Recenze: Captain America: Občanská válka - uspěl Marvel tam, kde DC selhalo?

A je to víc Captain America 3 nebo spíš Avengers 3?

Letošní rok je filmy podle komiksů nacpaný k prasknutí. Po velkém úspěchu Deadpoola přišel rozpačitý pokus studia Warner Bros. nastartovat komiksový vesmír s filmem Batman vs. Superman, co nevidět přijde do kin další pokračování X-menů. A pozadu nezůstává ani Marvel. Film Captain America: Občanská válka byl původně koncipován jako třetí dobrodružství jejich nejpatriotističtějšího hrdiny. Výsledek z něj ale činí pouze jednu z figurek v ambicióznějším příběhu jednoho názorového střetu, který ale ve svých důsledcích ohrožuje stabilitu celého týmu Avengers.

Koncept, se kterým Občanská válka přichází, se dá snadno srovnávat se základním dějovým obloukem snímku Batman vs. Superman. Vlastně k tomu vyloženě vybízí. Děj, který vychází z jedné z nejslavnějších událostí v marvelovských komiksech, proti sobě totiž staví dvě klíčové postavy – Steva Rogerse (Chris Evans) a Tonyho Starka (Robert Downey Jr.). Zatímco Steve odmítá podepsat smlouvu o dohledu nad Avengers a chce si ponechat svobodu v jejich vedení, Tony si vyčítá události z předchozích filmů a smlouvu vítá jako záruku bezpečnější budoucnosti. Situace, která začíná dvěma různými pohledy na věc, se pod vlivem dalších událostí mění v nebezpečný konflikt, který Avengers rozdělí na dva protichůdné tábory a dříve jednotný tým hrdinů najednou stojí proti sobě.

Téma: Je Batman vs Superman propadák, nebo ne?

Uspěl Marvel tam, kde DC selhalo?

A tento rozkol dvou přátel a spojenců, kteří jsou do značné míry donuceni postavit se proti sobě, se Marvelu podařilo vystavět bravurně. Tam, kde byl Batman vs. Superman zkratkovitý a nevěrohodný, má Občanská válka dvě silné osobnosti s pádnými argumenty, jejichž rozhodnutí dávají smysl a film nevyhnutelně graduje k jejich konečnému střetu. Tady se ukazuje výhoda postupného budování marvelovského vesmíru. Charaktery za sebou mají několik filmů, ve kterých se vyvíjely, takže k nim máme bližší vztah a jejich rozhodnutí nám přijdou opodstatněná a logická.

Dramaturgické uchopení Občanské války je po všech stránkách jistější než u Batman vs. Superman. Zatímco Zack Snyder sice dokázal svému filmu dát osobitou stylizaci, ale zamotal se do snahy odstartovat nové komiksové univerzum a zároveň natočit smysluplný příběh o dvou z nejslavnějších superhrdinů, režisérská dvojice bratří Russoových po dvojce Captaina Americy opět přišla s řemeslně perfektně uchopeným filmem, který do puntíku splňuje standardy hollywoodského velkofilmu. A navíc krásně zapadá do marvelovského vesmíru.

Přístupnost na úkor osobitosti

Stejně jako v případě Avengers: Age of Ultron (2015) je tady ale cítit určitá únava materiálem. Téma Občanské války je tak silné, že přímo vybízí k razantním, pokud možno překvapivým filmařským řešením. Ke skutečně osudovým scénám, pomyslnému koření, které dělá z dobrého komiksového filmu skutečnou událost. A to tady ve finále chybí. Russoovi předkládají dobře natočené, přehledné akční scény. Diváci dostanou staré známé postavy (Hawkeye, Ant-Man, Falcon a další), výborně se daří představit nové. Jak Black Panther (Chadwick Boseman), tak především nový Spider-Man (Tom Holland) si pro sebe kradou každou scénu, ve které se objeví. A tvůrci zvládají bez problémů pracovat i s takovým množstvím postav, pro každou najdou využití. Jenže se nedaří přijít s něčím novým. Koncept jako takový stále funguje a zvládá zabavit, jenže když rok po regulérním pokračování Avengers přijdou takoví Avengers 2,5, jen bez Thora a Hulka, je toho už najednou trochu moc.

Tady oproti Marvelu nabírá body DC. Jakkoliv byl Batman vs. Superman film problematický se spoustou chyb, nelze mu upřít osobitý styl a především silné scény, které se divákovi vryjí do paměti. Což je věc, která tady chybí. Střet dvou skupin Avengerů na letišti je hravý a zábavný, ale je to jen takové neškodné blbnutí bez pořádného osudového nádechu. Ten v sobě do určité míry nese dobře vygradované finále, ale i v něm chybí bolestivá katarze, která by filmu dala výraznou tečku. Tady Marvel naráží na limity svého vesmíru a chytá sám sebe do pasti. Aby zůstal populární a přístupný, nemůže si dovolit příliš překvapovat. Zvláště ne v podobných crossoverech, které lákají nejvíce diváků.  A to je důvod, proč jejich filmy přestávají mít nálepku velkých událostí a stávají se víceméně standardní, předvídatelnou produkcí.

Stále je kam směřovat

To ale neznamená, že by nešlo o kvalitní filmy. Naopak, z marvelovské stáje snad ještě nevyšel snímek, který by se dal označit za vyloženě špatný. Samotný Captain America: Občanská válka se mi díky sympaticky pojatému konfliktu Captaina a Iron Mana a perfektně zvládnuté práci s velkým množstvím postav líbil víc než druzí Avengers, kteří byli v tomhle ohledu trestuhodně nevyvážení. A taky se těším, kam celý marvelovský vesmír nasměrují další filmy.

Občanská válka mě ale přesvědčila, že víc mě pro příště budou zajímat sólová představení hrdinů, než jejich společná dobrodružství. Jsem zvědavý, co ještě letos předvede Benedict Cumberbatch jako Doctor Strange. Těším se na novou verzi Spider-Mana, zvláště pokud bude v souladu s jeho představením tady rozpustilejší a věrnější jeho komiksovému předobrazu. Stejně tak mě zajímá třetí Thor, ve kterém bude mít severský bůh po svém boku Hulka. Ale od Avengers: Infinity War, jejichž první část dorazí do kin v roce 2018, čekám jen další trochu generickou, kvalitní, ale předvídatelnou podívanou.

Verdikt

Další kvalitní blockbuster od Marvelu, který osvěžuje postavení dvou stěžejních postav proti sobě. Z daného tématu se dal vytěžit osobitější film, ale v rámci komiksových filmů jde pořád o silný nadprůměr, který fanoušky nadchne, nezaujaté diváky pobaví a odpůrce dokáže jen těžko vyloženě znechutit.

Hodnocení: 7/10