Recenze: Assassin’s Creed – Spása videoherních adaptací, nebo promarněná šance?

Po Warcraftu letos přichází další pokus překonat takzvané prokletí filmových adaptací populárních videoher. Je Assassin’s Creed tou peckou, na kterou jsme všichni tak dlouho čekali?

Není třeba dlouho otálet s odpovědí, protože první recenze se tentokrát po světě roznesly ohromující rychlostí. Takže – ne, ani slibný tvůrčí tým, téměř kompletně převzatý z loňské adaptace shakespearovského Macbetha, nedokázal přizpůsobit herní látku pro filmovou podobu tak, aby z ní celý filmový svět padl na kolena. A nejen to. Dokonce ani nezvládl natočit slušnou jednohubku ve stylu zmíněného Warcraftu nebo již staršího prince z Persie. Ale co se tedy vlastně pokazilo, když na projektu dělalo tolik nadaných lidí a trailery vypadaly tak fajn?

Rozpadlý scénář ani sebelepší tvůrce nezalátá

Odpověď je nasnadě. Scénáristé se zkrátka nezvládli poprat se světem, který jim vývojáři videoher předložili, a udělali z něj nekonzistentní bordel. Který je naprosto neukoukatelný pro někoho, kdo hry nehrál (můj případ), ale z velké části nedává smysl ani někomu, kdo je má sjeté kompletně (kamarádka vedle mě). Přitom začátek vypadá zajímavě. Pokud si odmyslíme zmatený střih a ne úplně koncepčně vyhlížející skákání mez časovými rovinami, otevírá se před námi svět s potenciálem, který při správném rozvinutí mohl být novým Matrixem. Nebo alespoň konkurovat letošnímu seriálovému hitu Westworld.

Máme tu hlavního hrdinu s pohnutou minulostí (Michael Fassbender), který se po vykonání jeho trestu smrti probouzí v podivné laboratoři, kde mu neznámá žena s tváří Marion Cotillard oznámí, že jeho starý život skončil a nyní se musí vydat po stopách svého 500 let mrtvého předka a najít pro podivnou korporaci Jablko ráje, které má vymýtit celosvětové násilí. Expozice je poměrně blesková a po chvilce už se spolu se zmateným hrdinou ocitáme v Andalusii roku 1492 a zachraňujeme tam jakéhosi prince. Do této chvíle mi vše přišlo v pořádku a zajímavé, protože mi přišlo, že tvůrci si záměrně zvolili koncept nechat diváka tápat spolu s hlavním hrdinou. Jenže…

Něco takového samozřejmě může fungovat jen tehdy, pokud divák spolu s hrdinou začne i chápat. Taková situace ale v Assassin’s Creed bohužel nenastane. Spíše naopak, čím víc se Fassbenderův geroj dostává do souvislostí, tím víc se divák ztrácí. Celá ústřední zápletka věčného boje mezi templáři a asasíny je nastíněna v jednom zmateném dialogu, aniž by se na ni v první polovině kladl kdovíjaký důraz, aby se v té druhé stala ústřední bez pořádného vývoje. Postavy prožívají zvláštní psychologické veletoče, které snad nechápali ani herci, protože buď vypadají, že z toho mají strašnou srandu (Fassbender), nebo jsou celou dobu zasekaní v jedné poloze, které se urputně a nesmyslně drží (Cotillard).

Což nám indikuje jeden jasný fakt – ten film je prostě špatně napsaný. Nebo z něj někdo vystříhal minimálně půl hodiny vysvětlovacích pasáží, které příběhu měly dát nějaký smysl. Scénář exponuje během celé stopáže půl tuctu postav, z nichž ale osmdesát procent nedostane background, který by osvětlil jejich smysl v ději. A ty dvě, na kterých by to celé mělo stát, tedy postavy Fassbendera a Marion Cotillard, taky nefungují. Fassbender sice dostane jakés takés pozadí, ale jeho následné chování je s nimi buď v přímém rozporu, nebo nedává smysl vůbec. Chudinka Marion pak hraje podivné cosi, co sice konzistentně a monotónně drží jeden výraz a tón hlasu, ale přitom si svým jednáním odporuje snad každou minutou.

Minulost x přítomnost? Ale jděte!

Vytěžené ani dotažené bohužel nejsou ani skoky mezi minulostí a přítomností, které jsou potenciálně tou největší atrakcí filmu. Smutné ale je, že za celou stopáž se do minulosti podíváme přesně třikrát a celé fungování tamního příběhu má asi stejně logických děr, jako dění v přítomnosti. Chápu, že tvůrci chtěli divákovi dopřát efektní průlety Andalusií, která je stejně z 90 % CGI, ale když se přenášíme do vědomí jedné konkrétní postavy, není trochu nesmysl vidět něco, co ta konkrétní postava vidět nemůže? Asasíni jsou tiší zabijáci, není trochu nesmysl, když si to hned v první akční scéně rozdají s půlkou armády a udělají nehorázný bordel? Ty kamerové oblety a digitální orel jsou fajn napoprvé, není ale trochu nesmysl jich do filmu naprat deset?

Ani zajímavé práce s nějakými paralelami mezi minulým a současným se nedočkáme. Kurzel se snaží nějaký pocit koherentní návaznosti vyvolávat záběrováním, střihem a pohybem kamery, ale tyhle umělé filmové nástroje nedokážou nahradit vnitřní soudržnost mezi liniemi, která tu prostě a jasně schází. Představte si Fontánu Darrena Aronofskyho, která by kromě stylových parametrů a herců neměla žádná jiná pojítka mezi jejími třemi dějovými liniemi. Mohl by ten film fungovat? Rozhodně ne tak dobře jako funguje ve stávající podobě. Teď máte zhruba představu, jak (ne)funguje Assassin’s Creed.

Když se pak člověk opravdu zamyslí nad potenciálem, který daná látka skýtala, musí jej zákonitě stihnout smutek. Přitom nejde o to, že by film neměl zajímavé nápady nebo scény, které jsou samy o sobě působivé. Dovedl bych vypíchnout snad i pár desítek záběrů, které jsou zatraceně cool, takže se člověk nediví, že z toho šly sestříhat tak nařvané upoutávky. Ale všechny ty nápady, hezké scény, zajímavá řešení a záblesky filmařského kumštu (aneb nepochybuji o tom, že Justin Kurzel je nadaný režisér, který ještě něco zajímavého předvede) jsou smotané do jednoho velkého nesmyslu, který postrádá ty nejzákladnější parametry dávající dohromady smysluplný příběh. Vzhledem k mizerným tržbám navíc nemůžeme počítat s pokračováním, které by možná některé věci objasnilo. Z toho vyplývá, že nám zbude jen další prohra v rámci videoherách adaptací.

Verdikt

Další z letošních bolestných velkofilmových zklamání. Oproti takovému Sebevražednému oddílu bolí ještě víc, protože z každého políčka člověk cítí potenciál látky, který měl být při daném tvůrčím týmu do mrtě využit. Výsledek ale klopýtá prakticky ve všech směrech, protože se tady nedaří jednak odvyprávět funkční příběh, jednak vystavět potřebnou mytologii, jednak exponovat zajímavé a alespoň elementárně fungující postavy. Pár dobře vymyšlených scén a zajímavě zmatená úvodní půlhodina to rozhodně nezachrání.

Hodnocení: 4/10