Recenze: Červená želva – Jak atraktivní může být animák beze slov?

Animovaný film režiséra s nádherným jménem Michaël Dudok de Wit získal na festivalu v Cannes zvláštní cenu „Un Certain Regard“. V rámci olomoucké Přehlídky animovaného filmu jsem měl příležitost jej vidět na plátně, co si o něm myslím?

Nizozemský režisér, který dosud točil pouze krátkometrážní animované filmečky, spojil síly se studiem Ghibli. To je spojováno především se jménem japonského režiséra Hayaa Miyazakiho, Červená želva ale ukazuje, že jeho rozpětí je mnohem širší. Jde o odvážný projekt, který se rozpočtem určitě nemůže rovnat těm nejšpičkovějším produkcím, musí si proto vystačit především s originalitou a kreativitou, kterou do něj vtisknul jeho osobitý stvořitel.

Alegorie, halucinace, nebo prostě pohádka

Samotný příběh možná ve výsledku není zdaleka tolik důležitý, jako pocit, který si z něj divák odnese. Film vypráví o trosečníkovi, který se ocitne na opuštěném ostrově plném krabů, kokosů a… vlastně už moc ničeho jiného. Prvotní pokusy o únik na voru se mu z neznámých příčin stále nedaří. Jakmile jsou ale tyto příčiny odhaleny, robinsonovská podívaná se najednou překlopí do něčeho úplně jiného.

Je pro mě docela otázkou, kolik diváků tento náhlý přechod stráví a jak si jej tito odvážlivci budou interpretovat, protože pro mě osobně byla Červená želva docela oříškem, nad kterým jsem dumal ještě několik dní po zhlédnutí. Možných výkladů je hned několik a narazil jsem na spoustu lidí, kteří si film každý interpretovali nějak dočista jinak. Trochu problém vidím v tom, že každé z možných vysvětlení má svoje mouchy (včetně toho mého), žádné podle mě nenabízí dostatečnou diváckou satisfakci.

Tady se ale nabízí otázka, jestli je to vlastně problém. Sám tvůrce ve svém úvodu říkal, že nad filmem nemáme přehnaně přemýšlet, spíše se máme nechat unášet jeho specifickou atmosférou. A je třeba uznat, že se skutečně máme čím nechat unášet. Červená želva je přesným příkladem filmu, o kterém nemám sebemenší problém říct, že je krásný. Po audiovizuální stránce je vyloženě kouzelný, hudba se propojuje s krásně naanimovanými obrazy (jen škoda, že toho na pustém ostrově zkrátka není nic moc k vidění, což z něj ostatně činí… ehm, pustý ostrov), na film se krásně kouká. Což jen umocňuje jeho magicky snovou atmosféru, která přes dějovou rozvolněnost drží diváka po celou stopáž v jakémsi těžko definovatelném napětí. Jestli z něj nakonec něco vyplyne, nebo jde jen o samoúčelnou hříčku, to už ponechám na každém jednotlivém divákovi zvlášť. Za vidění film ale nade vší pochybnost stojí.

Verdikt

Zvláštní, velmi specifický film, který není pro každého, ale na druhou stranu nepochybuji o tom, že si najde diváky, kteří jej budou naprosto zbožňovat. Já jsem si užil jeho jedinečnou atmosféru, pravděpodobně kompletně špatně pochopil a nejsem si jistý, jestli jej chci vidět znovu. Ale doporučuji ho každopádně, už jen pro utvoření si vlastního názoru.

Hodnocení: 7/10