Recenze: Dívka ve vlaku – Nervy drásající thriller, nebo standardní detektivka?

Bestseller Dívka ve vlaku od spisovatelky Pauly Hawkins si loni podmanil bezmála celý svět. Rok po vydání knihy tak logicky přichází i její filmová adaptace. Režie se chopil tvůrce oscarového Černobílého světa Tate Taylor, podařilo se mu přetavit populární předlohu ve výborný film?

Hned na začátku bych si odbyl hojně proklamované srovnání s geniální Zmizelou Davida Finchera. To se nabízí hned v několika ohledech, počínaje úspěšnou knižní předlohou, přes nespolehlivě odvyprávěný příběh, ve kterém se střídá hned několik vypravěčů, až po jízlivou kritiku manželské instituce obsaženou v obou filmech. Dívka ve vlaku v tomto srovnání podle očekávání kulhá. Většinu vypravěčských trumfů si vyplýtvá hned na začátku, podle kterého divák očekává mnohem sofistikovanější podívanou, než jaké se mu ve výsledku dostane. Taylor má navíc daleko do Fincherova perfekcionismu, je doslovnější a nedokáže dávkovat informace takovým způsobem, aby byl film do posledního okamžiku neprůhledný a dráždivý.

Pro fanoušky napínavých detektivek je nicméně Dívka ve vlaku stále zajímavou podívanou. V následujícím textu se pokusím shrnout, v čem funguje a v čem naopak za konkurencí trochu zaostává.
Informačně nahuštěný začátek

Formálně i vypravěčsky nejzajímavější částí filmu je jednoznačně jeho start. Během úvodní čtvrthodinky se v rychlých střihových montážích podpořených voiceovery seznámíme se třemi ústředními protagonistkami. Rachel (Emily Blunt) je rozvedená alkoholička, která si zpackaný život kompenzuje neustálými cestami vlakem, při kterých pozoruje zdánlivě dokonalý pár, do kterého si projektuje své zmařené životní naděje. Ženskou částí tohoto páru je Megan (Haley Bennett). Její úhel pohledu nám odhaluje pravou podstatu soužití s cholerickým manželem (Luke Evans), prostřednictvím psychologických sezení se dozvídáme o její nespoutané sexualitě a traumatech z mládí. O dva domy vedle Megan pak bydlí Anna (Rebecca Ferguson) spolu s Racheliným exmanželem Tomem (Justin Theroux) a jejich dcerou Evie, které Megan dělá chůvu.

Všechny tyto informace a mnoho dalších do nás film nasype během našlapaného úvodu a nastaví tak půdorys pro výživné vztahové melodrama s množstvím postav a motivů. Vše se ale zkomplikuje ve chvíli, kdy Rachel uvidí do té doby idealizovanou Megan s jiným mužem (Edgar Ramírez) a poté opilá vystoupí z vlaku, aby si to s ní vyříkala. Střih, ráno. Rachel se probouzí od krve, bláta a bez nejmenší vzpomínky na to, co přesně se dělo předchozího večera. Navíc se dozvídá, že Megan beze stopy zmizela. Melodrama se mění v detektivku, podezřelých je hned několik a navíc si nikdo není jistý, jestli Megan prostě neutekla.

Expozice je tedy opravdu výživná a bohužel do velké míry slibuje chytřejší film než ten, který následuje. Taylor si i nadále libuje v nechronologicky uspořádaném narativu, který v základní linii sleduje Rachelinu snahu dát dohromady útržky z oné osudné noci, aby se zároveň vracel do minulosti tří ústředních ženských hrdinek a prohluboval jejich background. Problém je, že je přitom často až příliš doslovný. Co mohlo až do konce zůstat nejasné a nedořečené, to je nám explicitně ukázáno. Film těmito návraty jednak často dost ztrácí tempo, jednak se brzy stane poměrně předvídatelným.

