Recenze: X-men: Apokalypsa - zkáza pro x-menovský vesmír, nebo jsme dostali kvalitní komiksový film?

Série X-men od svého prvního dílu v roce 2000 vyprodukovala dalších pět pokračování, plus dvě sólová dobrodružství své nejpopulárnější postavy, Wolverina. A osm filmů během šestnácti let, to už je hodně i pro toho největšího komiksového fanouška. Proto není divu, že nejnovější přírůstek do série, X-men: Apokalypsa, si od kritiků i diváků vysloužil slušnou dávku kritiky. Nejčastější výtky, které na adresu filmu zaznívají, se týkají právě únavy materiálu, vykrádání sebe sama a recyklování již dávno vytěžených témat. Noví X-men opravdu mají své problémy a nejde o vrchol série. Přesto je z letošní bohaté úrody komiksových filmů považuji za zatím nejzajímavější a na následujících řádcích se pokusím uvést, proč stojí za pozornost. A proč mě pořád baví víc než marvelovky, nebo filmové pokusy z dílny DC Comics.

Příliš velké ambice

Apokalypsa představuje uzavření nové X-men trilogie, která začala filmem X-men: První třída (2011) a pokračovala snímkem X-men: Budoucí minulost (2014). A nese s sebou podobné problémy, se kterými první x-menovskou trilogii uzavíral film X-men: Poslední vzdor (2006). Nutnost odvyprávět na ploše jednoho filmu co největší množství děje, svést dohromady všechny staré charaktery a vložit do děje některé nové, to je pro každého tvůrce náročný úkol. Navíc je tu nepsané pravidlo, že závěr trilogie musí být co nejvelkolepější a nejosudovější. A měl by tak svým měřítkem překonat své předchůdce. Stejně jako před deseti lety Brett Ratner, i duchovní otec série Bryan Singer se chytil do této pasti a svůj film zahltil až příliš velkým množstvím děje, které není snadné odvyprávět ani na ploše dvou a půl hodin.

Na rozdíl od Posledního vzdoru ale jeho film mnohem citlivěji pracuje s danými liniemi a lépe do vyprávění začleňuje nové postavy a jejich pozadí. Nezvolil si pro to snadnou cestu, od začátku totiž film pracuje hned se čtyřmi oddělenými linkami, které musí splést dohromady. Zároveň tak sledujeme osudy starých známých postav, do jejichž příběhů scénář vkládá originy postav, které známe z původní trilogie.

Magneto (Michael Fassbender) se snaží s novou rodinou a identitou žít normální život a zapomenout na svou temnou minulost, Mystique (Jennifer Lawrence) události předchozích filmů posunuly do role mutantní hrdinky a symbolu nového věku, což je role, o kterou nestojí. Přesto se snaží dál pomáhat ostatním mutantům, díky čemuž se potkává s mladým Nightcrawlerem (Kodi Smit-McPhee). Profesor Xavier (James McAvoy) a Hank McCoy (Nicholas Hoult) se pak dál snaží zřídit bezpečné útočiště pro mladé mutanty a řeší problémy s mladými studenty, kteří ještě nejsou schopni plně ovládat své schopnosti. Tak se nám představují dvě dobře známé postavy v mladších verzích, Scott Summers (Tye Sheridan) a Jean Grey (Sophie Turner).

A do toho všeho se nám ještě představuje hlavní záporák Apocalypse (Oscar Isaac). Tomu patří úvod filmu, který se odehrává ve starověkém Egyptě a Apocalypse je zde prezentován jako vůbec první a nejmocnější mutant, který sám sebe považuje za otce všech ostatních mutantů a Boha, kterému bylo předurčeno vládnout světu.

Spletitý příběh, který funguje

Není toho málo, co se Singer pokouší odvyprávět, přesto ale zvládá držet příběh přehledný a divák se ve spletitých separovaných liniích neztrácí. Způsob, kterým vede jednotlivé příběhy dohromady, dodává filmu dostatečnou dynamiku a interakce mezi postavami jsou patřičně zábavné a tam, kde je to potřeba, i osudové. Herecké jistoty v podobě Fassbendera a McAvoye dokážou vyždímat potřebné emoce prakticky z každé scény, ve které se objeví. Mladí herci jsou pak výborně obsazení a jejich zapracování do děje nepůsobí rušivě, naopak dobře zapadá do celkového konceptu série.

