TOP 5: Nejhorší filmy roku 2016

S rekapitulováním roku 2016 jsme ještě pořád neskončili. Tady pár filmů, které by neměl nikdo, ale opravdu nikdo vidět (což se v některých případech naštěstí skoro podařilo). Jsou mezi nimi i dva české, z nichž jeden vzbudil hodně pozornosti.

Říká se, že kdyby nebylo špatných filmů, nedovedli bychom pořádně ocenit ty dobré. Nejspíš je to pravda, ale když už si člověk zaplatí lístek do kina, vkládá do daného filmu určité naděje. A někdy se může ošklivě spálit. Těchto pět filmů mě loni subjektivně nejvíc bolelo a jejich sledování můžu doporučit maximálně někomu s lehce masochistickými sklony.

Prázdniny v Provence (r. Vladimír Michálek)

Abychom ale tu českou tvorbu zase nepřechválili, z opačné strany kvalitativního spektra v ní najdeme zástupce, kteří ve světě taky nemají konkurenci. Prázdniny v Provence jsou příkladem naprostého dramaturgického selhání, filmu bez režie, kinematografické anarchie, kde jsou bez ladu a skladu naházené momenty z nějaké hulící kalby v Provence, na které se náhodou sešli Prachař, Kotek a Hádek. Jak se to dostalo do kin a proč je pod tím podepsaný Vladimír Michálek, je mi záhadou.

Lída Baarová (r. Filip Renč)

Věřte, nechci dávat českým filmům zabrat schválně, výše můžete vidět, že je umím i pochválit. Ale ty nejhorší z nich jsou vskutku peklo. U Lídy Baarové to mrzí dvojnásob, protože utápí slušný rozpočet i potenciálně silný příběh v televizně vyhlížejícím paskvilu, který nemohl působit dobře ani na papíře, natož na plátně. Nechtěná vtipnost obrovská, nicméně větší polovina stopáže je prostě jenom ušlá nuda.

Den nezávislosti: Nový útok (r. Roland Emmerich)

Roland by to měl pomalu vzdát. Jeho filmy jsou snad ještě anachroničtější než Hacksaw Ridge od Mela Gibsona, zasekané na dávno překonané blockbusterové poetice 90. let, což je doba, do které tento německý megaloman patřil a dnes už jen snaživě klopýtá směrem k důchodu. Těžko říct, jestli je druhý Den nezávislosti skutečně horší než další loňské velkofilmové faily Legenda o Tarzanovi nebo Sebevražedný oddíl, rozhodně je z nich ale nejzastaralejší. A asi i nejhloupější.

Legenda o Tarzanovi (r. David Yates)

Tohle je naopak to nejnudnější a nejzbytečnější, co Hollywood za posledních pár let vytvořil. Člověk by čekal, že když už se tvůrci pustí do příběhu, který přeskakuje Tarzanův zrod a snaží se vyprávět něco jiného, dají si na tom záležet a přijdou s něčím zajímavým. Omyl. Legenda o Tarzanovi je šedivý, nijaký film, jehož příběh je vycucaný z prstu (navíc ani nedává moc smysl), dobrodružná atmosféra a exotické prostředí přichází vniveč a jako bonus si ještě můžete přičíst toho nejnudnějšího hlavního protagonistu, jaký se (nejen) letos v kinech objevil. Yates by měl zůstat v potterovském světě, ten mu svědčí mnohem lépe, protože scéna, kdy Tarzan letí na liáně se Samuelem L. Jacksonem na zádech je fakt velké W T F.

Líza, liščí víla (r. Károly Ujj Mészáros)

A abychom byli ještě trochu mezinárodní, musím zmínit tuhle maďarskou ujetost. Líza by moc chtěla být novou Amélií z Montmartru, tvůrcům se ale tahle snaha o postmoderní pastiš plný barev a nápadů úplně rozpadla pod rukama. Výsledkem je nevtipný bizár, který navíc vůbec neumí pracovat s černým humorem, takže je po většinu stopáže navíc dost nevkusný a špatně vedený. Možná jsou na světě i lidé, kterým tenhle guláš sedne, mně z něj ale bylo spíš špatně.

„Čestné“ zmínky: Menandros a Thaïs, Sebevražedný oddíl, Muzikál aneb Cesty ke štěstí, Nerve: Hra o život

U jakých filmů jste loni nejvíc trpěli Vy?