Tři recenze v jedné: Toni Erdmann, American Honey a Neznámá dívka - to nejlepší z Cannes, Berlinale a Benátek

Ozvěny filmů, které slavily úspěch na Berlinale, v Cannes a v Benátkách, taková je náplň festivalu Be2Can. V Olomouci měli diváci od pondělka do čtvrtka vidět hned několik takových snímků v kině Metropol. A bylo opravdu o co stát. Představil se vítěz Zlaté palmy v Cannes, nový film Nicolase Windinga Refna nebo bratří Dardennů.

Jelikož není v lidských silách, ať už časových, fyzických či psychických, zvládnout vidět dva festivalové filmy denně, mnoho z nabízeného programu mi uteklo. Mrzí mě to především u vychvalovaného rumunského majstrštyku Sieranevada nebo už zmíněné Refnovy novinky Neon Demon. Měl jsem nicméně příležitost vidět tři snímky, ke kterým se v tomto článku vyjádřím v krátkých dojmech. Samotné filmy by si určitě zasloužily vlastní recenze a hlubší vhled, protože jde ve všech případech o formálně či obsahově mimořádná a originální díla. Zároveň jsou to však především menšinové záležitosti, které jsou z logických důvodů určeny především pro festivalové publikum. Jsem zvědavý, jak se jim povede v normální distribuci, protože všechny zmíněné již mají stanovené datum české premiéry.

Toni Erdmann

Film, který rozdělil Cannes. Hořká komika osamělého muže, který se skrze své alter ego a převleky pokouší najít cestu ke své dceři, asi opravdu není pro každého. Zaprvé, Toni Erdmann trvá téměř tři hodiny. Zadruhé, kdo od něj čeká čistou komedii, ten odejde po dvaceti minutách. Zatřetí, film nepracuje s nějakou výraznou vizuální podobou, veškeré jeho kvality vycházejí zevnitř. Přitom není jednoduché do něj proniknout. Jenže ve chvíli, kdy se naladíte na smutnou melancholii hlavních postav, kdy na vás začnou působit úmyslně protahované záběry, které s divákem i beze slov jasně komunikují, máte vyhráno. Jedná se o film, který vás dokáže během jediné scény spontánně rozesmát i pravdivě dojmout, aniž by se tyhle pocity navzájem jakkoliv rušily. Protože smích a pláč k sobě neodmyslitelně patří a nejdůležitější věcí v životě je neztratit humor. Ani v těch těžkých chvílích. Jen mě mrzí, že jsem se s Tonim nesetkal třeba v Karlových Varech. Festivalová atmosféra by mu pravděpodobně přidala i ten poslední bodík navíc.

Hodnocení: 9/10

Neznámá dívka

Bratři Dardennové jsou jakýmsi evergreenem evropského artu. Natočili již spoustu filmů, od Mlčení Lorny, přes Kluka na kole až po nedávný film s Marion Cotillard Dva dny, jedna noc. Pokud se dá v rámci současné kinematografie mluvit o jakési značce „sociálního dramatu“, Dardennové jsou jejím perfektním příkladem. Letos uvedli v Cannes svůj nový snímek s názvem Neznámá dívka. Ten zmíněnému sociálně-dramatickému konceptu přizpůsobuje potenciálně žánrově atraktivní námět o doktorce, která jednoho večera v ordinaci neotevře dveře opozilci, aby se dalšího dne dozvěděla, že šlo o mladou černošskou dívku, který byla nalezena mrtvá. Identita ženy je obestřena tajemstvím a doktorka pronásledovaná výčitkami svědomí začíná pátrat, co byla tajemná dívka zač. A co přesně se jí stalo. Dardenny však nezajímá ani tak vyšetřování, ale soustředí se především na vykreslování psychických stavů své hlavní hrdinky. Celý příběh je vyprávěn striktně z jejího úhlu pohledu, herečka Adèle Haenel v podstatě nesleze z plátna a v intenzitě zprostředkování jejích pocitů divákům pomáhá i pohyblivá kamera, která je jí neustále v patách. Jakkoliv nevzrušivě tak může film na první pohled působit, během svého trvání se člověku nevtíravě zažere pod kůži. Na rozdíl od Toni Erdmanna možná postrádá nějakou originalitu, jde spíše o standardní festivalovou podívanou, která je ale nesmírně filmařsky vyzrálá. A pokud ji srovnáváme s pokusy o podobné portréty v české kinematografii, můžeme jasně vidět, že za tou nejlepší evropskou tvorbou stále ještě zaostáváme.

Hodnocení: 8/10

American Honey

Od opatrných začátků až k upřímně prožitým koncům. American Honey si své diváky nezískává hned, zároveň si je ale po celou svou téměř tříhodinovou stopáž rafinovaně obtáčí kolem prstu. Někomu může ten film připadat prázdný a plytký, někomu vykalkulovaný, snad nikdo mu však neupře okouzlující přirozenou životnost, se kterou sleduje svou hlavní hrdinku po jejích cestách Amerikou. Cítím, že American Honey má velký potenciál vyrůst v generační kult, který bude za pár let vyčnívat v záplavě podobných pokusů jako maják. Jako upřímná filmařská výpověď o době svého vzniku. S postavami projíždíme nejrůznějšími společenskými vrstvami Ameriky a poznáváme je očima Star. Nejde tady ani tak o nějaké prodávání magazínu, film představuje kombinaci nekompromisní road-movie, coming of age dramatu a sociální kritiky, která se ale nekonkretizuje a neomezuje jen na určité položky americké společnosti, ale snaží se podat určitý obraz o tom, jak se v zemi snů vlastně žije. Nejde ale o žádnou instantní festivalovou depku, film přes svou délku skvěle šlape, protože má skvěle dynamickou kameru (sledovačky postav ne nepodobné výše zmíněným Dardennům!), která se nebojí velkých detailů, občas nedoostří a dává filmu ještě syrovější nádech. To ještě podporuje moderní soundtrack, který kombinuje odrhovačky od Rihanny s rapem ve skvělém mixu, který navíc velmi často sympaticky koresponduje s tím, co se zrovna děje na plátně. Plus fantastičtí herci včele s debutující Sashou Lane a neuvěřitelným Shiou LaBeoufem, který se opravdu transformoval ve vynikajícího herce. Za mě jeden z nejlepších filmů letošního roku. Dejte na mě, z tohohle filmu bude jednou strašnej kult!

Hodnocení: 10/10

Řekl bych, že všechny filmy, které jsme měli možnost na Be2Can vidět, stály za to. O to více mě samozřejmě mrzí, že jsem stihl jen tři. I tak šlo ale o jedinečnou příležitost přiblížit si, co se letos našlo zajímavého na světových festivalech. Tam se člověk přeci jen tak často nedostane, takže díky za to!