TOP 5: Nejlepší dokumenty roku 2016

Dokumentární filmy jsou specifickým a stále trochu přehlíženým odvětvím kinematografie. Obzvlášť v našem prostředí je to velká škoda, protože česká dokumentární škola už pěkných pár let patří k tomu nejzajímavějšímu, co v tomto „žánru“ vzniká. V celosvětovém kontextu. Proto mi nepřijde až tak zvláštní, že tři z pěti dokumentů, které se mi letos líbily nejvíc, pocházejí právě od nás.

Normální autistický film (r. Miroslav Janek)

Kdybych se nerozhodl, že žebříček nejlepších filmů roku 2016 udělám jen z hraných filmů, dokument Miroslava Janka by se pravděpodobně hravě probojoval do TOP 5. Po emocionální stránce jeden z nejsilnějších zážitků loňského roku, nejspíš umocněný festivalovou atmosférou, ale dovolím si tvrdit, že podobně musí fungovat i kdekoliv jinde. Normální fantastický film.

The Beatles: Eight Days a Week – The Touring Years (r. Ron Howard)

Ron Howard se rozhodl zmapovat koncertní éru jedné z nejslavnějších kapel všech dob. A nutno říct, že se mu to povedlo báječně. Eight Days a Week je krásným příkladem poměrně standardně odvedeného dokumentárního filmu, který ale v sobě obsahuje dostatečné množství zajímavého materiálu a stylových ozvláštnění, že vás stejně úspěšně dostane na kolena. Pokud navíc máte rádi Beatles, není nad čím přemýšlet.

FC Roma (r. Rozálie Kohoutová, Tomáš Bojar)

Ano, nebojím se mezi nejlepší dokumenty roku vecpat hned tři české, protože naše dokumentární škola je bez jakékoliv nadsázky na světové úrovni. Pokud se za něco z naší kinematografie určitě nemusíme stydět, jsou to dokumenty, a FC Roma je příkladem toho, jak zdánlivě observační metodou „zinscenovat“ dokument tak, aby působil jako takový mix reality a scénářem vedeného filmu. Vůbec mi to nevadilo, naopak mi to přišlo jako fajn důkaz, že dokumenty nemusí být mechanickým sumářem faktů s mluvícími hlavami, ale nebojí se vydat i jinou cestou.

Pidiobři 3D (r. Mark Brownlow)

Středometrážní dokument z produkce BBC jsem viděl už na festivalu AFO v roce 2014, do „oficiální“ české distribuce se ale dostal až letos. Pidiobři jsou neskutečně roztomilá záležitost, kterou navíc doprovází nezaměnitelný hlasový doprovod Jiřího Lábuse (v originále komik Stephen Fry), díky působivému a navíc pro jednou i účelnému využití 3D je film nesmírně působivý i po vizuální stránce. Kdyby v rámci povinných školních představení promítali věci jako Pidiobři, mohl jsem mít za svých časů na gymnáziu mnohem méně zameškaných hodin!

Zákon Helena (r. Petra Nesvačilová)

Kauza tzv. Berdychova gangu u nás představovala jeden z nejvýraznějších kriminálních případů začátku 21. století. Proto je trochu škoda, že se dokumentaristce Petře Nesvačilové nepodařilo sehnat dostatek nosných informací, protože pak by šlo jistě o jeden z nejzajímavějších dokumentů posledních let. V této podobě Zákon Helena vypovídá paradoxně víc o samotné autorce a procesu výroby celého projektu, než o samotné kauze. I tak jde o pozoruhodný projekt, který svou atraktivitu možná těží z trochu jiných úhlů pohledu, než byl původní záměr, ale stejně stojí za pozornost. Jeho sebeuvědomělost může občas působit až narcisticky, nikdy však nepřekročí hranici, za kterou už by byl otravný.

Viděli jste loni nějaké zajímavé dokumenty? Pochlubte se v diskuzi!