Recenze: Sebevražedný oddíl – Tápání DC ve vytváření filmového fikčního světa pokračuje

Na Gorilla.cz máme rádi pestrost názorů, obzvlášť tedy, když mají hlavu a patu, takže tady máte ještě jednu recenzi na nejpropíranější film léta.

Protinázor: Sebevražedný oddíl - být zlý je občas dobré

Už od prvního proma na loňském Comic-Conu jsem si Sebevražedný oddíl bez pardónů zařadil mezi své nejočekávanější filmy. Kromě lahodně vyhlížejícího materiálu, který byl prezentován v ukázkách, se mi navýsost pozdával tvůrčí tým, který studio Warner Bros. pro tento film vybralo. Nekompromisní tvůrce neučesaných a drsných filmů jako Patrola (2012) a Železná srdce (2014) David Ayer za kamerou, špičkové obsazení (Will Smith, Margot Robbie a samozřejmě nový Joker Jareda Leta) před ní… Taková koncentrace talentu naznačovala, že tady se v podstatě nemá co pokazit.

Sebevražedný oddíl je ale bohužel dokonalou ukázkou filmu, který zahubila jeho perfektní marketingová kampaň. Ve snaze naplnit nemalá očekávání hned několika skupin fanoušků se studio uchýlilo k přetáčkám a film, který měl konečně nakopnout filmový DC Universe správným směrem, se svým tvůrcům rozpadl pod rukama.

Celovečerní film není trailer!

Ať už byl původní koncept Davida Ayera jakýkoliv, na výsledku jsou studiové zásahy až příliš patrné. A do kin se dostal ukázkově nesourodý mišmaš, který ve snaze zavděčit se všem selhává prakticky na všech frontách. Nejvíc ze všeho pak jako samostatně fungující příběh.

Místo něj totiž dostáváme rozháraný pokus o týmovku, která má zároveň ladně zapadat do nově se rodícího komiksového světa. Film tak do světa ovlivněného přítomností Supermana a dalších tzv. „metalidí“ zasazuje origin bezmála tuctu záporných postav, které známe především z batmanovských komiksů. Což by při správném uchopení stále mohlo fungovat. Jenže všechno zábavné a originální si Sebevražedný oddíl vyplýtval už ve svých trailerech a ve chvíli, kdy musel v celovečerní podobě odkrýt veškeré trumfy, už nemá co nového nabídnout.

Ba co hůř, on i na ploše dvou hodin představuje jen snůšku cool záběrů doplněných stylovým soundtrackem. Jenže postavit celý film na moneyshotech a doufat, že diváci to budou v kině hltat stejným způsobem, jako dvouminutovou ukázku, zkrátka nejde. Jakkoliv tak snímek může ve vybraných pasážích bavit a minimálně po audiovizuální stránce zaujmout, jako celek fungovat nemůže.

Týmovka, válečný komiks, Deadshotův origin, nebo všechno dohromady?

Film je doslova přehlcený spoustou postav a více či méně důležitých zápletek. Problém je, že žádná z nich není rozpracovaná tak, jak by bylo potřeba, nebo nedej bože dotažená do konce. Obrovská rozháranost je cítit už od začátku, na kterém nám jsou bleskově představeny všechny klíčové postavy. A zatímco Deadshot (Will Smith) a Harley Quinn (Margot Robbie) dostanou vcelku uspokojivý background, který je navíc relativně funkčně zapojen do DC vesmíru, Boomerang (Jai Courtney) a dokonce i tak atraktivní charakter jako Killer Crock (Adewale Akinnuoye-Agbaje) tady mají jen letmou představovačku, která o jejich postavách vlastně nic důležitého neřekne. A to nemluvím o chudáku Slipknotovi (Adam Beach).

To samo o sobě celý film devalvuje jako funkční týmovku, každý takto koncipovaný snímek totiž musí obsahovat důstojně definované charaktery, které mají své místo v příběhu. Tady dostáváme jen partu na sílu spojených postav, které vedou pochybné dialogy a netvoří se mezi nimi chemie, která je ke gradaci děje nutná. Přesně tak fungovaly filmy jako Tucet špinavců (1967) nebo Divoká banda (1969), ke kterým by se Ayer podle svých slov rád hlásil. A Sebevražedný oddíl by evidentně rád představoval podívanou, která na komiksovém základě vybuduje skoro až válečný příběh o partě ambivalentních individuí donucených vyšší mocí ke spolupráci.

