úterý 13. září 2016

Recenze: Nerve: Hra o život – působivá teenagerovská paranoia?

Zlobotomizovaná MTV verze Cronenbergovy pecky eXistenZ, youtuberský remake Fincherovy Hry, takový je ve zkratce nový film Nerve: Hra o život. Dá se v něm vysledovat spousta inspiračních zdrojů a především strašlivá snaha být za každou cenu cool, in a bůh ví co ještě. Hloupoučká zápletka a scénář, který ničím nepřekvapí, ovšem jakoukoliv potenciální atraktivitu spolehlivě zabíjí.

Líbivý nesmysl


Samotný námět se přitom mohl vyvinout mnoha zajímavými směry. Nerve sleduje středoškolačku (Emma Roberts možná vypadá mladě, ale na 18?) Vee, které všichni kamarádi stále opakují, že se nedovede odvázat. Aby všem ukázala, že to není pravda, přihlásí se do tajemné a pravděpodobně ne úplně legální hry Nerve. Ta dělí své uživatele do dvou skupin – Hráči plní stanovené výzvy a dostávají za to peníze, Diváci platí za sledování a vymýšlejí hráčům čím dál šílenější výzvy. Vee se samozřejmě z hecu přihlásí jako Hráč. Při první výzvě narazí na dalšího hráče, sympaťáků Iana (Dave Franco). S tím utvoří tým a společně se vydávají plnit další úkoly. Od nevinné zkoušky drahých šatů se ale dostávají ve hře dál. A co začalo jako zábava z hecu, začne směřovat ke hře o život, která je zmíněna v českém distribučním názvu.

Zní to jako slušný podkres pro výživnou satiru na současný internetový věk. Nerve je ale bohužel ve všech směrech příšerně plytký, ba co hůř, zjednodušující a naivní. Tvůrci se evidentně soustředili hlavně na to, aby byl film především nablýskaný a moderní. A potenciál samotného konceptu nechali ležet ladem, spokojili se s tím nejjednodušším možným námětem, veškeré konflikty, které z něj vyplývají, jsou vyřešeny naprosto předvídatelně a pokud jste viděli trailer, nemá vás výsledek čím překvapit. Nic navíc tady totiž oproti ukázce není, takže si jen odškrtáváte povinné zastávky, kterými postavy musí projít, a čekáte na finále. Ani v něm se ale nestane nic nečekaného, nic co by nebylo už mnohokrát k vidění, navíc lépe zpracováno.

I ta progresivně se tvářící vizuální podoba je ve výsledku předvídatelná a prvoplánová. Blízká budoucnost je reprezentována přebarvenými vizuály, rychlými střihy, kombinováním klasické kamery se záběry z mobilních telefonů. Začátek si hodně půjčuje z loňské hororové hříčky Odebrat z přátel, hlavní hrdinku poznáváme prostřednictvím obrazovky jejího počítače a na klasické vyprávění film najede až po úvodní pětiminutovce. Opět ale nejde o nic originálního, spíš jen o přílišnou snahu být moderní za každou cenu.

Předvídatelnost bolí


Všechno, co je v Nerve k vidění, tak až příliš vypadá jako součást na sílu vybudovaného konstruktu. Výsledek se mění v mišmaš moderních trendů, který nefunguje ani jako snaha o reflexi své doby, ani jako jednoduchá zábava postavená na základech nadějného příběhu. Všechno je hezké, ale bolestně předvídatelné, od pohledných herců předvádějících naprosto prázdné výkony, přes snaživě moderní soundtrack bez obsahu, až po ty nejprovařenější postupy, kterými chtěli tvůrci podbarvit svůj fikční svět. Internetové diskuze přímo v obraze, postavy definované svými nicky poletujícími nad New Yorkem, kamerové oblety kolem hrdinů, zmíněných několik typů snímání děje…

Co z toho má diváky v době po trilogii Matrix, v době odkojené seriálovým Sherlockem nebo skutečně progresivními žánrovkami typu Kick-Ass a Patrola, nějakým způsobem překvapit? Nerve je neodvratnou esencí trendů své doby, která přichází příliš pozdě a nemá v sobě vůbec nic inovativního. Mohla by fungovat ve chvíli, kdyby její tvůrci lépe rozpracovali daný koncept, nebo zvolené postupy namixovali alespoň trochu překvapivým, novým způsobem. Ve stávající podobě ale zkrátka nemá co nabídnout.

Verdikt


Na Nerve se možná v první půlce docela hezky kouká, protože audiovizuální stránka snaživě pospíchá za nejrůznějšími vzory. Ale ve chvíli, kdy si divák uvědomí, že ničeho jiného než toho snaživého klopýtání se nedočká, uvidí před sebou zbytečný film, který svou předvídatelností ničí myšlenku, která šla zpracovat jinak a lépe. Především méně hloupě, protože druhá polovina je jednou velkou změtí logických lapsů a nesmyslných zkratek, které celý potenciál filmu definitivně pohřbívají.

Hodnocení: 4/10

1 komentářů:

  1. Za mě takových 7.5/10, protože mně osobně se to líbilo, ať nekecám. Vlastně jediné co mi vadilo je trochu uspěchaný a kostrbatý konec, a zpracování realistického nápadu způsobem, který prostě v reálu fungovat nemůže. Jinak mě to ale bavilo, herci kvalitní, vizuál překrásný, soundtrack výborný... Fungovalo to, jako taková oddychovka, která v kině stačí jednou do roka a nemusí se u ní moc přemýšlet, je to docela kvalitní a fajn. Bavilo mě to, to je hlavní, logiku jsem odsunul stranou během filmu a snažím se nad tím moc nepřemýšlet, abych si nezkazil velice kladný dojem.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za Váš názor.