10 nejlepších gangsterských filmů

Jak dokazuje i dvojdílný Gangster Ka, gangsteři a mafiáni jsou pro filmaře odjakživa lákavým tématem. Pokud máte tenhle druh filmů rádi, tady je náš žebříček, z nějž byste měli každý jeden kousek vidět. Ještě než se do něj ale pustíme, tak na vysvětlenou dodávám, že jsem do něj nezařazoval filmy, kde stejně důležitý jako pohled gangstera je i pohled policie. Proto tu nakonec nenajdete ani Neúplatné, ani Nelítostný souboj. Tohle je čistě život a svět gangsterů.


1) Kmotr I+II

Francis Ford Coppola natočil mafiánskou ságu, která jednou provždy redefinovala žánr mafiánských filmů. Do té doby nebylo zvykem ukazovat mafiány jako hlavní postavy, s nimiž by se měl člověk ztotožňovat a nebo jim dokonce fandit. V Kmotrovi záměrně nezazní slovo mafie a nejsou tu ukázány oběti z řad civilistů, kteří by nebyli součástí světa mafie. Marlon Brando (Oscar), Al Pacino (nominace), Robert De Niro (Oscar), James Caan (nominace) a Robert Duvall (nominace) tu podali v prvních dvou dílech jedny ze svých nejlepších hereckých výkonů a Kmotr jako takový pak sloužil jako inspirace pro nastartování celé nové vlny mafiánských filmů a později i seriálů. Takoví Sopranovi by bez něj nejspíš nebyli.

2) Pulp Fiction

Quentin Tarantino jako by natočil přesně opak Kmotra. Zatímco v Kmotrovi vypadají mafiáni spíš jako byznysmeni a špinavá pouliční část jejich byznysu není ukázána, Tarantino znovu celý žánr postavil na hlavu. Hlavními postavami jsou pěšáci, nezanedbatelnou roli hraje náhoda, černý humor, brilantní dialogy o ničem a násilí posunuté oproti Kmotrovi o další level. Samostatnou kapitolou je pak celá struktura vyprávění, kterou v podstatě  dodnes nikdo včetně Tarantina nepřekonal, nejvíc se k tomu asi přiblížil o 4 roky později Guy Ritchie ve Sbal prachy a vypadni. Záplava podobně laděných filmů samozřejmě následovala a není se co divit - v roce 1994 byl tenhle film stejné zjevení jako v roce 1972 Kmotr a dodnes si pamatuji, jak diváky nabíral postupně v průběhu roku.

3) Zjizvená tvář

Al Pacino je v Kmotrovi vynikající, ale pro mě je mnohem lepší ve Zjizvené tváři, filmu, k němuž napsal scénář Oliver Stone a natočil ho Brian De Palma. Zatímco v Kmotrovi ještě dokážete s hlavními postavami soucítit a držet jim palce, Al Pacinův Tony Montana je od začátku magor na druhou, ze kterého jde strach a vy jen sledujete jeho neodvratný vzestup a pád. 170 strhujících minut naplněných násilím, drogami a skvěle zachycenou atmosférou Miami 80. let - kdybych si měl z těchto deseti filmů vybrat jeden, který si dnes večer po letech pustím znovu, bude to tenhle. Už jen kvůli té neuvěřitelné přestřelce v závěru, kdy Tony nadopovaný horami kokainu, je sice průstřelný, ale nesmrtelný. Al Pacino at his best!


4) Mafiáni

Asi bychom mohli vést dlouhou debatu o tom, jak stačilo vlastně jen pár herců a režisérů na to, aby se během posledních 40 let stal z žánru gangsterského filmu jeden z pilířů celé světové kinematografie (samozřejmě nadsazeno, ale chvilku o tom přemýšlejte). Po Coppolovi a Brianu De Palmovi své řekl i Martin Scorsese. A ne jednou. Už od Špinavých ulic ho tenhle svět přitahoval a jakkoli mám rád Casino, jakkoli bych sem velmi rád vrazil trochu nedoceněné Gangy New Yorku (a jakkoli bych sem v žádném případě nedal přeceňovanou Skrytou identitu), Mafiáni jsou klasika klasik. Kmotr zbavený mýtického oparu, odhalený na kost a utopený v krvi prolévané psychicky vyšinutými primitivními jedinci, kterým se dávno měřítka posunula jinam. Brilantní Joe Pesci, který když se objeví na plátně, chytnete nerva, co se zase stane. K tomu jako vždy skvělý De Niro, překvapivě dobrý Ray Liotta (poprvé a naposledy ve své kariéře) a Lorraine Bracco - Mafiáni jsou klasika.

