Herec a režisér Clint Eastwood bezesporu patří mezi ony hollywoodské osobnosti, které se ještě za svého života stávají legendami a jejich dílo bude patřit (v některých případech již patří) do zlatého fondu kinematografie. O to úctyhodnější je, že tahle osobnost i ve svých šestaosmdesáti letech čile točí úspěšné filmy s oscarovými ambicemi.Ba co víc, zároveň nejde o žádné uslintané akademické bláboly, ale snímky, které drží krok s moderními trendy. Nepoznali byste na nich, že je natočil starý hollywoodský veterán. Tahle skutečnost mě do velké míry ohromila už loni u Amerického snipera. A Sully je v mých očích ještě lepší, protože odhazuje předvídatelnou vyprávěcí strukturu a skrze ten nejčistší americký patos nám představuje výtečně vystavěný portrét dalšího novodobého amerického hrdiny a události, kterou má mnoho lidí stále v živé paměti. Ovšem nikoliv v její celistvé podobě.
Žádný životopis, nýbrž strhující soudní drama okořeněné katastrofou
Způsobem, jakým zde Eastwood shazuje okovy klasického životopisného filmu a dělá ze Sullyho výpověď o konkrétní situaci postavenou okolo konkrétního hrdiny, mi film připomněl Spielbergova Lincolna. Ovšem Lincolna, který trvá nevídaně svižnou hodinku a půl, navíc obohaceného o precizně natočené letecké neštěstí.
Film vypráví o pilotovi Chesleym Sullenbergovi, který byl na začátku roku 2009 nucen po selhání obou motorů letadla nouzově přistát na newyorské řece Hudson. A zatímco celý svět jej oslavoval jako hrdinu, letecká komise jej kvůli zničení letadla vyšetřovala a snažila se dokázat, že mohl přistát na některém blízkém letišti bezpečnějším způsobem. Už tahle základní synopse jistě leckomu připomene Zemeckisův Let, Eastwood ovšem volí značně odlišnou formu vyprávění svého příběhu. Tam, kde se Zemeckis hned v úvodu vytasil s famózně natočenou leteckou nehodou a následně nás spolu s hlavním hrdinou lineárně protáhl soudním sporem a jeho problémy s alkoholem, Eastwood s příběhem pracuje sofistikovanějším způsobem.
Staví před nás nechronologickou mozaiku, ve které Sullyho poprvé potkáváme prostřednictvím snové sekvence havárie a následně již jako „hrdinu od Hudsonu“, který se chystá čelit nepříjemným právním kličkám. Jak se jako diváci noříme hlouběji do psychického rozpoložení hlavního hrdiny, film postupně rozplétá, co se onoho osudného dne vlastně odehrálo. Ústřední havárii vidíme hned několikrát a z různých úhlů pohledu, což koresponduje s jasným režisérovým záměrem ukázat, jak se „ti nejlepší newyorčané“ spojili a přispěli k záchraně všech lidí na palubě.
Nechronologické vyprávění se bohužel nespokojuje jen s mozaikovitým prolínáním klíčové události a jejích následků, ale snaží se navíc přijít s flashbacky do Sullyho minulosti. Což už mi přišlo trochu zbytečné, především vzhledem k faktu, že tyto flashbacky jsou všehovšudy dva a nedozvíme se z nich nic, co by nešlo vyčíst z jiných části filmu, případně by bylo skutečně nezbytné pro celek. I tak mě ale struktura Sullyho velmi bavila a právě ona mi výsledný film povyšuje nad slušného, ale ve své podstatě docela primitivního Amerického snipera.
Profesionální práce po všech stránkách
Z Clinta je na stará kolena čím dál tím větší patriot, u jeho nového filmu mi to ale právě díky zajímavému narativnímu pojetí ani nevadí. Trochu mě může mrzet fakt, že Eastwood byl po velkou část své režijní kariéry chameleon, který dokázal udělat filmovou událost z revizionistického westernu (Nesmiřitelní), špinavé kriminálky (Tajemná řeka) i boxerského dramatu (Million Dollar Baby), nyní se ovšem usadil do vod bezpečných retro filmů (J. Edgar) a nyní i portrétů osobností současné Ameriky. Vzhledem k tomu, jak je za kamerou stále sebejistý, zvládá komponovat náročné scény a vtisknout svým filmům moderní patinu, moc rád bych od něj ještě viděl nějakou dravější žánrovku, která by do jeho současné uhlazené filmografie vnesla trochu svěží vítr.
Ovšem i kdyby měl dál točit už jen podobné filmy, jakým je Sully, nebylo by si nač stěžovat. Protože tohle je precizně odvedená filmařina se vším všudy, která vzhledem k tématu jistě opět vydělá ranec peněz a nemusela by se ztratit ani v oscarovém klání. Má v něm podle mého větší šanci než Sniper, má totiž lépe padnoucí herecké obsazení a suverénnější technickou stránku.
Co se týče herců, Tom Hanks je samozřejmě ověřená jistota, která ze Sullyho dělá dalšího z těch sympaťáků na počkání, jakých je hercovo portfolio plné. Hanks na sebe strhává celou diváckou pozornost, protože prakticky nesleze z plátna a zbytek hereckého ansámblu nevyhnutelně degraduje na pouhé nahrávače. Kteroužto roli plní výtečně především Aaron Eckhart, který je přesně tak sympaticky umírněný a klidný, jak to jeho role vyžaduje. Vzhledem k tomu, že na úkor sevřenosti a tempa děje jsou vedlejší linie osekané na minimum, nedostává příliš prostoru Laura Linney v roli Sullyho manželky, členové letecké komise hrají jednorozměrnou roli nenáviděníhodného tribunálu, která bere našemu hrdinovi jeho nezpochybnitelné zásluhy. Jak jsem zmínil výše, tempu filmu to velmi prospívá, jen ten výsledek pak pro někoho může být až příliš černobílý.
Technicky je pak Sully naprosto precizní. V tomto případě si po delší době dovolím tvrdit, že se vyplatí připlatit si za Dolby Atmos, zvuk je totiž fantastický i v těch nejjemnějších nuancích a při scénách z havárie neskutečně přidává na atmosféře. Jakoby vás ta nejistota a zmatek zúčastněných skutečně obklopovaly. Eastwood navíc šetří s hudbou, což byl rozhodně správný krok. Mnohé scény jsou patetické samy o sobě a jímavý hudební doprovod by je mohl překlopit k té otravnější straně kýče.
Návštěvu kina proto doporučuji všemi deseti. Sully nemá vlastně nic, co bychom už někde neviděli nějakým způsobem zpracované. Ovšem TENTO způsob zpracování je jednoduše natolik bravurní, že se na něm chyby hledají jen velmi těžko. Jsem rád, že staří pardálové Eastwood či Spielberg stále čile točí a jejich filmy jsou i po dekádách stále ozdobou kinosálů po celém světě.
Verdikt
Jasně nalajnovanou skutečnou událost nám Clint Eastwood díky nechronologickému vyprávění a zmnožení úhlů pohledu na ni přináší v nevídané komplexnosti. Navíc v technicky vyspělém podání, s famózním Hanksem v hlavní roli a mnohem stravitelnější dávkou předvídatelného patosu, než jaká byla k vidění v Americkém Sniperovi. Uvidíme, co ještě přijde, každopádně Sullymu by nějaká ta soška určitě slušela.
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Děkujeme za Váš názor.