TV RECENZE: The Originals - Ve druhé řadě se tvůrci uklidnili. A udělali dobře

Spin-off k Upířím deníkům je zábavnější a zábavnější.

Není třeba opakovat, že kvalita Upířích deníků není v poslední době úplně ideální. A tak, když se v minulém roce objevil spin-off nazvaný The Originals, mnozí k němu s nadějí vzhlíželi a doufali, že napraví universu plnému upírů, vlkodlaků a čarodějnic reputaci.

The Originals nezačali špatně. Ale první řada se nevyhnula několika chybám. Jednou z nejvíce bolestivých byl přeplácaný děj. Snad každé tři díly se objevovala nová zápletka a nový záporák, což vyústilo ve slušně přeplácaný příběh, který byl zmatený jako albín v černošském ghettu.

Naštěstí, tvůrci si uvědomili svou chybu a druhá řada je dějově o poznání konzistentnější. Ústřední příběhová linie se točí kolem obávané čarodějky Dahlie (Kristin Erickson, Claudia Black). A světě div se, jedna propracovaná dějová linka je zajímavější než deset zápletek servírovaných ve zběsilém tempu za sebou.

Pokud máte v centru dění téměř nezničitelné upíry, je jasné, že musíte na scénu přivést protivníka, který pro ně znamená reálnou hrozbu. A tou Dahlie bezesporu je. Nejen, že jde o tetu hlavních hrdinů, ale především o extrémně mocnou čarodějku, která několikrát ukáže, že umí Mikaelsonům pořádně zatopit.

Claudia Black, která je dobře známá fanouškům seriálové Hvězdné brány, odvádí v záporné roli skvělou práci a její Dahlia je sympaticky zákeřná postava. Claudia nežene svou postavu do extrému, tedy žádná "bondovská záporačka". Jde o onen typy zloducha, ze kterého jde strach díky tomu, že vlastně na první pohled nepůsobí tak krutě, ale při pečlivém sledování jeho výrazů a chování v některých situacích divák zjistí, že je velmi, ale velmi nebezpečný.

Dahlia se sice v celé své kráse představí až v pozdějších epizodách, ale její přítomnost je citelná už od počátku a její tisíce let stará dohoda s Esther (Alice Evans) dává smysl většině událostí ve druhé řadě, ale také několika z první.

Pokud člověk přehlédne pár nelogičností, vše do sebe pěkně zapadá a scénář už není tak roztříštěný a zmatený jako v případě předchozí řady.

Smrt nic neznamená

I když stále musíte počítat s tím, že pokud některá postava zemře, není to tak definitivní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Člověk si prostě musí zvyknout na to, že ve světě Upířích deníků/The Originals je oživování postav něčím naprosto běžným.

Tím pádem nemají skony některých hrdinů a záporáků takový dopad, jaký by asi měly mít. Alespoň ne v případě důležitějších postav, u kterých je 95% šance, že se dříve nebo později (ale spíše dříve) nějakým způsobem vrátí na obrazovku.

A u pár z nich bych to klidně oželel. V The Originals je hromada ústředních charakterů a očekávatelně tak došlo k tomu, že někteří jsou tu jen do počtu a hrají přinejlepším druhé housle.

Pravda, taková Cami (Leah Pipes) je tentokrát mnohem snesitelnější, než byla v předchozí řadě, dokonce je sympatická, ale například Marcel (Charles Michael Davis) není pro příběh většinu času zrovna důležitý.

Naopak, šanci zazářit dostane několik vedlejších postav a není to vůbec špatný nápad, věnovat se i jim. Pár z nich má rozhodně slušný potenciál.

Tak co ten Nik?

Je ale jasné, že nejvíce pozornosti je věnováno rodině původních upírů. Jmenovitě Nikovi (Joseph Morgan) a Elijahovi (Daniel Gilles). Ženské členky rodiny tu také mají své místo, ale nedostávají tolik prostoru jako pánské osazenstvo.

Já se musím přiznat, že pořád nemůžu přijít na chuť Nikovi. Na mě totiž neplatí jeho přízvuk a štěněčí kukuč, takže se soustředím jen na jeho chování. A z mého pohledu je jeho paranoia a snaha vše a všechny autoritativně kontrolovat, prostě a jednoduše otravná a nesympatická. Jasně, je to supermocný upír, ale neustále dělá jeden kiks za druhý bez ohledu na to, jaké následky to bude mít pro ostatní.

Dobrá, vím, že jsou "bad boyové" v módě, ale co je moc, to je moc. Je až kupodivu, že se Elijah stále pokouší držet rodinu pohromadě, protože je zřejmé, že je to v podstatě nemožné. Naštěstí, tentokrát se trošku krotí a i on si uvědomuje, že občas prostě není jiná možnost, než se obrátit ke svému bratrovi zády. Už se tak nepohybujeme v kruhu "Nik udělá ptákovinu - Elijah to vyžehlí - Nik udělá další kravinu - Elijah ji zase vyžehlí a odpustí mu".

Konec bez cliffhangeru

Stále se sice dozvídáme, že rodina je hrozně důležitá, ale už jsme se dostali do fáze, kdy někteří její členové odmítají udělat cokoliv a komukoliv v jejím jménu.

Je to osvěžující a stejně tak i finále, respektive jeho konec. Nedočkáme se totiž bombastického cliffhangeru, ale jen náznaků toho, co by mohlo přijít. Možná to pro někoho bude zklamání, ale já byl naopak rád, že tvůrci rychle nevyrukovali s nějakým ultramocným protivníkem, který by se objevil zčistajasna.

Ovšem, pokud jde o gradaci závěrečné epizody druhé řady, ta mohla být o něco intenzivnější. Na můj vkus byla o něco méně napínavá, než by měla být. Ne vysloveně nudná, ale ocenil bych, kdyby bylo finální měření sil ráznější.

Verdikt:

Scenáristé se ve druhé řadě spin-offu k Upířím deníkům krotili a neservírují nám jednu zápletku za druhou. Vystačili si s jednou, která je dostatečně lákavá a propracovaná. Velkou zásluhu na tom má záporačka v podání Claudie Black. Ne všechno je ideální, pořád se nám tu oživují postavy jako na běžícím páse, pro Nika je někdy těžké najít pochopení a některé postavy jsou více méně zbytečné, ale nejde o nic tak závažného, abyste si The Originals neužili.

Hodnocení: 8/10