Recenze: Hra peněz – natočili Jodie Foster, Julia Roberts a George Clooney majstrštyk?

Nebo by se Jodie měla vrátit spíš před kamery?

O hereckých kvalitách Jodie Foster si nejspíš dovolí pochybovat jen málokdo. Držitelka dvou Oscarů za filmy Znásilnění (1989) a Mlčení jehňátek (1991) se ale věnuje i režii a snímek Hra peněz, který už můžeme vidět i v českých kinech, je pravděpodobně jejím zatím nejambicióznějším počinem. Jak se povedl?

Nadějný koncept „filmu v reálném čase“

Režisérka se rozhodla, že se pustí do ožehavého tématu akcií a burzovních investic, které se navíc snaží ozvláštnit tím, že vyhrocený příběh podává víceméně v reálném čase. K tomu si pro svůj nový film sehnala vskutku špičkový tvůrčí tým a samotný scénář se roku 2014 ocitl na proslulém „blacklistu“, tedy na hollywoodském seznamu nejlepších nerealizovaných látek. Je tedy vidět, že Hra peněz má všechny parametry kvalitní podívané. Výsledek je však rozpačitější, než by bylo ideální.
Film začíná v dost zběsilém tempu, které znemožňuje divákovi okamžitě dekódovat, o čem to vlastně celé bude. V úvodu je nám představen moderátor populárního finančního pořadu Money Monster Lee Gates (George Clooney), jeho režisérka Patty (Julia Roberts) a k tomu několik vedlejších postav, které si v dalším ději vyslouží tu větší, tu menší roli. Během natáčení další epizody, ve které se má vysvětlit nepochopitelný pokles akcií prosperující firmy, ale do studia dorazí nezvaný host. Mladík Kyle Budwell (Jack O’Connell) na doporučení daného pořadu investoval právě do oné společnosti a přišel o všechno. Teď si to jde s pistolí v ruce a bombou v krabici vyříkat nejen s Leem, ale taky s celým systémem.

Chtělo to lepší scénář

Největší problém filmu paradoxně představuje zmíněný scénář z blacklistu. Nevím, do jaké míry byl upravován pro potřeby samotného filmu, ale ve výsledné podobě v něm zaprvé drhnou dialogy, zadruhé je tu nejeden značný logický kiks a zatřetí se celý snímek drobí do přílišného množství dějových linií a ztrácí tak napětí, které mohl těžit ze samotné situace ve studiu. Ta je totiž suverénně nejzajímavější a také logicky nejlépe zahraná, protože má k dispozici Clooneyho a talentovaného O’Connella. Jenže pokaždé, když v této linii nastane zajímavá situace, která doslova volá po dalším rozpracování a lepší gradaci, přepne režisérka na poměrně nudné pátrání mimo studio. To mohlo klidně po celou dobu probíhat mimo obraz s tím, že hrdinové ve studiu se budou dozvídat informace postupně společně s diváky. Bylo by to filmovější a celé vyprávění by získalo na napětí a originalitě.
Samotná interakce dvou dobře zahraných charakterů ve studiu rozhodně má své silné momenty a zajímavé nápady. Taky ale naráží na limity, které postavám předepisuje scénář. Postava Kyla mohla mít potenciálně velmi zajímavý vývoj, jenže pokud jste viděli trailer, tak už vás v podstatě ničím nepřekvapí. Čekal jsem, že když už se rozhodl de facto obětovat svůj život, aby se dostal do televizního vysílání a promluvil k (nejen) americkému lidu, bude toho mít na srdci trochu víc a jeho plán bude ve finále dávat větší smysl. Clooneyho sebevědomý moderátor by pak byl bez hercova tradičního šarmu v podstatě jednorozměrnou figurkou s neméně předvídatelným vývojovým obloukem.

Technicky precizně odvedený průměr

Všichni členové štábu přitom (stejně jako štáb v samotném příběhu) odvádějí svoji práci přesně tak, jak mají. Slušný herecký standart už jsem zmínil, jen bych dodal, že bylo příjemné po delší době opět vidět na plátně Julii Roberts, které to stále hraje. Fosterová režijnímu řemeslu také evidentně rozumí, dokáže dát filmu slušné tempo, a pokud jí to scénář dovolí, zvládá s pomocí hudby a střihu scénu velmi slušně vygradovat. Dynamická kamera Matthew Libatiqua pak dodává jinak statickému filmu potřebnou dynamiku, takže například závěrečný pochod ulicí (byť samozřejmě naprosto nelogický) tím získává docela grády.

Z toho všeho nám jasně vyplývá, že odstřelit Hru peněz jako špatný film. Ale některá tvůrčí rozhodnutí a zbytečné scénáristické kličkování v místech, ve kterých se do děje mělo přímočaře šlápnout, trochu pohřbily potenciál na hutný thriller se špetkou společenské kritiky. A odsoudili film do pozice, kdy si jen těžko dovedu představit, že by z něj nějaký divák odcházel vyloženě nadšený. Protože jde opravdu jen o slušně zpracovaný standard, který mezi všemi těmi letními velkofilmy spíš lehce zapadne, než že by svou svěží komorností nějak vyniknul.

Verdikt

Místo nenápadného černého koně letošního léta se ze Hry peněz vyklubal neurážející průměr s několika dobrými scénami, jejichž potenciál ale po většinu času zazdívá nepovedený scénář. Snaživí herci a zručná režisérka zajistí, že film neurazí, ale zároveň pochybuji o tom, že by dokázal někoho nadchnout.

Hodnocení: 6/10