidět.

Ale není sám, většina postav není jen "dobrá" nebo "špatná". Jejich rozhodnutí a činy jsou často hodně sporné, takže i zdánlivě sympatičtí hrdinové se mohou zachovat tak, že vás to zaskočí. A to je rozhodně dobře, dokonalí klaďasové jsou passé.

Za hodně dobrý krok považuji to, že byli do vedlejších rolí obsazeni lidé, kteří skutečně opravdu mají anatomické anomálie (nejmenší žena světa, slečna, která je označována jako "nejvyšší modelka" nebo hudebník s deformovanými pažemi), pro které rozhodně není těžké ztvárnit někoho, na koho lidé koukají s otevřenými ústy.

Nekompromisní a brutální

Stejně jako v předchozí řadě, i v této umírají hlavní i vedlejší "hrdinové" jako na běžícím páse. Jenže v tomto případě neožijí. A scenáristé si neberou servítky, takže bez mrknutí oka odpraví i některé z těch, kteří jsou v rámci možností nezkažení a nevinní. Několikrát tak smrt určitých postav diváka skutečně emocionálně zasáhne.

Je také na místě poznamenat, že Freak Show je hodně brutální. Ne, že by se předchozí sezóny nějak krotily, ale ta aktuální je hodně nekompromisní, takže výjevy jako rozříznutí na poloviny nebo masakr, ve kterém se rozprskávají mozky na všechny strany nejsou ničím výjimečným.

Je to trošku nechutné, ale protože to napomáhá mrazivější (i když ne přímo strašidelnější) atmosféře, tak by nebylo na místě obvinit tvůrce z toho, že použití násilí je samoúčelné. Krvavá bizarnost prostě k seriálu patří.

Co mě trošku zaskočilo, byla hudební čísla. Nenechte se mýlit, jsou skvělá, cover verze známých hitů v podání Jessicy Lange jsou dechberoucí, ale osobně mi do stylu seriálu prostě neseděla (ale podobný problém jsem měl i s "muzikálovým" vystoupením v Asylum). To je ale dost subjektivní. Stejně rušivě jsem vnímal i halloweenskou dvojepizodu, do které byly (zbytečně) zakomponovány nadpřirozené prvky.



Verdikt:

Někteří považují Freak Show za bezúčelnou přehlídku bizarnosti a brutality. Jiní, ke kterým se řadím i já, ho vnímají jako působivou návštěvu ve světě těch, o které ostatní nestojí nebo možná stojí, ale jen jako o exponáty do muzea. Seriál už dávno není hororovou podívanou, ale mrazivý je. Násilné momenty jsou intenzivní, ale ne samoúčelné, postavy jsou v drtivé většině zajímavé a co Freak Show ztrácí v případě hlavní dějové linie, to dohání svými postranními příběhovými zápletkami. Čtvrtá řada je tak o poznání lepší, než ta předchozí.

Hodnocení: 8/10