Recenze: Správní chlapi – Russell Crowe, Ryan Gosling a pořádně nahláškované buddy retro

Dostali jsme jeden z nejlepších filmů první poloviny roku!

Přiznám se, na Správné chlapy jsem se moc těšil. Kombinace Ryana Goslinga a Russella Crowea v hlavních rolích, osoby Shanea Blacka jak u scénáře, tak jako režiséra a velmi zábavných trailerů byla jednoduše až příliš lákavá na to, aby ji šlo ignorovat. A jak to tak často bývá, když má člověk přehnaná očekávání, často po nich následuje i velké zklamání. Což naštěstí není případ tohoto filmu, který do puntíku plní to, co nám sliboval svou marketingovou kampaní a přináší poctivé komediální retro ze 70. let, které navazuje na poctivou tradici klasických buddy-movie a navíc si ze svých vzorů (které má mnohdy na svědomí sám Shane Black) neštítí utahovat a parodovat jejich nejznámější klišé.

Příběh klasicky nakopává jeden obzvlášť zamotaný případ, který náhodou svede dohromady dva naprosto rozdílné charaktery. Jackson Healey (Russell Crowe) je takový nájemný bouchač, který kromě poskytování kurzů sebeobrany řeší menší problémy, do kterých se nejčastěji dostávají mladé dívky. Tak narazí na Hollanda Marche (Ryan Gosling), soukromého detektiva s až nezdravou zálibou v alkoholu, který zrovna po jedné takové dívce pátrá. Po několika povinných počátečních peripetiích se tihle dva hodně neortodoxní „strážci zákona“ spojí, aby danou slečnu společnými silami vypátrali. Postupně přicházejí na to, že kolem nich se začínají podezřele kupit mrtvoly a jim samotným najednou skutečně jde o život.

TOP 5 tipů na buddy-movie

Archetypy mohou být i originální

Takto podaná základní zápletka působí přeci jen poněkud omšele, ale Správní chlapi bodují především ve způsobu, jakým pracují s diváckým očekáváním. Nejvíc to samozřejmě zafunguje na ty, kteří znají více buddy-movies, ocení odkazy (na kterých film ale rozhodně nestojí!) a hlavně to, jak si Black hraje se zajetými pravidly, ohýbá je a tím posiluje komediální i nostalgický účinek svého filmu. Tak především, obě hlavní postavy jsou v podstatě idioti. Dělají naprosto špatná rozhodnutí, jejichž následkům pak musí čelit, spíš než poctivou detektivní prací získají většinu informací náhodou, Gosling je devadesát procent filmu pod parou a Crowe je spíš takový trumbera, který se raději ohání pěstmi, než aby po něčem pátral. Ale světe div se, ono nejenže to funguje, ale ty jejich hloupoučké postavy si nakonec stejně oblíbíte. Protože jejich naivita dokonale pasuje do retro feelingu 70. let… a navíc jsou strašlivě vtipní!

Blackův scénář předložil oběma hercům šťavnaté postavy, na kterých se mohli vyřádit. A především Ryan Gosling si to vzal k srdci a v Hollandu Marchovi předvádí jeden ze svých vůbec nejlepších hereckých výkonů. Film není zdaleka tak akční, jako některé jeho předobrazy, ale co si nevystřílí na kulkách, to bohatě vynahradí kulometnými slovními výměnami, které se člověku snadno vryjí do paměti. Dvojnásob pak potěší, že to není jen několik do nekonečna variovaných dialogových archetypů. Samozřejmě tady máme nějaké povinné running-joky („Fuckin‘ Chet!“), ale zároveň má film v zásobě obrovské množství originálních gagů, ať už verbálních nebo vizuálních.

Léto 2016: 10 nejzajímavějších filmových premiér

Black vyspěl v osobitého filmaře

Tím se opět dostávám k osobě asi nejdůležitější, tedy k režisérovi a scénáristovi. Osobnost Shanea Blacka z filmu doslova sálá. Vytříbený scénář jsme u něj čekali asi všichni a jakkoliv by mě to vzhledem k jeho předchozím režijním počinům (výborný debut Kiss Kiss Bang Bang, jedna z nejlepších marvelovek Iron Man 3) už nemělo překvapovat, režijně za svým psaveckým já ani v nejmenším nezaostává. Hned úvodní scéna naznačuje, jakým způsobem bude Black pracovat s obrazem. Nechává divákovi volný prostor k rozhodnutí, co bude v dané chvíli sledovat, přitom pracuje s akcí hned v několika plánech a často k tomu ještě prolíná více souběžných dějů. A to všechno zvládá koordinovat takovým způsobem, že divák neztrácí přehled. Přes množství detailů není problém stíhat děj a neztratit se v něm.

U mnoha scén se navíc Black nebojí netradičních a leckdy až krutých řešení, která mají daleko ke korektnosti, na kterou jsme poslední dobou od Hollywoodu navyklí. Zemře tady velké množství lidí, často jde pouze o nevinné přihlížející. Humor je drsný, mnohdy skoro perverzní. Upřímně, kdy naposledy vám nějaký film dovolil smát se tomu, že někdo někomu láme ruku?



Jeden den po zhlédnutí ve mně v případě Správných chlapů stále přetrvává velké nadšení, které moc nepřipouští nějakou kritiku. Je pravda, že scénář možná až moc spoléhá na naši toleranci a těmi (záměrně) do očí bijícími náhodami si pomáhá až příliš často. Tempo v prostřední části filmu trochu vázne, ale volnější pasáže zase pomáhají k ještě lepšímu prokreslení ústředních postav. Co chybí asi nejvíc, je nějaký lépe identifikovatelný zloduch, všechny záporné postavy jsou spíše jen lehce načrtnuté figurky, které nemají moc prostoru. Právě v tom Správní chlapi trochu pokulhávají za svými klasickými vzory. Spoustu bodů oproti nim ale nabírají svou sebeuvědomělostí, způsobem, jakým si hrají se svým žánrem a lehkonohou, hravou režií, která baví prakticky po celou stopáž. Už dlouho jsem se v kině tak dobře nepobavil a až se bude na konci roku bilancovat, myslím si, že ožrala Gosling a trumbera Crowe si místo mezi tím nejlepším z roku 2016 určitě najdou.

Verdikt

Správně namíchaný koktejl odlehčené zábavy, nekorektní akce a špičkového scénáře, který uprostřed možná trochu drhne, ale celkově je natolik sympatický, že si toho vlastně ani nevšimnete. Výtečná zábava jak pro milovníky žánru, tak pro občasné návštěvníky kina, kteří se chtějí na dvě hodinky příjemně zabavit.

Hodnocení: 9/10

Správní chlapi: Trailer 1, Trailer 2, Finální trailer