Skajpující mládež v celé své „kráse“
Názory se budou lišit v závislosti na tom, jak který divák přistoupí ke zvolené formě a obsahové stylizaci, která nevypráví příběh v klasickém slova smyslu, ale v útržcích sleduje vývoj jednoho vztahu v průběhu vysokoškolského semestru. Bezesporu jde o nejodvážnější projekt, do kterého se Stream pustil. S formou volně přístupného seriálového obsahu si hrál už v Kanceláři Blaník a dalších pořadech, úspěch momentálně slaví i Autobazar Monte Karlo, Semestr ale jde dál především v tom ohledu, že jednotlivé díly tvoří pečlivě provázaný a vygradovaný celek. Ten by možná bylo pohodlnější sledovat na jeden zátah, s týdenními rozestupy se ta jednolitost trochu ztrácí, ale to opět závisí na preferencích jednotlivých diváků.
Celý příběh partnerské dvojice Damiána (Jan Hofman) a Amálky (Anna Linhartová) sledujeme prostřednictvím počítačových obrazovek obou postav. Tato forma už má několik předchůdců, za všechny loňský horor Odebrat z přátel, takže se nedá hovořit o nějakém prudce originálním konceptu. Do jakéhosi vztahového dramatu se ale dle mého hodí mnohem lépe, než do zmíněného hororu. Odráží totiž ve všech směrech naši žitou realitu, čímž odpadávají logické lapsy nevyhnutelně spojené s žánrovým filmem, navíc dokážeme lépe identifikovat přesně ty činnosti, které v interaktivní době posedlé internetem provozuje polovina naší planety.
Každý jeden díl představuje jeden měsíc života vysokoškoláků. Amálie studuje filmovou vědu v Praze, Damián právě odjel na Erasmus do Berlína a píše svoji diplomovou práci. Oba mají určitá životní i vztahová očekávání, která se v jejich současných situacích obtížně řeší, skrze jejich hovory přes Skype vyvěrá jak nevyslovená partnerská nespokojenost, tak běžné problémy, se kterými se potýká většina mladých lidí. Jen těžko se v jejich strázních někdo nepozná a dvacetiminutový formát zajišťuje, že jednotlivé díly nezačnou svým konceptem během sledování otravovat.
Proč prokrastinovat? Postavy to udělají za vás
Kromě skypových hovorů často sledujeme i činnost postav mezi nimi. Což někdy není úplně jednoduché na koukání, tvůrci nás ale vedou po klíčových zastávkách a uličkách nejpřehledněji, jak jim to forma umožňuje. Kličkování po internetu nám navíc o postavách říká mnohem více, než jsou ochotni o sobě prozradit druhým, nebo dokonce samy sobě. Hádka s přítelkyní? Zapneme si Counter Strike na odreagování. Dotazník ohledně sexuálního života? Je sakra rozdíl v tom, když jej vyplňuje muž a když žena. Přijímací řízení na FAMU? Vysoké školy zkrátka občas s uveřejněním výsledků příliš nespěchají… A podobných momentů je Semestr plný, což ostatně činí obrovskou část jeho specifického kouzla.
Nejdůležitější je ale v případě tohoto seriálu fakt, že ze všech těch jednotlivostí, drobných detailů a nejasných náznaků dokázali tvůrci vytvořit sevřený tvar, který brilantně graduje jak v jednotlivých epizodách, tak jako celek. Hořkost, která z celého projektu sálá, je zároveň hořkostí jedné generace, která se ztratila ve své svobodě a interaktivitě. Doba neomezených možností je pro někoho vysvobozením, pro někoho spíš vězením. Ústřední postavy Semestru jsou ve svých vězeních uzavřeny tak důkladně, že si je po většinu času ani neuvědomují. Ale když k nim tohle bolestivé uvědomění konečně dojde, o to bezvýchodnější jim připadá a o to krutější k sobě navzájem umí být.
Protože jsem přesně v té generaci, o které Semestr vypráví, ve stejné věkové kategorii jako jeho hrdinové, působil na mě o to silněji. Těžko říct, jak působí na starší diváky, těm mladším už dokonce může připadat zastaralý, ale ve výsledku je přesně takový, jaký být chce. A právě v té pevné zakotvenosti v určitém čase a (internetovém) prostoru je jeho největší síla. Protože jen v této podobě může být tou generační výpovědí, o které jsem mluvil na začátku. Těžko se na něj bude navazovat, jeho následovníci nutně musí vypovídat zase o něčem jiném, co už pravděpodobně nebude tak blízké lidem, kterým se líbil nejvíc. Ten jeden Semestr nám ale zůstane. A ti, na které zapůsobil, jej budou jen těžko dostávat z hlavy.
Verdikt
Seriálový experiment, který vyšel na jedničku. Což je na české poměry věc poměrně nevídaná. Neosloví všechny, což ale ani nechce a nemůže. Je jasně zacílený, výborně propagovaný a především v sobě obsahuje tolik přesně odpozorovaných životních detailů, že si dovolím věřit v jeho vysokou opakovací hodnotu. Jsem rád, že jsem ho chytil přesně v té životní etapě, kdy jsem si jej mohl maximálně užít a nemůžu než Semestr doporučit všem, kteří se s ním ještě nesetkali. Minimálně jako zajímavý a do určité míry jedinečný formát.
Příspěvky
0 komentářů:
Okomentovat
Děkujeme za Váš názor.