Rozpolcený: Co znamená překvapivý konec, jak vznikl a co s tím bude Shyamalan dělat dál?

Pokud už jste viděli Rozpolceného, tak vás určitě zajímá, co to všechno na konci mělo znamenat. A pokud jste neviděli, tak dál určitě nečtěte. Následující text je plný SPOILERŮ.

Rozpolcený  (Split) je pro M. Night Shyamalana dalším krůčkem při pozvolném návratu na výsluní. Už to sice asi nikdy nebude jako po Šestém smyslu, ale aspoň si na talentovaného Inda nebudou děti ukazovat na ulici.

Rozpolcený o prvním víkendu v USA porazil s přehledem třetí díl xXx Vina Diesela a se 40 utrženými miliony (45 z celého světa) a  rozpočtem 10 milionů potvrdil, že se Shyamalanem je potřeba stále počítat.

Ti, kdo film viděli, se teď ale nejspíš probírají z šoku.

Poslední varování - spoiler.

V samotném závěru filmu se totiž zničehonic objeví samotný Bruce Willis jako David Dunn z Vyvoleného,  jednoho z nejlepších Shyamalanových filmů. Willis v něm hraje obyčejného muže, který je ale nezranitelný a střetne se s maniakem Mr. Glassem v podání Samuela L. Jacksona. Na toho dokonce odkazuje v závěru Rozpolceného i věta o muži na vozíčku.

Co to ale celá SAKRA znamená?

Rozpolcený a Vyvolený se odehrávají ve stejném světě. A co víc, jde o dva filmy z plánované trilogie, o níž mluvil bez bližšího upřesnění už v roce 2015. Tehdy také několikrát přiznal, že chce napsat pokračování jednoho ze svých filmů - nespecifikoval však, o kterém mluví. Teď už ale máme jasno. A třetí díl, který by chtěl natočit co nejdříve (možná dokonce vzápětí), by měl obě postavy + Mr. Glasse Samuela L. Jacksona svést do jednoho příběhu.

Vyvolený

Rozpolcený

Elijah Price aneb Mr. Glass - třetí do party

Jak to celé vzniklo? 

Michael Night Shyamalan tvrdí, že když psal Vyvoleného, byl protivníkem Davida Dunna původně Rozpolcený Kevin Wendell Crumb. Ale ve scénáři nefungoval tak, jak měl. Vyvolený měl být pomalý film a Kevin byl na něj podle Shyamalana příliš dynamický. Nakonec ho tedy ze scénáře dal pryč a v tu chvíli se původně jen mentorská postava Mr. Glasse nadechla, vyrostla a stal se  z ní hlavní protivník. Rozpolceného si pak Shyamalan nesl sebou a když přemýšlel, co natočit dál, logicky se nakonec propracoval k němu a vznikl plán natočit jeho film. Včetně nečekaného závěru, který odhalí, že ten psycho-horor, který jsme po celou dobu sledovali, je ve skutečnosti filmem-originem. Ve skutečnosti tak jde vlastně jen o předehru k tomu, co nás čeká ve třetím dílu. Ten už Shyamalan  píše a jde prý o jeden z nejdelších filmů, jaké se mu kdy v hlavě vylíhly. Tak snad se momentálním úspěchem Rozpolceného nenechá příliš opít.

Celý tenhle koncept při zpětném pohledu působí vlastně sympaticky, protože vidět Bruce Willise a Jamese McAvoye bojovat spolu v jednom filmu by určitě stálo za to. Má to ale i své stinné stránky. Pokud se díváme na Rozpolceného bez těchto souvislostí (a ty jako divák po celou dobu filmu nemáme), pak je konec Rozpolceného asi nejmocnější WTF pointa (v tom nejhorším možném smyslu), jakou kdy Shyamalan napsal. Rozuzlení jinak vydařeného a napínavého snímku tu nefunguje emocionálně a pokud jste navíc neviděli Vyvoleného, tak budete ztracení úplně. Do té doby totiž film nijak zjevně (kdo ví, kolik skrytých odkazů časem najdeme) nenaznačuje, že by měl s Vyvoleným cokoliv společného a vy tak z kina odejdete jednoznačně zklamaní.

Tahle nevyváženost a překombinovanost je ale už roky pro Shyamalana typická, takže nezbývá, než se s tím smířit - prostě to zase jednou překombinoval a teprve při zpětném pohledu a propojení si všech informací (které je ale třeba hledat jinde než v samotném filmu) dokáže člověk tenhle nápad ocenit. Jedno je jisté, Shyamalan nám dal opět důvod vést spory o to, zda jde o to nejhorší nebo nejlepší, co kdy hodil na papír.