A právě v tomto bodě mnozí vidí největší kámen úrazu Apokalypsy. X-menovská série už od svých počátků tematizuje ty samé věci, základní oblouk jí vtisknul sám Bryan Singer už v prvním filmu. Mutanti představují outsidery, na jejich místo si můžete dosadit jakoukoliv menšinu, která vás napadne. Sledujeme jejich pohnuté osudy, způsob, jakým se vyrovnávají se svými schopnostmi, s tím, že je společnost odmítá akceptovat. Scott, Jean, Nightcrawler a do značné míry i dospělejší postavy se stále učí žít jako vyvrhelové v našem světě. Jasně, tohle všechno už jsme viděli. Ale Singer to opět zvládá podat způsobem, který je působivý a mně osobně vůbec nevadilo, že se ve filmu řeší ty samé problémy jako v těch předešlých. X-meni si vybudovali určitý koncept, kterého se drží. A na rozdíl od tolik populárních marvelovek, které si jsou taky podobné jako vejce vejci, dokážou svoji neoriginalitu kompenzovat alespoň tím, že řeší podstatně zajímavější věci.

Originalita ne, osobitost se tu najde

Na X-men: Apokalypsa je zřetelně vidět, jak moc se Bryan Singer během let změnil jako režisér. Zatímco první dva díly X-men byly ve své podstatě komorní dramata okořeněná několika akčními sekvencemi, Budoucí minulost už byla o poznání megalomanštější. A to jak po stránce příběhu, tak po té trikové. Nejnovější X-men schytávají hodně kritiky právě za neúměrnou digitálnost, která byla patrná už z trailerů. Ve výsledku je ale trochu přes čáru jen finále, které opět připomíná Poslední vzdor a kvalita triků v něm leckdy trochu hapruje. Co se týče zbytku filmu, ty řeči o nějakém digibordelu moc nechápu, protože velkou část děje představují komornější scény, které díky výborným hercům fungují přesně tak, jak mají. Magnetova lesní scéna úspěšně tahá z diváků emoce hlavně díky neselhávajícímu Fassbenderovi. Dialogy mezi Mystique a Hankem mají tempo a jsou jedním z několika důležitých pojítek, které přispívají k tomu, že Apokalypsa perfektně uzavírá celou novou trilogii.

Singer navíc stále zvládá být osobitější než valná většina komiksové konkurence. U Quicksilverova (Evan Peters) dalšího zpomaleného sóla sice můžeme mluvit o vykrádačce nejlepší scény z Budoucí minulosti, ale to nic nemění na tom, že pořád funguje. Dobře si Singer za mě poradil i s faktem, že záporák Apocalypse je de facto mocnější, než všichni ostatní mutanti dohromady. V závěru se jej přesto povedlo začlenit do akce rozumným způsobem a jakkoliv jde spíš o generického padoucha, který spíš rozdmýchává zajímavé konflikty, než aby byl nějak zajímavý sám o sobě, velkou slabinu v něm nevidím. Hlavně proto, že kvůli jeho působení v x-menovském světě se z rozháraných mutantů konečně stanou X-men, na které jsem už několik filmů víceméně marně čekal.

První třída vznik týmu mutantů, který známe z původní trilogie, jen naznačila. Budoucí minulost pak pracovala s úplně jiným konceptem. Ale Apokalypsa, také díky účasti starých známých postav v mladém provedení, konečně dává dohromady starý dobrý tým, na jehož postupné formování je radost pohledět. Některé postavy, zejména ty, které se přidají na stranu Apocalypse, by si sice rozhodně zasloužily propracovanější motivace a backstory (mířím hlavně směrem Olivia Munn a její Psylocke), ale to je nevyhnutelná daň za to, že charakterů je zde příliš mnoho. A to už jsme zase u těch přepálených ambicí. Ty z filmu, který mohl o několik tříd převyšovat zbytek konkurence, dělají problematičtější projekt, který evidentně mnoha lidem nesednul. Já si jej jako fanoušek X-menů užil jako důstojné završení trilogie, které zvládá výborně bavit, předkládat stará témata v obměněné formě a má daleko k pouhému vaření z vody.

Verdikt

Kopat do nových X-menů je v módě, ke které se nepřidám. I když má film své mouchy, které nejdou úplně přehlédnout, stále jde o velkorysou a ambiciózní podívanou, kterou rozhodně stojí za to vidět v kině. Má totiž postavy, které vás zajímají, scény, které si zapamatujete, a stále si drží osobitou tvář, která sérii proslavila. Tentokrát je sice trochu schovaná pod megalomanským obalem Bryana Singera, ale to emotivní srdce prvních dílů pod ním pořád bije.

Hodnocení: 8/10