Zkušenější diváci brzy prohlédnou

Je samozřejmě otázkou, nakolik jde o dědictví knižní předlohy a nakolik šli Taylor a scénáristka Erin Wilson vlastní cestou, knihu jsem totiž nečetl. Film se každopádně snaží svého diváka okatě mást a vést jej do nejrůznějších slepých uliček, činí tak ale stále stejným roztěkaným způsobem, který sice výborně fungoval na začátku, ale v samotném centru vyprávění už je spíše na obtíž. Taylor navíc není nejsilnější ve způsobu, jakým se snaží distribuovat informace, takže některé věci zkrátka ukáže příliš brzy, aniž by si uvědomil, že tím otevírá divákovi až příliš snadnou cestu, kterou si může celý příběh interpretovat.

Budiž mu připsáno ke cti alespoň to, že ústřední twist příběhu zvládnul podat výborně. I v tomto případě se však objevuje jeden znatelný problém, protože zmíněný zvrat přichází brzy a následný dojezd pak už nemá čím překvapit. Vše je čitelné, figurky na šachovnici jsou jasně rozmístěny a divák už si jen odškrtává povinná odhalení, která už učinil, ale postavy se k nim stále ještě dopracovávají. Což je škoda, protože jsme připraveni o velkou část napětí, které každý podobný příběh na pomezí detektivky a thrilleru nezbytně potřebuje.

Silné ženské osazenstvo

V čem film naopak funguje od začátku až do konce, je herecká sestava. Žádná role možná není tak vděčná jako ta, kterou dostala nezapomenutelná Rosamund Pike ve Zmizelé, ovšem i Dívka ve vlaku je filmem, který z logiky věci táhnou především zajímavé ženské hrdinky. Na to nás koneckonců okatě upozorňuje už název snímku. Právě Emily Blunt v titulní roli si film v roli vodkou prosáklé trosky do značné míry krade pro sebe a dokazuje, že navzdory své kráse a šarmu se dokáže bez nejmenších problémů převtělit do jakékoliv role. Pozadu ale nezůstávají ani dvě další postavy. Rebecca Ferguson dává od prvních momentů zapomenout na svou „femme fatale“ roli v páté Mission: Impossible, tady se po ní chce něco úplně jiného a ona svou roli zarputilé maminy zvládá bez mrknutí oka. Krásnější dvojče Jennifer Lawrence, tedy Haley Bennett aka Megan, pak zvládá jak pochybnou nymfomanku, tak pochybnostmi zmítanou mladou ženu, která nezvládá tlaky svého okolí.

Muži zkrátka hrají druhé housle, spíše takové oběti okolností, jejichž katalyzátorem jsou ženské postavy. Což ostatně potvrzuje fakt, že vyšetřovatelem Meganina zmizení je policistka (další reference na Zmizelou?). Dívka ve vlaku je tak dalším z množiny filmů, které jasně upřednostňují ženský úhel pohledu a staví především na silných a ambivalentních ženských hrdinkách.
Na Dívce ve vlaku se mi líbí, jakým způsobem využívá množství trendů, které se v konkrétním žánru a kinematografii v současné době objevují, aniž by to působilo jako klišé. Jen mě mrzí, že si tvůrci lépe nepohráli se strukturou vyprávění. Potenciál vyrovnat se těm nejlepším nespolehlivě odvyprávěným detektivkám tady určitě byl, tady je ale zejména ve druhé polovině pohřbený až příliš okatými pointami, které se zkrátka nepovedlo dostatečně zakrýt.

Verdikt

Určitě nadprůměrná detektivní podívaná, která nicméně měla potenciál být výbornou. V mnoha ohledech zůstala tak nějak na půli cesty, protože se jí nepodařilo vymanit se z okovů doslovnosti a předvídatelnosti. Za vidění ale určitě stojí, už jen kvůli skvělým herečkám a nápaditému začátku, který je v rychlosti sdělování informací do značné míry jedinečný.

Hodnocení: 7/10