Recenze: Případy 1. oddělení - Slepý svědek. Jak se podařil start druhé série?

První série seriálu Případy 1. oddělení si okamžitě získala televizní diváky a tak není divu, že ČT přichází s pokračováním. Jaký byl první díl?

Případy 1. oddělení byly před dvěma lety na ČT takovým malým zjevením. I do té doby sice vznikaly v Česku solidní detektivky, Případům se ale podařilo téměř nemožné - udržet krok s dobou a současně navázat na kořeny české detektivní televizní školy jak ji formovali Hříšní lidé města pražského, Panoptikum města pražského, Malý pitaval z velkého města a Četnické humoresky. A tak tu máme skupinu detektivů, kteří se zdaleka nechovají jako by byli v CSI - a nejsou tak natočeny ani jejich případy. Jejich charakterová a typová rozmanitost v kombinaci s hvězdným obsazením je nejsilnější stránkou Případů 1. oddělení a to se nemění ani v prvním dílu druhé série, který měl název Slepý svědek.

Samotný případ dvojnásobné vraždy přitom až tak zajímavý nebyl a měl vcelku jednoznačný průběh. Možná až moc. Pokus o vytvoření slepé stopy tu sice byl, ale víc než ke zmatení diváka sloužil k nabrání potřebné stopáže a ilustrace konfliktu mezi šéfem oddělení Korejsem (Miroslav Hanuš) a Kozákem (Ondřej Vetchý). Ten tu nabírá oproti první řadě výrazné obrátky a místy působí až nuceně, takže trochu ubrat by neškodilo. Korejs z něj vychází jako jasně negativní postava, teď jen doufejme, že tvůrci nesklouznou do stereotypu a přijdou chvíle, kdy bude mít Korejs pravdu. Celkově ale konflikt těchto dvou osobností dodal dílu potřebnou dynamiku, napětí i humor a celá řada diváků tu nejspíš našla pararelu se svými zkušenostmi.

Skvěle se znovu podařilo zachytit kriminalistickou rutinu, která spočívá kromě holmesovského dedukování také v neuvěřitelné piplačce a probírání se vším možným - od popelnic přes tuny papírů v archivech. Škoda tedy jen vyústění, které postrádalo větší gradaci a potřebný nečekaný zvrat. Namísto toho se v podstatě už jen dojela povinná jízda a následovala představovačka nového kolegy, který bude mít zjevně jediný úkol - prudit. Tajně ale doufám, že i v tomto případě půjdou tvůrci do větší plastičnosti a nejednoznačnosti charakteru.

Verdikt

I přes slabší kriminální linku Případy 1. oddělení potvrdily svoji vysokou kvalitu a v podstatě jim není co vytknout. Takhle zábavný v dobrém slova smyslu typicky český seriál jsem neviděl už dlouho. Dialogy netahají za uši a zkušení vyzrálí herci je umí podat, takže postavy působí realisticky a lidsky přesně tak, jak to má český divák rád. Nechybí trocha humoru, daří se budovat i napětí a vizuálně seriál kráčí s dobou, aniž by zbytečně experimentoval. Všechno zkrátka odsýpá jak má a pokud tvůrci nezačnou až příliš upřednostňovat osobní vztahy detektivů na úkor kvalitních kriminálních zápletek (což hrozí a je to poměrně časté i u zahraničních produkcí), Případy 1. oddělení si připíšou druhou kvalitní sérii, která bude stejně jako ta první patřit do Zlatého fondu České televize.

Hodnocení: 8/10