TOP 5 nejhorších filmů podle videoher

Nejtěžší žebříček, jaký jsme kdy sestavovali. Příliš silná konkurence.

Když jsem si řekl, že dám tenhle žebříček dohromady, tak nějak jsem si neuvědomoval, že s filmy podle her je to ještě větší bída, než jsem si pamatoval a že žádný opravdu dobrý vlastně neexistuje (tedy s výjimkou Warcraftu). Když si projedete zahraniční žebříčky na toto téma, dočtete se věci, jako že nejlepším filmem podle videoher je Princ of Persia, první Tomb Raider nebo první Resident Evil. Takže je jasné, že s filmy podle her to fakt není dobré. A vybrat ty nejhorší z nejhorších je v podstatě nemožné, protože Uwe Boll, Paul Anderson a Andrzej Batkowiak se postarali o to, že jsou všechny stejně špatné. Nicméně, tady je náš výběr.

Mortal Kombat 2: Vyhlazení

Jediné, co je na tomhle filmu dobré, je song z prvního dílu. Jinak je to přehlídka amatérismu v čele s mizerným scénářem, nemocnou režií, topornými hereckými výkony a opravdu hodně amatérskými triky a maskami, které by patřily i na conech mezi ty horší. Fatálně špatné až do morku kostí. Tvůrci dokonce přeobsadili hlavní role a spolehli se zkrátka jen na sílu značky. Ugh a to jsem z hlavy vytěsnil opravdu hodně mizerné CGI efekty. Ne, z bojovky typu Mortal Kombat se asi nedá udělat silné drama se silným příběhem, ale pro takhle špatný film tu také nebyl důvod.

Resident Evil: Apokalypsa

Zatímco první díl byl podobně jako u Mortal Kombatu ještě OK (přičemž prvnímu RE jsem dal svého času 6/10 jako jasně průměrné záležitosti), dvojkou to všechno nabralo šílený směr, kdy Anderson (v tomto případě jako producent a autor scénáře, o režii se postaral packal Alexander Witt) v podstatě s každým dalším dílem fanouškům plival do tváře. Ano, ve dvojce se podařilo typově dobře obsadit Siennu Guillory do role Jill Valentine - jenže scénář byl tak prošpikovaný logickými dírami a mizernými dialogy, že i kdyby měla herecký talent a nehrála jak prkno, nepomohlo by to. Akce nepřehledná, výprava laciná, všechno zběsile stříhané ale ve skutečnosti naprosto nefunkční a nepohlcující - Apokalypsa je snímek pouze pro ty nejvíc hardcore fanoušky herní série, které baví leštit si konzoli nad Siennou a Millou. Dobrý film to ale není, ani kdyby se rozkrájeli a všechny díly, které Anderson coby režisér (tedy s výjimkou Mulcahyho Zániku) natočil potom, nebyly o moc lepší.

Max Payne

Max Payne je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších řežeb, protože v sobě svého času spojoval dokonalé vizuální provedení, jednoduchý, ale silný příběh a perfektní hratelnost. Nic z toho ale John Moore nepřevedl na plátno a to se zdálo, že by to mělo jít snadno. Stačilo obsadit Mela Gibsona například. Nefunguje tu nic. Ani osobní rozměr a příběh, ani Mark Wahlberg v hlavní roli (naprostý castingový omyl) a bohužel ani akce. To vše je navíc utopeno v přestylizovaných nefunkčních záběrech a digitálním bordelu v jehož čele poletují Valkýrie. Spálit v atomové peci málo.  Vývoj pak ukázal, že John Moore v podstatě není schopen natočit dobrý film a že jeho Za nepřátelskou linií byl šťastný omyl. Skončilo to až zpackanou Smrtnonosnou pastí, za kterou ho měli zavřít. Nestalo se a Moore se vrátí.

Hitman: Agent 47

Těžko říct, který ze dvou filmových Hitmanů to schytal od recenzentů víc, u mě ale jasně vede nová verze. Kdyby šlo o klasický no brainer, kde se po sobě dvě hodiny střílí, tak bych to bez problémů vzal, tady se ale tvůrci rozhodli natočit ještě něco víc. Film proložili hromadou product placementu, nedotažených CGI efektů  a především nesmyslnými sci-fi prvky, které v kombinaci s jedním z nejhloupějších scénářů roku 2015 udělali z Hitmana film, u kterého vám na poličce umírají knihy.  Místy to působí jako divná verze Terminátora a akce je tak přepálená a rádoby cool, až je směšná. Chybí jí jakákoli přesvědčivá tvrdost, jakou jsme mohli vidět třeba v Johnu Wickovi nebo Dreddovi. Chybí atmosféra původní hry i jakékoli napětí a pokud budeme tenhle snímek omlouvat se slovy, jako že to nebylo tak hrozné (bylo:) koledujeme si o jediné - dostaneme podobných filmů víc a nikdy se lepšího herního filmu nedočkáme.

Alone in the Dark

Vzhledem k tomu, že tohle je TOP 5, nezbylo už místo na Street Fighter: Legenda o Chun-Li. Ne, že bych ji vzal na milost, je to mizerný film, ale z bojovky se těžko dělá dobrý snímek a tak jsem v žebříčku nakonec upřednostnil Hitmana, který ani na podruhé nedokázal smysluplně přenést na plátno slibný námět, a Maxe Payna. Jeden film měl ovšem pozici jistou a je tu současně za všechny další zpackané herní filmy Uwe Bolla. Sám v temnotě podle legendární herní série Alone in the Dark je dokonalou ukázkou režijního Bollova tradičního neumětelství. Není tu v podstatě nic, co by se podařilo. Christian Slater se sice tváří, že má co hrát, ale film postrádá tempo, akčních scén je málo a nefungují a scénář je tak řídký, že by v rukou normálního režiséra vydal stěží na 45 minut. Naprosto fatálně ale film selhává v dávkování klíčové ingredience - a tou je strach. Zatímco celá hra stojí právě na něm, Boll nedokáže pracovat s atmosférou, ani kdyby se rozkrájel. Jeho film (ve kterém mimochodem nikdo nikdy není úplně sám ve tmě) tak zůstává nejen neúspěšným pokusem o strašidelný snímek, ale hlavně jednou z nejméně vydařených adaptací počítačových her vůbec, která nedokáže trefit cíl a převést na plátno alespoň stopové množství kouzla původní hry.

Která filmová verze oblíbené hry je nejhorší podle vás?