Recenze: Kolonie – Emma Watson versus šílená sekta v příběhu inspirovaném skutečnou událostí

Film Kolonie je inspirován skutečně zajímavými událostmi, které se odehrály během 70. let v Chile. Daný námět obsahuje snad všechny ingredience potřebné k natočení silného příběhu, který by v divácích rezonoval ještě několik dní po zhlédnutí. Podařilo se?

Máme tu jímavou romantickou linii mezi mladým revolucionářem a půvabnou letuškou, zajímavé politické pozadí, vděčné prostředí uzavřené sekty, silnou hlavní hrdinku a její potenciálně velmi dojemný příběh o tom, jak moc může být člověk ochoten obětovat se pro lásku. Navíc se snímek povedlo obsadit úspěšnými a kvalitními herci, jakými bezpochyby jsou Emma Watson a Daniel Brühl. To se u evropské koprodukce, kterou Kolonie je, vždycky nepovede. Německému režisérovi Florianu Gallenbergerovi se ale pohříchu tak úplně nepovedlo tento atraktivní půdorys vytěžit.

Problémy jsou cítit už na začátku. Mladá letuška Lena přijíždí (Emma Watson) do Chile za svým milým Danielem (Daniel Brühl). Jejich romantický prolog trvá kolem deseti minut, během kterých se ale postavy nedaří úplně hladce představit. Dozvídáme se v podstatě jen to, že Daniel se podílí na kampani chilského prezidenta Allendeho. Lepší prokreslení motivací postav a jejich minulosti, díky kterému bychom si k nim vytvořili vztah, ale chybí. Když pak přijde politický převrat, během kterého je Daniel zatčen, odvezen na tajemné místo zvané Colonia Dignidad a Lena se automaticky vydá za ním, všechno to působí tak nějak uspěchaně a nevěrohodně. Rozhodnutí hlavní hrdinky vydat se bez rozmyslu na evidentně nebezpečné místo, o kterém toho nikdo moc neví, by mělo být omluveno její láskou k Danielovi. Na to, abychom to ale bez problému přijali, bychom museli o jejich vztahu vědět mnohem víc. Tvůrci se nejspíš chtěli co nejrychleji dostat do samotného prostředí kolonie, ale právě absence propracovaného úvodu film i v pozdějších částech příběhu zrazuje.

Na dvou koních současně se špatně jede

Od Danielova zatčení se Kolonie větví na dvě základní dějové linie, ve kterých sledujeme osudy obou hrdinů. Oba se dostávají do izolované náboženské komunity, kterou vede nevyzpytatelný Paul Schäfer (Michael Nyqvist). Muži a ženy zde žijí odděleně, takže Lena se snaží najít způsob, jak Daniela najít. Naopak Daniel nemá tušení, že se Lena vydala za ním a snaží se utéct na vlastní pěst. Právě tímto rozdělením ale film ztrácí tempo a moment překvapení, protože víme, že oba hrdinové se nacházejí v kolonii a musí na sebe narazit. Omezením vyprávění pouze na Lenu by diváci cítili větší nejistotu a ve chvíli, kdy by se Daniel opět objevil na plátně, by film dostal důležitý moment katarze, který zde jinak citelně chybí.

Gallenberger navíc selhává i ve vykreslení samotné kolonie. Kvůli podivným časovým skokům (v jednu chvíli sledujeme Lenin devátý den zde, abychom najednou byli jedním střihem přeneseni o celý měsíc) ve filmu absentuje vděčný motiv toho, jak se tam hrdinové snaží žít a úspěšně zapadnout. Stejně tak deprimující rutina brzkého vstávání, těžké práce a neustálých nástupů není zdaleka tak drásavá, jak být mohla. Celé vyprávění zkrátka až příliš překotně klopýtá ke shledání hlavních hrdinů, přičemž si pomáhá leckdy až směšnými náhodami.

Ty by člověk filmu snadněji odpustil ve chvíli, kdy by se v něm podařilo skutečně vygradovat napětí, a tvůrci by dokázali divákům zprostředkovat tlak, ve kterém se postavy nacházejí. Kolonie je sice relativně zručně natočená, ale ono napětí je eliminováno již zmíněným rozpadem filmu na dvě dějové linie. A všechny potenciálně vděčné střihové sekvence, ve kterých sledujeme paralelně činnosti Leny a Daniela, jsou rutinní a divák jejich průběh i vyvrcholení většinou bez problému odhadne, sotva začnou. Jediným prvkem, který filmu dodává určitou potřebnou tísnivost, je vynikající Michael Nyqvist. Jako zpočátku tajemný, později děsivý a ve finále vyloženě démonický vůdce kolonie zvládá švédský herec uhrát všechny nuance své postavy. Skutečně mu na očích vidíte fanatismus a jde z něj strach. Zbytek hereckého obsazení bohužel hraje relativně generické postavy, na kterých se nikdo z nich nemůže předvést, což platí i pro ústřední dvojici.

Verdikt

Skutečné události, podle kterých je Kolonie natočena, by určitě mohly být předlohou pro vynikající film. Prostředí a okolnosti kolem Colonie Dignidad ale v tomto případě zůstaly do značné míry nevytěžené, což je velká škoda. Tvůrci se až příliš drželi zajetých filmových postupů, aniž by přišli s něčím zajímavým. Což by si daná látka zasloužila. Ve výsledku je tak Kolonie jen rutinním, nijak inovativním evropským pokusem konkurovat Hollywoodu, který zůstal přinejlepším na půli cesty.

Hodnocení: 5/10