Recenze: Svatojánský věneček - nečekané selhání vánoční pohádky

Tentokrát se Jiří Strach pod dobrou pohádku nepodepsal.

Jak už prozrazuje samotný nadpis této recenze, nejnovější přídavek do pohádkového pytle režiséra Jiřího Stracha tentokrát příliš chválit nebudu. V následujících odstavcích se pokusím vysvětlit proč.

Nuda, nuda a zase jenom nuda

Někdy bývá opravdu těžké poznat, co je na filmu špatně. A to představuje téměř neřešitelný úkol pro recenzenta, který by měl zásadní nešvary snímku jasně a zřetelně pojmenovat. Ale tohle není ten případ. Největším problémem Svatojánského věnečku je totiž samotný scénář Marka Epsteina. Ten se totiž (jak je jeho zvykem) snaží vytvořit originální příběh plný humoru a většinou mu to i vychází – stačí si například vzpomenout na nedávno reprízovaného Šťastného smolaře. Jenomže letos mu to příliš nevyšlo. Samotný úvod filmu je velice pomalý, dokonce se nebojím prohlásit, že se vleče jako trestanec na popravu. A bohužel nuda prvních minut se přenáší do téměř celé stopáže.

Bylo to snad vůbec poprvé, kdy jsem u nějakého Strachova filmu neustále kontroloval hodiny, abych viděl, kolik už uběhlo času. A když jsem viděl, že i po patnácti minutách je příběh tak neskutečně nudný a tupý a téměř stojí na místě, začal jsem tušit průšvih.

Ne, že by se Marek Epstein nesnažil do dialogů naroubovat nejrůznější fóry. Ty samozřejmě nechybí ani v jeho nejnovějším díle. Ale tentokrát příliš nefungují. Na celém úvodu tak nejvtipnějším gagem zůstává uvolněné okno v Trojanově ruce, a to zdaleka nestačí. Zbytek vtípků až na čestné výjimky nemá potřebnou údernost a stejné je to vlastně s celou pohádkou.

Teprve až po třiceti minutách stopáže přichází jediná zajímavější scéna, a to scéna s vodopádem. Bohužel po jejím konci se film opět vrátí k pomalému tempu a nezáživným dialogům.

Nemastní neslaní herci

Nevím přesně, co se stalo, ale tentokrát ve filmu Jiřího Stracha nefungují ani jinak špičkoví herci. Nejpravděpodobnějším viníkem je opět nudný scénář. A to přitom Svatojánský věneček oplývá zajímavými nápady. Z krále Bolka Polívky je vědátor. Bohužel tato linka je nedotažená a značně nevyužitá. Úvodní scéna s vynálezy měla být vtipnější, nebyla.

Princezna v podání Elišky Jansové si libuje v matematice. Další dobrý nápad a zase totálně pohřbený. Veškeré scény, ve kterých princezna počítá, nudí, chybí jim potřebný vtip. Takhle si akorát tak zaslouží obdiv samotná mladá herečka za to, že si zdlouhavé vzorce a deriváty dokázala zapamatovat. Bohužel dospělý divák ztrácí po pár vteřinách pozornost a to si neumím představit, jak záživné tyto scény byly pro děti.

Čtyři nápadníci, kterým tváře i hlasy propůjčili Marek Taclík, Jaroslav Plesl, Pavel Liška a Martin Myšička, měli rovněž být příslibem zábavy. Jenomže i těm nohy podkopává scénář. Marek Taclík dokázal těžit jen ze svých ustrašených výkřiků. Jaroslav Plesl sice podal obdivuhodně schizofrenní výkon v roli vojevůdce/muzikanta, ale právě jeho postava je typickým příkladem nevyužitého potenciálu. Jediný opravdu vtipný moment přišel ve scéně s výbuchem. Vše ostatní se minulo účinkem. Martin Myšička byl zase nejvtipnější jen v okamžiku, kdy spal a vtip na jeho účet pronesl Bolek Polívka.

Zloduch Pavla Lišky byl záměrně groteskní, přesto mu právě ta grotesknost ubližovala. Opět jsem musel zavzpomínat na zloduchy z Anděla Páně nebo ze Šťastného smolaře, kteří představovali to správné zlo, které umí hlavním hrdinům znepříjemnit život.

Bohužel svým výkonem zklamal i jindy spolehlivý Jiří Mádl. A opět to bylo způsobeno scénářem. Jeho postava totiž neměla příliš prostoru diváka přetáhnout na svou stranu. To se stávalo jen ve vzácných chvílích, kdy Mádlův kuchař/plavec pronesl nějaký ten fór. Jen je škoda, že Mádlův přirozený komediální talent nebyl více využitý.

Verdikt

Svatojánský věneček je tak po všech stránkách nečekaným zklamáním. Jiří Strach sice opět za přispění Martina Šece nabízí velice dobrou kameru s dobře vybranými lokacemi, ale to je asi tak vše. Dokonce i ta hudba mi až příliš připomínala Anděla Páně a k této pohádce mi příliš neseděla.

Po příběhové stránce je Svatojánský věneček navzdory své devadesátiminutové stopáži jalový a ubližuje mu zejména značně nevyužitý potenciál postav. Vtípky až na pár výjimek nefungují. Jediným spolehlivým prvkem byl výtečný Ivan Trojan, který dokázal pobavit i s tím málem, co měl k dispozici.

Osobně doufám, že Svatojánský věneček je jen pouhým náhodným zaškobrtnutím na pohádkové cestičce velice talentovaného filmaře, jakým Jiří Strach bezesporu je. Jeho pohádky mám rád a s potěšením si je pouštím znovu a znovu. Svatojánský věneček ale takovou pohádkou není a její scénář měl být několikrát vrácen autorovi s tím, aby ho dopiloval. Pak mohlo jít o pěknou a vtipnou pohádku. Tak teď už jen zbývá věřit, že se to nestane i příště, protože další pohádkou z dílny Marka Epsteina a Jiřího Stracha bude pokračování Anděla Páně.

Hodnocení: 4/10

Autor: Jan Liška