RECENZE: V hlavě (Inside Out) - Je stále Pixar králem animáčů?

Povedl se animák o lidských emocích?

Ani Pixaru se v posledních letech nevyhnula hollywoodská sequelová horečka. Naštěstí však studio zůstalo věrné svému odkazu a sem tam ty sequely proloží něčím originálním. Navíc, pokud mluvíme o Pixaru, originální námět většinou neznamená jen "autorský", ale opravdu kreativně originální a neokoukaný. To je i případ novinky V hlavě režisérů Petera Docetera (Příšerky s.r.o., Vzhůru do oblak) a Ronalda Del Carmena.

Když emoce mají emoce

Nevím, kam Pixar na ty nápady chodí, ale chci tam jít taky a pár dní tam zůstat. Celý film se v podstatě do hloubky zaobírá mentalitou malé holčičky Riley. Její mysl je vyobrazená jako mikrosvět s obrovskou knihovnou na vzpomínky, několika "ostrovy", které symbolizují Rileyin charakter, propastí na zapomínání a velícím centrem s pěticí postaviček symbolizujících Rileyiny emoce. Radost, Smutek, Strach, Vztek a Nechuť. Ty se společně snaží řídit Rileyino chování. Občas jim to jde. Často se však o řidicí pultík přetahují, čímž vtipně ukazují rozpolcení člověka
mezi několika emocemi.

Spíš inside než out...

Po vysvětlení světa v Rileyině hlavě se film vnoří do děje. Ten není "z venku" nijak složitý. Točí se kolem její rodiny, která se musí přestěhovat do San Francisca. Změna prostředí poskytne stimul k tomu, aby se roztočil o něco bohatší děj uvnitř Rileyiny hlavy. Do té doby spokojeně spolupracující Smutek dostane touhu dotknout se pár Rileyiných vzpomínek, což vyústí v nedopatření, při kterém se společně s Radostí dostane mimo velín, do té již zmiňované knihovny na vzpomínky. Od té chvíle se obě emoce snaží dostat zpět do velínu, který je tak nechán na pospas zbylým třem emocím. Cestou potkávají další a další drobné alegorie, personifikace a různé zábavné detaily, které vždy svou existencí nějak trefně popíšou určitý aspekt reálné lidské mysli.

Budoucí klasika

Ze zahraničí byly slyšet názory, že je V hlavě film, který pomůže rodinám jeden druhého pochopit. S tím bych si dovolil mírně nesouhlasit, protože děj povětšinou zůstával jen v Rileyině hlavě. Podíval se i do cizích hlav, ale spíše jen sporadicky. Většinou za účelem vystavění nějakého vtipu. Vtipy však většinou perfektně fungovaly. Často přímo nutily k sebereflexi. Co z trailerů mohlo působit jako levný trik na obyčejnou srandu, je ve skutečnosti docela sofistikovaná psychologická studie podaná rodinnou formou. Až jsem byl překvapen, jak moc mi některé momenty připomínaly ty introspektivní okamžiky z Počátku.

Zpracování: Pixar. Tečka.

Co do zpracování díla, neumím nic vytknout. Pixarovsky nádherné modely, parádní animace, svěží kamera, perfektní nasvícení scén, bezchybné částicové simulace. Postavy mají charakter jak vizuálně, tak "chováním". Úplně mě nadchla hned první scéna filmu, kde je (snad neprozradím moc) Riley ukázána jen chvíli po narození. Neskutečně roztomilá záležitost. Technická převaha Pixaru je stále neohrožena.

A co zvuk?

Hudbu složil ostřílený a zkušený Michael Giacchino. Je to na ní znát. Je správně zasněná a má příjemný, zapamatovatelný a dostatečně silný ústřední motiv. Osobně bych uvítal trochu víc nějaké experimentace ve stylu Zimmerovy školy (Lví Král, Kung Fu Panda atd.) ...ale to už si vyloženě vymýšlím. Hudba se povedla.

Velmi se povedl i český dabing. Pokud však budete mít možnost si vybrat, stále bych volil angličtinu. Některá přirovnání jsou založená vyloženě na slovních hříčkách (Train of thought / Myšlenkový vlak). Nijak bych se však češtiny nebál. Disneyovky byly v tomho ohledu vždy dobré.

Závěrem:

V hlavě je zase jednou vážně povedená Pixarovka. Má vše, co dobrou Pixarovku definuje. Zajímavý nápad, emotivní příběh a skvělé provedení. Jde navíc o kouzelný a nakažlivý film, který vzbudí hodně soucitu a sebereflexe. V hlavě rozhodně není záležitost na jedno zhlédnutí.

Hodnocení: 9/10