Podklad by na to byl, o tom žádná. Herci jako takoví jsou obsazení dobře, ať už Will Smith jako „antihrdina z donucení“ nebo Margot Robbie jako šílená sexy mrcha. Dokonce i mnou věčně nenáviděný Jai Courney by v dané buranské roli mohl fungovat. Kdyby měl víc prostoru. Jenže v Sebevražedném oddílu je všechno jako z rychlíku. Jen aby to bylo cool, vypadalo to dobře a draze a přilákalo do kin co nejširší spektrum diváků.

Za tímto účelem se film naprosto evidentně velkým způsobem přestříhával. Jen Bůh, studio a samotný režisér v tuto chvíli ví, jak vypadal původní Ayerův sestřih. Ovšem výsledek, který momentálně můžeme vidět v kinech, je jeden velký patvar. Dlouho jsem neviděl vysokorozpočtový hollywoodský film, ve kterém by bylo tolik naprosto očividných dramaturgických nedostatků. Počínaje záběry, které na sebe v mnoha případech vůbec nenavazují, přes záběry a dialogy, které byly v trailerech, ale ve filmu se jich nedočkáme, až po scény, které svým feelingem absolutně nepasují do míst, ve kterých se odehrají. Evidentně byly dotočeny dodatečně kvůli svému divácky vděčnému potenciálu, ale nikdo se neobtěžoval je do filmu smysluplně začlenit. Tenhle lajdácký přístup pak neubližuje jen postavám (které nejsou dostatečně prokreslené) a příběhu (který je při bližším zkoumání jeden velký a z prstu vycucaný nesmysl), ale především samotnému komiksovému světu, který měl Sebevražedný oddíl pomoci budovat.

DC stále nemůže najít tvář

Osobně stále fandím studiu Warner Bros. a jejich snaze vytvořit temnější konkurenci populárním marvelovkám. Jenže zatímco vynikající Muž z oceli (2013) a do značné míry i problematičtější letošní střet Supermana s Batmanem důsledně drželi určitý koncept a lákali diváky na jiné, ale jasně definované pojetí komiksových filmů, Sebevražedný oddíl je jedna velká filmová schizofrenie, která na jednu stranu pokračuje v zajetých kolejích, ale zároveň se snaží reagovat na rozpačité přijetí Úsvitu spravedlnosti.

Do potemnělého příběhu o několika společenských vyvrhelech je tak na sílu naroubován rozjuchaný vizuál, nepasující hlášky a přitom se film stále snaží tvářit celistvě, i když jeho jednotlivé části absolutně nesedí dohromady. Čehož je vůbec největším smutným dokladem toužebně očekávaný Joker. Soudit Jareda Leta a jeho nové pojetí této postavy si moc netroufám, protože opravdu není z čeho. Legendární padouch se ve filmu vždy v pravidelných intervalech na chvíli objeví, udělá trochu bordelu a pak zase zmizí, aniž by příběh někam posouval nebo do něj nedej bože snad logicky zapadal. Je tady zkrátka jen proto, aby upozornil na svou existenci a diváci se mohli „těšit“ na to, že se jej v plnohodnotné verzi dočkají jako záporáka v budoucí Batmanově sólovce.

A tak je to v Sebevražedném oddílu se vším. Příběh moc nedává smysl, ale nějak se dokodrcá do rádoby epického trikového závěru. Většina postav nefunguje, ale jsou jakýms takýms způsobem představeny, takže divák o nich získá určité (byť ne moc pozitivní) povědomí. Stylizace je rozháraná, ale všechno je evidentně drahé, pořád se něco děje a nenudí to. A tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Hlavní ovšem je, že jsme dostali film, který ve své snaze zavděčit se všem pořádně neobstojí snad v žádném svém aspektu. Je fascinující se na něj dívat jako na zpackaný produkt studiové mašinerie, jenže když od něj někdo (třeba já) očekával nejlepší blockbuster letošní sezóny, jen těžko mu to ve výsledku může vynahradit obrovské zklamání.

Verdikt

Komiksové filmy jsou v dnešní době doslova na každém rohu, a pokud jste (podobně jako já) čekali od sebevražedného oddílu něco trochu nového a inovativního, budete pravděpodobně těžce zklamaní (tak jako já). Film totiž nejenže nic nového nepřináší, ale i v tom starém a osvědčeném tápe a není schopen si nalézt vlastní tvář. I Batman vs. Superman mi ve světle tohoto filmu připadá jako precizně odvyprávěný blockbuster. Což je docela smutné zjištění.

Hodnocení: 4/10