Recenze: Warcraft: První střet – Jak se povedla dlouho očekávaná adaptace slavných videoher?

Warcraft je jedním z největších videoherních fenoménů všech dob. A má velmi oddanou a zapálenou základnu fanoušků. To je určitě jeden z důvodů, proč byla jeho filmová verze tak dlouho odkládaná, přepisovaná a spoustu let vyhlížená jak s velkým očekáváním, tak i s obavami. Nevděčného úkolu uspokojit věrné fanoušky a zároveň představit celý ten rozsáhlý fikční svět lidem, kteří žádnou z her nikdy nehráli, se nakonec chopil talentovaný režisér Duncan Jones. Ten si tedy po dvou poměrně komorních sci-fi, jakým byl jeho debut Moon (2009) i následující Zdrojový kód (2011), poprvé vyzkoušel nákladnější podívanou.


A nutno říci, že se náročné výzvy zhostil se ctí. Film Warcraft: První střet sice má své problémy, ale zároveň představuje překvapivě funkční origin do světa, který je nesmírně široký a muselo být těžké jej na ploše jednoho celovečerního filmu úspěšně prodat. A to se mu daří. Tvůrci své diváky nijak nešetří a začínají pěkně zostra, prvních dvacet minut jsem měl docela problém zorientovat se ve všech těch podivných postavách s ještě podivnějšími jmény, v městech a světech, ve kterých se příběh odehrává, ale film tím zároveň nabírá už od začátku výborné tempo, které v podstatě ani na okamžik neztratí.

Orkové zastiňují lidské postavy

Dá se říci, že film je rovnoměrně rozdělen do dvou linií. Jedna z nich patří lidem, především pak hlavnímu hrdinovi Lotharovi (Travis Fimmel), druhá pak sleduje CGI orky, kteří do hráčům dobře známého světa Azerothu vtrhnou a začnou jej plenit. Právě orkům a jejich umírajícímu světu, ze kterého přicházejí hledat nový domov, je věnován úvod filmu. A jakkoliv se po trailerech ozývaly hlasy, že triky vypadají hrozně a celý Warcraft budou jen hnusné digitální omalovánky, zmiňovaný začátek vypadá skvěle. Především digitální orkové jsou výtečně vyrenderovaní a snesou srovnání s primáty z prequelů Planety opic. Stejně jako oni, i orkové dokážou v divákovi vyvolat emoce a jejich „herectví“ (hlavní postavu mezi nimi ztvárnil Toby Kebbell, který má zkušenosti i se zmiňovaným Úsvitem Planety opic) bez problémů snese srovnání s jakoukoliv lidskou postavou. Ba co víc, zatímco konflikty a pochybnosti orků mě bavily prakticky neustále, na straně lidí toho zase tak moc zajímavého není.

Warcraft: Trailer s českým dabingem

Fimmelův vojevůdce mě ještě bavil, protože představitel Ragnara ze seriálu Vikingové je zkrátka zábavný a přirozený herec, který zvládá s lehkostí podat všechny polohy své postavy. Ostatní jsou ale pouze prostě načrtnuté šablony, které jsme již viděli tisíckrát. Tajemný Strážce, nezkušený mág, vznešený král… Stačí zmínit tyhle archetypy a vsadím se, že každý už si udělal hrubou představu o tom, jak bude asi děj filmu probíhat a co od těchto postav může očekávat. A opravdu, ničeho zvlášť originálního se v této linii filmu nedočkáme, některé zvraty jsou naopak až nepříjemně předvídatelné a mrzelo mě, že se tvůrci nedovážili trochu odvážnějších řešení. Což je přesný opak toho, co dostáváme v linii orků. Tady se do toho tvůrci nebojí pořádně šlápnout a v kontrastu k těm nejlepším momentům o to víc zamrzí, že takhle silný není celý film.

Nevyrovnaná zábava

Tahle dvojakost je ostatně charakteristická vlastně pro celý film. Jak jsem chválil trikové ztvárnění orků, tak v jiných případech (některá kouzla, otřesní trpaslíci) si nejspíš trikaři vzali dovolenou. Velkému množství diváků pravděpodobně nesedne stylizace, která se snaží být co nejvěrnější té herní. Co bezpochyby potěší fanoušky, může totiž na ostatní působit nepřirozeně, uměle. Sám jsem si na velká, „plastová“ brnění, meče jako z hračkářství a malebná města musel chvíli zvykat, protože tohle skutečně není žádná temná a drsná fantasy, ale nablýskaná atrakce, na kterou může přijít celá rodina. Podle toho je filmový Warcraft i napsaný, proto obsahuje postavu mladého Khadgara (Ben Schnetzer), proto jsou mnohé dialogy plytší, než by bylo dobré, proto tu máme náznak romantické linie mezi Lotharem a míšenkou Garonou (Paula Patton).

Tohle všechno ale nemůže smazat fakt, že První střet stále má jiskru, oplývá jakousi kouzelnou patinou velkého fantasy dobrodružství, která je cítit prakticky z každého záběru. Monumentální přelety nad (digitálními) horami, osudové proslovy, velkolepé bitvy i menší osobní souboje, to všechno tady funguje lépe, než jsem se odvážil doufat. Je škoda, že film občas v honbě za co nejrychlejším tempem a akcí trochu přestává vyprávět. Ale jako člověk, který Warcraft moc nezná a hrál ho jen párkrát, jsem měl na konci pocit, že celý ten rozmáchlý svět mi byl představen dobře. A že bych se do něj klidně ještě vrátil. Což je ve výsledku stejně nejdůležitější.

Verdikt

Filmový Warcraft má k dokonalosti daleko, ale svou upřímnou (skoro až naivní) snahou přinést divákům velkou fantasy podívanou a představit jim zajímavý svět mi nemůže být nesympatický. Pokud příští díl přijde s vyrovnanějším příběhem a ještě přidá na rozmáchlosti, máme zaděláno na regulérní pecku. Už tohle ale byla příjemná podívaná, což je víc, než jsem po prvních reakcích čekal.

Hodnocení: 7/10

Warcraft: Čína dobyta, jak dopadne Amerika? Porazí ho tam Podfukáři 2 nebo V zajetí démonů 2?