TOP 10: Nejlepší filmy roku 2015

Rok 2015 přinesl spoustu filmových překvapení, zklamání a taky hodně filmových návratů. Které filmy patřily k tomu nejlepšímu a pokud jste je neviděli, měli byste to zkusit napravit?

Ještě než se pustím do desítky těch nejlepších, je třeba si říct, že jsem se primárně řídil datem české premiéry. Proto tu najdete i filmy, které jinak spadají spíš do roku 2014 a nenajdete tu filmy jako třeba Osm hrozných, které budou mít v Česku premiéru až v roce 2016.

Vybrat desítku těch nejlepších samozřejmě nebylo snadné. Není to snadné nikdy, letos to bylo ale o to těžší, že bylo hodně dobrých filmů, ale málo těch, které by mě zcela nadchly. Často jsme se vraceli do minulosti a derivovali spolu s tvůrci něco, co jsme už viděli. Opravdu originálního, co by mi vyrazilo dech nebo mě překvapilo jakýmkoli způsobem, bylo málo. Ale i za to málo dík.

10. Teorie všeho

Teorie všeho asi s reálným příběhem Stephena Hawkinga zas tolik společného  nemá, ale pokud jsme schopní to prominout Aaronovi Sorkinovi u Steva Jobse, pak nevidím jediný důvod, proč vyčítat uměleckou licenci tvůrcům tohoto filmu. Málokterý snímek ve mě probudil tak silné emoce a Eddie Redmayne je v hlavní roli skvělý. Teoreticky tenhle film patří do roku 2014, ale v českých kinech měl premiéru až letos.

9. Domácí péče

Malý, skromný, civilní a upřímný český film, který nabízí vynikající herecké výkony a působivý příběh jedné ženy a jednoho vztahu. Škoda, že se Domácí péče v závěru bojí nějaké silnější, ,,američtější" katarze a končí stejně skromně, jako začala, protože si myslím, že by to ustála, ale i tak palec nahoru. Kromě neokázale pojatého boje s rakovinou tu nechybí ani spousty drobných vtipných situací ze života, které pomáhají věrně zachytit atmosféru jižní Moravy. České filmy mě moc neberou, tohle je jeden z mála, který má hlavu a patu a ví přesně dokud kam jde.

8. Ex Machina

Alex Garland už má za sebou několik skvělých scénářů, které mu režíroval Danny Boyle, ale tenhle si už nechal pro svůj režijní debut a udělal dobře. Garlandovy dialogy jsou vynikající, mají napětí, vtip, švih i hloubku a závěr navíc přináší relativně překvapivou pointu. To všechno v precizní čisté režii, s jasnou vizí, vizuálním pojetím a skvělými hereckými výkony Domhnalla Gleesona, Alicie Vikander a Oscara Isaaca, ze kterého jste nervózní sotva se objeví na plátně. 

7. Most špiónů 

V tom filmu není jediná věc špatně. Není tu jediný jalový záběr, jediná zbytečná scéna, jediný rušivý tón v hudbě nebo špatný herecký výkon. Spielberg je tu v absolutní formě (a s ním i jeho tým), má tu svůj nezaměnitelný rukopis a dokazuje každým druhým záběrem, že i dnes se dá obrazem vyprávět svižně, ale bez zbytečných střihů - stačí si scénu prostě jen promyslet předtím, než vykřiknete ,,action". Tom Hanks je tu samozřejmě bezchybný v další ze svých ,,obyčejných" rolí a tak jedinou slabinou je samotný námět filmu - nemůžu si pomoct, ale přestože jsem 15 let vyrůstal v ,,úžasné" socialistické zemi, výlety do této minulosti mě osobně už moc nezajímají. Tím spíš ale klobouk dolů před Spielbergem, který mě i přesto dokázal vtáhnout a emočně se mnou v závěru pohnout. Jeden z mála filmů v tomto žebříčku, který není jen dokonalým řemeslem, ale nabízí i hlubší přesah.