5) A Bittersweet Life

Nedělám si iluze, že na přítomnosti Bittersweet Life se shodneme, ale stejně tak bychom se asi dohadovali o Lepším zítřku, Volavce nebo třeba mém oblíbeném The Yellow Sea. Jedno je jisté. Asijská kinematografie se žánru gangsterského filmu věnuje jako málokterá jiná.  Po Hong Kongu převzali v posledních 10 letech štafetu Korejci a vybrat jeden film z té záplavy nářezů je oříšek, protože všechny mají společné úchvatné balení, silnou atmosféru, akční scény a osudové okamžiky, díky kterým nikdy nemáte jistotu, jestli to šílenství někdo z hlavních postav vůbec přežije. Bittersweet life má pak velkou zásluhu na tom, že se tahle korejská gangsterská filmová vlna nastartovala, v podstatě si sem ale můžete dosadit kterýkoli z korejských gangsterských trháků (případně i hongkongských).


6) Tenkrát v Americe

Sergio Leone se všeobecně proslavil v našich končinách hlavně skvělým westernem Tenkrát na západě, ale filmoví fajnšmekři vědí, že na svém kontě má ještě větší epos, zasazený tentokrát mezi gangstery. To, co odlišuje Tenkrát v Americe od jiných Leoneho filmů je navzdory vší drsnosti hlavně větší lidskost a křehkost. Tohle není jen film o mafiánech plný dlouhých záběrů a vyhrocených scén, je to film o přátelství, které neustálo zkoušku času a okolností. Hrdinové jsou tu mnohem plastičtější a tím, že s nimi procházíme od dětství až do dospělosti, máme k nim mnohem bližší vztah než k bezejmenným pistolníkům se záhadnou minulostí. Leone si tu navíc dovolil mnohem rafinovanější vyprávění, kdy skáče v různých časových rovinách ještě víc, než jsme  u něj zvyklí. Tenkrát v Americe sice není všeobecně tak populární jako Leoneho kovbojky, ale jde o esenci všeho, co na něm bylo výjimečné - a o jednu z nejlepších gangsterek všech dob.

7) Millerova křižovatka

Majstrštyk bratrů Coenových. Příběh o tom, že nic není jak se zdá, v tomto případě není to nejdůležitější. Tady jde hlavně o filmovou řeč, o  dokonalé skloubení perfektních dialogů a neuvěřitelného, až v dobrém slova smyslu teatrálního vizuálu (podobně v té době točil třeba i Kenneth Brannagh). Přidejte si k tomu skvělé herecké výkony v čele s nezapomenutelným Johnem Turturrem prosícím o milost a máte film, na který se nezapomíná.


8) Gauneři

Ještě jednou Tarantino. Bez Gaunerů by nebylo Pulp Fiction a přestože oba filmy nesou jasný Tarantinův rukopis, tady se odehrává mnohem vyhrocenější drama v uzavřeném prostoru. Dokonalý mix napětí, cynismu, násilí a překvapivě i přátelství. Vlastně je to mnohem emotivnější film než ostatní Quentinovy filmy s výjimkou Pravdivé romance (kterou ale nenatočil). Zajímavé také je, že Tarantino je tu mnohem víc autorsky sám za sebe a neohlíží se nostalgicky za svými vzory, jako k tomu sklouzl později. A jako třešinka na tomhle nervním dortu Michael Madsen a jeho tanec pro břitvu a ucho Stuck in the Middle With You.

9) Dlouhý velký pátek

Tvrdá britská škola, tvrdé britské podsvětí. Dlouhý velký pátek byl skvělou příležitostí pro Boba Hoskinse, který tu předvádí úplně jiný typ gangstera, než na jaký jsme zvyklý z amerických filmů. Nejblíž má díky své primitivnosti  a buldočí povaze asi k hrdinům Mafiánů, jen je to celé ještě zemitější a evropštější. Příběh londýnského gangstera, který místo vrcholu své kariéry bojuje ze dne na den s konkurencí o svoji záchranu a postupně přichází o všechno, šlape od první minuty a Hoskins je v něm jednoduše famózní.

10) Veřejný nepřítel č. 1

Francouzská gangsterská filmová škola byla silná především v 60. a 70. letech a měla velký vliv na americkou kinematografii. Nakonec ale místo klasik jako Sicilský klan volím moderní klasiku. Dvojdílný Veřejný nepřítel č.1 je totiž něco tak evropsky kulervoucího, že si to přítomnost v tomto žebříčku prostě zaslouží. Role nejslavnějšího francouzského gangstera působí,  jako by se pro ni Vincent Cassel se svým sviňáckým obličejem a temným charisma přímo narodil. A i když nejde o dokonalý film (což by se o některých jiných filmech z tohoto žebříčku dalo říct), energie, preciznost ve výpravě a herecký výkon v hlavní roli dělají z Veřejného nepřítele č.1 film, který ještě dlouho bude pro jeho evropské následníky metou, kterou bude jen těžké překonat.