Recenze: Hledá se Dory – Důstojný sequel nebo hřebíček do pixarovské rakve?

Pokud budeme brát v potaz inflaci, je Hledá se Nemo (2003) kasovně nejúspěšnější film od Pixaru. Proto je z komerčního hlediska naprosto logické, že přichází sequel, spíš je pro mě nepochopitelné, že Hledá se Dory vzniká až třináct let po premiéře prvního dílu. Přesto není pochyb o tom, že půjde o obrovský hit, který pravděpodobně překoná na celosvětových tržbách hranici miliardy dolarů a spoustu dalších peněz pak vydělá na merchandisingu, DVD a Blu-Rayi. Otázkou zůstává – zaslouží si tento film takový úspěch, nebo jen těží ze stále populární jedničky?

Odpověď každého diváka závisí na mnoha faktorech. Například jak moc má nebo nemá rád animované filmy, nakolik si pamatuje první díl, jestli přijme (záměrný) koncept jeho „recyklace“ a stavění mnoha scén a částí filmu právě na srovnání s Hledá se Nemo. Protože jakkoliv by bylo velice snadné odsoudit Dory jako bezostyšnou kopírku původního filmu, která svou strukturou rezignuje na originalitu, výsledný film je v tomto ohledu mnohem chytřejší, než by se na první pohled mohlo zdát.

Opět se někdo ztrácí a hledá

Pixar v pokračování vsadil na stejný koncept, se kterým uspěl před třinácti lety, jen trochu proházel figurky na dějové šachovnici. Už podle názvu je jasné, že tentokrát se do problémů dostane sklerotická (a neurotická) rybka Dory a na pomoc jí vyrazí její noví známí Marlin a jeho malý synek Nemo. Dory si totiž vzpomene, že kdysi kdesi měla rodiče, ale kvůli svým výpadkům krátkodobé paměti si nemůže vybavit, kde to bylo a jak se od nich vlastně odloučila. Už začátek je koncepčně velmi zajímavý, ukazuje nám maličkou Dory, která beznadějně bloudí oceánem a vlastně pořádně neví kdo je, kde je a co hledá. Celá tahle pasáž vzbuzuje na animovaný film až překvapivě nepříjemné pocity, staví Dory do úlohy nespolehlivého vypravěče a osobně jsem si přál, aby trvala o něco déle. Jde ale jen o jakousi „předtitulkovou“ sekvenci, po které následuje již viděné setkání Dory s Marlinem (první okamžik, který vyloženě staví na znalosti předchozího filmu) a po něm se již rozjíždí staronový příběh.

Ve chvíli, kdy si Dory „vzpomene“ na své rodiče, nemůže ji nic odradit od rozhodnutí je najít. Marlin a Nemo se neochotně vydávají s ní, ale po několika peripetiích a honičkách se oddělí, a zatímco Dory se dostává do kalifornského Mořského akvária (kterým nás provází hlas Marka Ebena jako, ehm, Marka Ebena), její dva oranžoví známí musejí vymýšlet, jak ji odtamtud dostat. Najednou tu tedy znovu máme dvě separátní příběhové linie, jen v promíchané sestavě. Dory stále hledá rodiče, kteří by se měli nacházet právě v rozlehlém akváriu, přičemž jí pomáhá lehce nerudná chobotnice Hank. Marlin a Nemo se snaží dostat do akvária a také přitom potkávají nejednu humornou novou postavičku.

Pixar je stále technická špička

V tom také tkví největší nedostatek filmu, kvůli kterému se Dory nevyrovná svému předchůdci. Zatímco v Hledá se Nemo byly vedlejší postavy bez výjimky životné, zábavné a dějově výborně opodstatněné (želvy, žraloci, Nemovi parťáci z akvária), tady člověku opravdu utkví v hlavě asi jen zmíněná chobotnice, která má jako jediná dostatečný prostor. Zbytek nováčků je charakterizován většinou jedním typickým rysem a výrazněji se vám do paměti nezapíše. Krátkozraká velryba, líní tuleni slunící se na kamenech, mazlivé vydry… Všichni jsou relativně vtipní a budou se z nich dobře dělat plyšáci, ale Pixar si vždycky uměl s vedlejšími postavami pohrát lépe. I tady je nicméně třeba ocenit, jak tvůrci pracují s návazností na předchozí díl, viz například, jak se Dory naučila velrybsky.

Po vypravěčsky zajímavém začátku taky trochu zamrzí návrat do zajetých kolejí podmořské road-movie a následného hledání, což zabírá celou prostřední část filmu. Na tu se ale daří výborně navázat závěrečnou dvacetiminutovkou, která nejdříve dá vzpomenout na zmíněný začátek plný beznaděje (nepamatuju si, kdy by ve mně animák dokázal vyvolat tak tísnivý a nepříjemný pocit!) a následně rozjede chytrou akční scénu plnou nápadů a vizuálních i slovních gagů. Pokud jsem o kvalitách Hledá se Dory kdykoliv během stopáže lehce zapochyboval, závěrečná pasáž je jejich důrazným potvrzením, které smývá všechny řeči o ždímání značky a nudně neoriginálním přístupu. Pixar má nápadů stále na rozdávání a nebojí se je prodávat v řádně velkorysém balení.

Zejména po technické stránce je totiž Hledá se Dory jednou velkou pastvou pro oči. Stačí se podívat na původní film a pak zajít do kina na tohle. Lepší důkaz, kam až se možnosti počítačové animace za ty roky posunuly, lze poskytnout jen stěží. Některé záběry vypadají až fotorealisticky, stylizovaný podmořský svět a prostory Mořského akvária hýří barvami a vizuálními nápady a stačí se zaměřit na mimiku a pohyby jednotlivých rybích postav, aby bylo každému jasné, kolik práce za tím vším musí stát. Třeba chobotnice Hank, která se kromě chameleonských schopností pyšní naprosto fantasticky naanimovaným pohybem… Chvílemi má člověk pocit, že sleduje skutečné zvíře. O žádném zklamání nebo zbytečném filmu bych tedy v případě Dory určitě nemluvil. Je to chytrý a především zábavný animák, který logicky těží z úspěšných ingrediencí předchozího filmu, ale zároveň se do nich nebojí přidávat nové prvky, které jej činí do značné míry dospělejší a nostalgičtější. Takže možná není tak originální a jedinečná, ale dovolím si tvrdit, že se svými kvalitami obstojí před jakýmkoliv publikem.

Verdikt

Technicky brilantní aktualizace původního konceptu Hledá se Nemo, která se překvapivě nebojí neokoukaných postupů. Některé pasáže jsou dospělejší, než bych se odvážil doufat a celkově jde o výbornou a inteligentní zábavu přesně v pixarovském stylu. Velmi důstojné pokračování.

Hodnocení: 8/10

Související: 

TOP 5 pixarovek