6. Kingsman: Tajná služba

Nejoriginálnější a nejzábavnější akční film letošního roku a to s velkým odstupem oproti konkurenci. Matthew Vaughn je Bůh a má nejspíš koule jako španělský býk z toho nejlepšího chovu. Navíc mu to vyšlo i komerčně, takže nezbývá než se těšit na pokračování nebo cokoli jiného, co natočí. Recenze

5. Whiplash

Strhující komorní drama odehrávající se mezi dvěma silnými osobnostmi. Skvělá režie a kamera, soundtrack a samozřejmě herecké výkony Milese Tellera a J. K. Simonse. Navíc hláška roku: ,,Not quite my tempo." Konec šel pro mě podobně jako v případě Domácí péče trochu do ztracena, ale i tak skvělé. Jeden z nejintenzivnějších filmů roku, chvílemi jsem měl pocit, že J. K. řve na mě zatímco mi krvácí klouby.

4. Marťan

Nejen Steven Spielberg, ale i Ridley Scott se vrátil v dokonalé formě. Jeho Marťan patří k nejzábavnějším a nejpůsobivějším filmům roku a troufám si tvrdit, že je to už teď instantní klasika. Recenze zde

3. Star Wars: Síla se probouzí

Stejně jako celé řadě dalších filmů v letošním žebříčku jsem ani Star Wars nenapálil absolutních deset z deseti a pod mojí recenzí to nejspíš bublá a vře ještě teď. Skvělé řemeslo, ale málo něčeho navíc. To ovšem nic nemění na tom, že Abrams natočil svižný a neuvěřitelně zábavný film, který jsem zatím viděl dvakrát a ještě ho určitě mnohokrát dám.  J.J. oživil legendu, vytvořil nové hrdiny a konečně Hollywoodu ukázal, jak to vypadá, když natáčení před green screenem omezíte na rozumnou míru. Díky!

2. Straight Outta Compton

Fuck Da Police! Neuvěřitelná pecka a jeden z mála filmů, který ve mně rezonuje i s odstupem několika měsíců. Pořád ho mám pod kůží se vší jeho špínou, energií, agresivitou, humorem, dravostí a odhodláním. Film, který musí bavit i lidi, kteří jinak rap nemusí, film, který je nejen příběhem jedné hudební skupiny, ale také příběhem současné pop music. A přitom všem emotivní, zábavný a lidský. Recenze tady

1. Mad Max: Zběsilá jízda

Spielberg, Scott a jako třetí veterán do party, která letos ukázala cucákům, jak se má točit... George Miller. Mad Max: Zběsilá jízda je takové akční šleha do palice, že se z toho konkurence bude sbírat ještě dlouho a na dlouhé roky dopředu bude tenhle film nepřekonatelným milníkem žánru, legendou a kultem. Skvělé akční scény, děsivá vize postapokalyptické společnosti a Furiosa jako jedna z nejlepších ženských filmových hrdinek (navíc původních) za posledních minimálně 20 let. Na druhou stranu - je to pro mě trochu překvapení, že mi nakonec Mad Max skončil na prvním místě, protože i když je to skvělý film, pořád je to jen recyklace Mad Max: Bojovník silnic, který je dodnes v mých očích jedním z nejlepších akčních filmů všech dob. Po realizační stránce ho samozřejmě Zběsilá jízda překonává, scenáristicky ale zůstává za ním. Tak jako Abramsova Síla se probouzí nebo třeba Jurský svět funguje skvěle jako zábava a přináší hromadu dílčích vylepšení a úžasných nápadů, ve svém jádru je to ale pořád jen opakování vize, která tu byla před dvaceti a více lety.

Z výše napsaného je zjevné, že z letošního filmového roku jsem rozpačitý. Na jednu stranu jsem se skvěle bavil a dostal jsem pokračování sérií, které patří vůbec k mým nejoblíbenějším a díky kterým filmy miluji, na druhou stranu mi v tom mixu ale strašlivě chybí vizionáři. Autoři, kteří by redefinovali žánry a přišli s něčím novým, osobitým tak jako před dvaceti lety Tarantino nebo Wachovští. Díky bohu alespoň za Matthewa Vaughna, který prapor originality pevně třímá v rukou a dokazuje, že i v rámci studiového systému, který režiséry čím dál víc svazuje a nutí hrát všechny na jistotu, se dá natočit něco, z čeho vám mozek exploduje v barvách duhy. Takže... film stále žije a žít bude i v roce 2016!

Nevešli se do žebříčku, ale bylo to o chlup:

Sicario 

Steve Jobs
V hlavě
Everest
Bone Tomahawk