Po zhlédnutí filmu Obr Dobr se už ani moc nedivím tomu, že film 1) v hollywoodské letní sezóně prošuměl a byl jedním z největších letošních propadáků, 2) proč jej český distributor přesunul až na září, kde už není taková konkurence velkých a divácky atraktivních blockbusterů. Nehledejte v tom nic pejorativního, jen prosté konstatování, že nový Spielberg se mezi ty na atrakcích stojící velkoprodukce jednoduše nehodí. Ne že by nebyl drahý (a ty prachy na něm jsou vidět!), jeho přednost ale tkví někde úplně jinde – v promyšleném a krásném vyprávění.
Pohádková fantasy za 200 milionů
Steven Spielberg se chopil populární pohádky spisovatele Roalda Dahla (kupříkladu autor Karlíka a továrny na čokoládu). Ta vypráví příběh osiřelé holčičky Sofie, která jedné noci uvidí z okna sirotčince obra. Spolu s ním se (nedobrovolně) dostane do světa, ve kterém kromě něj existují poletující sny a další obři. Kteří nemají k lidem zdaleka tak vřelý vztah jako Sofiin nový přítel a představují pro ně spíš lahodnou pochoutku než potenciální kamarády.
Celý začátek, který se obejde téměř beze slov a představuje nám Sofii a titulního Obra Dobra, je jednoduše úžasný. Z každého políčka doslova dýchá Spielbergovo mistrovství v práci s obrazem a svícením, vypravěčskou úspornost a zkušenost starého hollywoodského mistra si jednoduše nelze neužívat. Stejně jako hravý způsob komponování jednotlivých scén, ať už jde o atmosférické Sofiino bloudění sirotčincem nebo úchvatný úprk obra naším světem. Všechno to jsou jednoduché momenty, které po všech stránkách špičkové zpracování povyšuje na nefalšovanou filmovou magii.
Problém pro mě nastal ve chvíli, kdy ústřední postavy začaly víc mluvit. A upřímně, dlouho jsem tolik nelitoval toho, že jsem neměl příležitost si v kině vychutnat originální znění, protože dabing jakkoliv kvalitní je v případě této látky problematický. Vzhledem k tomu, že Obr Dobr opravdu nestojí na dynamických atrakcích nebo atraktivně představovaném fikčním světě, ale podstatnou část stopáže tvoří vývoj vztahu ústředních dvou postav poháněný dialogy, pak problém dabingu bohužel nabývá nezanedbatelných proporcí.
Dětský film námětem, nikoliv zpracováním
Způsob, kterým Spielberg přistoupil k vyprávění Obra Dobra, skutečně spíš připomíná jeho poslední filmy, jakými jsou Lincoln nebo Most špiónů, než jeho klasiky E.T. či pohádkový Hook. Proto si nejsem jistý, nakolik bude film navzdory svému námětu bavit dětského diváka. Tempo je při dvouhodinové stopáži hodně pozvolné, děj je sice dynamizován neustálým ohrožením, ve kterém se ocitá hlavní hrdinka v zemi lidožravých obrů, ale po velkou část filmu vidíme na plátně jen ji a jejího jediného obřího kamaráda.
Snímek se navíc štěpí na dvě stylově i žánrově výrazně odlišné části, z nichž každá tematizuje jiné otázky a vychází z jiných vyprávěcích tradic. Vpád těch nejlepších tradic britské frašky ve druhé polovině mi osobně zdaleka nepřišel bezešvý a do té doby výtečně odvyprávěný film se mi ve výsledku trochu rozpadl. Na druhou stranu je zde vytěženo hned několik motivů z první části a je rozhodně zajímavé, jakým způsobem se tady Spielberg vyrovnal se stanoveným materiálem.
Opět je ale otázkou, nakolik tohle všechno ocení (pokud vůbec může) dětský divák, protože Obr Dobr má ve své finální podobě do klasické pohádky hodně daleko. Do jaké míry si pak film užije dnešní dospělý divák, který na něj půjde s očekáváním „další pecky od Spielberga“ a zmlsaný dnešními rychlými blockbustery, bych si taky netroufl odhadnout. A z katastrofálních finančních výsledků filmu je tahle absence cílové skupiny jasně patrná.
Technická špička
Je to škoda už kvůli tomu, že pro mě osobně byl ten závan starosvětského vyprávění přes jistou zdlouhavost a nevyrovnanost velmi příjemný. Vyprávění obrazem, nesmírně hravě natočené scény, ve kterých se Sofie musí vynalézavě schovávat a utíkat, uvědomělé odkazování k určitým typům příběhů…
To vše je navíc obaleno fantastickým technickým hávem. Ať už se zaměříme na to nejočividnější v podobě neskutečné mimiky a celkového vyobrazení ústředního obra, kterému Mark Rylance doslova vdechl život, nebo na nejmenší detaily, kterých je Země obrů plná. A stačí si uvědomit, jak fatálně na podobném trikovém konceptu nedávno pohořel Bryan Singer a jeho Jack a obři, abychom tuhle stránku Obra Dobra ocenili o to více. Protože svět, který Spielberg na plátně dokázal zhmotnit, vypadá prostě nádherně. O to snazší pak pro mě bylo se do něj ponořit.
Obr Dobr mě v kině bavil podobným způsobem, jako před časem Super 8 nebo loni Birdova Země zítřka. Až příliš okatě nezapadá mezi filmy, které jej obklopují, klopýtá za jejich finančními výsledky, ale hrstku lidí, které její nostalgický feeling není cizí, přesto potěší. V dnešní době jsou to spíš výkřiky do tmy, takové slepé uličky bez následovníků, o to raději se v nich ale občas ztratím.
Verdikt
Nový film Stevena Spielberga v letošním létě zapadl, o to víc jsem si jej ale na jeho sklonku užil. Sice bych byl ještě spokojenější, kdybych si jej mohl v kině vychutnat v originálním znění a kdyby Steven dokázal jednotlivé roviny svého vyprávění lépe propojit do jednoho celku, ale stále jde o film, který v záplavě čím dál generičtějších velkofilmů svým pojetím vyniká. A dělá to těmi nejryzejšími filmovými prostředky, což oceňuji ze všeho nejvíc.
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Děkujeme za Váš názor.