Recenze: Ulice Cloverfield 10 – komorní hororové překvapení roku?

Režisér a producent J. J. Abrams je mistrem v precizním utajování svých připravovaných projektů. Jen málokterý tvůrce si v dnešní době dokáže hrát s diváckým očekáváním tak jako on. Přesně tak se širokému publiku představil ve svých dnes už kultovních seriálech Alias (2001) a Ztraceni (2004), později se mu dařilo překvapovat publikum chytrou propagací filmů jako Monstrum (2008) nebo Super 8 (2011). Nyní z jeho produkční stáje vyšel film Ulice Cloverfield 10. A stejně jako v předchozích případech připravil snímek, který jde proti běžným očekáváním.

Tajemná reklamní kampaň filmu nechala veřejnost do poslední chvíle na pochybách, jestli půjde skutečně o pokračování Monstra (v originálním názvu Cloverfield), nebo opět o naprosto originální projekt. První teaser se objevil teprve v lednu, tedy tři měsíce před plánovanou premiérou. A přesně v Abramsově stylu mátl kombinací hned několika různých žánrů. Půjde o komorní podívanou, ve které budeme po většinu stopáže sledovat tři postavy žijící izolované od okolního světa? Bude film horor, ve kterém se hlavní hrdinka (Mary Elizabeth Winstead) bude pokoušet uniknout svému démonickému vězniteli (John Goodman)? Nebo teaser kompletně mate tělem, prostředí krytu postavy relativně brzy opustíme a půjde o regulérní sci-fi sequel Monstra, jak naznačuje konec upoutávky?

Pro každého diváka bude každopádně nejlepší zůstat právě jen u zmiňované první ukázky a jít do kina pouze s tím málem informací, které si z ní odnese. Na filmu je totiž skvělý právě fakt, že materiál teaseru je z velké části vyčerpán už po úvodní čtvrthodině filmu. A po zbytek jeho stopáže nemáme tušení, co se stane v nejbližších minutách. V době, kdy mají trailery ve zvyku ukázat publiku polovinu filmu, jde o velmi příjemné osvěžení a důkaz, že potenciálně úspěšné filmy se dají propagovat i jiným, originálnějším způsobem. Debutující Dan Trachtenberg, kterému Abrams svěřil režii filmu, si dává záležet na pečlivé výstavbě snímku. Nikam nespěchá a informace jak o svých hrdinech, tak o situaci, do které se dostali, nám dávkuje pozvolna, s důrazem na atmosféru.

Na rozdíl od Monstra, které bylo natočeno ve stylu populárních found-footage filmů ála Záhada Blair Witch (1999), je Ulice Cloverfield 10 točena konvenčním způsobem a po krátkém úvodu, který během pár záběrů představí hlavní hrdinku, rozjíždí komorní příběh tří lidí uzavřených v podzemním krytu. Divák ví jen tolik, co se Michelle (Winstead) dozvídá od svého zachránce/věznitele Howarda (Goodman), který kryt postavil. Hrozba, která číhá venku, je pro nás nejasná, stejně jako povaha a motivace Howarda samotného.

Ženské hrdinky vpřed!

Michelle hezky zapadá do současného trendu silných ženských hrdinek. Je kreativní a samostatná, nebojí se vzít situaci do svých rukou. Na plátně ji vidíme téměř po celou stopáž, takže film hodně nese na svých bedrech Mary Elizabeth Winstead. Nevyzpytatelný John Goodman, obsazený proti svému typu „hodného tatínka“, si ovšem nejvypjatější scény filmu krade pro sebe (podobně jako kdysi v Barton Fink) a šťavnatou postavu Howarda si užívá. Herci tu těží z toho, že jejich charaktery jsou výborně napsané. Nejasnost jejich minulosti, motivací a nečitelnost jejich dalšího jednání dodává filmu chvílemi skoro až hmatatelné napětí.

Divácká očekávání narušuje rozdělení filmu do několika aktů, které jsou precizně vypointované a především se od sebe žánrově odlišují. Stejně jako musí Michelle reagovat na měnící se situaci, i divák se musí přizpůsobovat různým částem filmu. Takže jsme neustále nuceni přehodnocovat informace z předchozího dění, ohlížet se zpět a vyvozovat nové závěry jak o samotných postavách, tak o dalším směřování příběhu jako celku. Každá rekvizita má v uzavřeném světě hrdinů své místo, sebemenší detail může v konečném důsledku obrátit příběh naruby. Precizní a promyšlené vyprávění ovšem logicky graduje a překvapivé pointy do filmu hladce zapadají a nepůsobí nuceně.

Právě vypravěčská zručnost tvůrců a schopnost neustále překvapovat je největší devizou Ulice Cloverfield 10. Rozpočet byl minimální (oficiálně se mluví o nějakých pěti milionech, další šly samozřejmě do propagace), takže je to spíš komorní podívaná. Ovšem zatraceně chytrá a dobře napsaná. Otázka je, nakolik přistoupíte na hru tvůrců s očekáváním, která podněcuje reklamní kampaň. Film svou strukturou, především pak závěrem, do značné míry porušuje dnešní představy o tom, jak má vypadat očekávaná filmová událost. Zároveň otevírá mnoho otázek ohledně světa, ve kterém se odehrává, čímž si otevírá cestu k možným pokračováním. Stejně hravě se pracuje se zmíněnou návazností na Monstrum, která se jistě stane předmětem nejedné divácké debaty.

Verdikt:

Ulice Cloverfield 10 je mimořádně pestrý snímek, který se nebojí překvapovat své diváky a vést svůj příběh trochu jinými cestami, než na jaké jsou zvyklí. Pocit, že skutečně NEVÍM, co se bude ve velké části příběhu dít, jsem v kině už hodně dlouho nezažil. Taky díky němu je Ulice Cloverfield 10 velmi napínavým zážitkem, kterému člověk rád odpustí nějaké logické lapsy a ne úplně hladký přechod k závěrečné části. A i když je to spíš komorní film, už kvůli špičkovému zvuku a minimalistickému, ale velmi chytře využívanému prostředí, je nejlepší si jej vychutnat na velkém plátně.

Hodnocení: 8/10